Velká Británie finišuje s výběrem technologií pro své malé modulární reaktory, které mají hrát klíčovou roli v budoucí energetice země. Všechny čtyři společnosti v nejužším výběru už předložily finální nabídky a britská vláda brzy oznámí, které projekty podpoří. Rozhodnutí bude mít zásadní dopad nejen na britský energetický mix, ale i na globální trh s SMR a bedlivě ho sleduje také Česko.
Do kanceláří vládní organizace GBN (Great British Nuclear), pověřené řízením rozvoje nových jaderných zdrojů, dorazily v dubnu finální nabídky od čtyř společností, které postoupily do závěrečné fáze tendru na malé modulární reaktory (SMR — small modular reactors). O státní podporu a možnost stavět jako první ve Spojeném království usilují domácí Rolls-Royce SMR, americko-japonské konsorcium GE Hitachi Nuclear Energy, americká společnost Holtec International a rovněž americký Westinghouse. Nervozita stoupá, protože GBN plánuje oznámit své rozhodnutí již v červnu tohoto roku. Tento moment je považován za jeden z milníků v globálním rozvoji nové generace jaderných technologií.
[Připomeňme, že Skupina ČEZ s Rolls-Royce SMR loni uzavřela za podpory vlády ČR strategické partnerství při vývoji a výstavbě SMR. Případný úspěch Rolls-Royce by tedy mohl být významný i pro Česko a jeho budoucí roli na poli jaderné energetiky — pozn. red.]
Spojené království má velmi ambiciózní energetické a klimatické cíle. Do roku 2050 chce pokrývat čtvrtinu své spotřeby elektřiny z jádra a zároveň dosáhnout uhlíkové neutrality. K tomu mají vedle nových velkých jaderných elektráren, jako je Hinkley Point C [na jejíž výstavbě v roli dodavatelů participuje i řada českých firem — pozn. red.] nebo plánovaná Sizewell C, přispět právě malé modulární reaktory.
Proč právě SMR? Vláda a GBN je vnímají jako flexibilnější a potenciálně rychleji realizovatelnou alternativu či doplněk k velkým blokům. Díky menším rozměrům a výkonu (obvykle do 500 MWe), a především možnosti sériové výroby klíčových komponent v továrnách, by jejich výstavba mohla být levnější a rychlejší.
Navíc se lépe hodí pro náhradu dosluhujících uhelných či plynových elektráren ve stávajících lokalitách, kde je již vybudovaná potřebná infrastruktura. GBN dokonce vlastní pozemky ve Wylfě v severním Walesu a v Oldbury na jihozápadě Anglie, které jsou pro první projekty SMR přednostně určeny.
Britský tendr, zahájený oficiálně loni, prošel několika fázemi. Z původně širšího výběru technologií vykrystalizovala v září 2023 čtveřice finalistů, kteří byli v únoru 2025 vyzváni k podání závazných nabídek. Nyní se čeká na klíčový verdikt.
Britský krok sleduje celý svět. I Česko
Rozhodnutí GBN nebude mít dopad jen na britskou energetickou budoucnost. Jde o jeden z prvních velkých tendrů na SMR v západním světě a jeho výsledek může významně ovlivnit celý rodící se trh s těmito technologiemi.
Úspěšná realizace prvních projektů ve Spojeném království by mohla posílit důvěru investorů i dalších zemí, které o SMR uvažují, a potenciálně nastartovat dodavatelské řetězce a snížit náklady díky efektu z rozsahu. Neúspěch či výrazné průtahy by naopak mohly počáteční optimismus zchladit. Proto britské kroky bedlivě sledují energetici a politici po celém světě, včetně České republiky.
Česko má vlastní plány na rozvoj SMR, které by měly doplnit nové velké bloky v Dukovanech a Temelíně. Technologie, které uspějí v Británii, a zkušenosti z jejich licencování a výstavby budou pro české rozhodování velmi relevantní. Úspěch či neúspěch konkrétních dodavatelů v britské soutěži může ovlivnit i jejich pozici v budoucích českých tendrech či jednáních.
Čtyři technologie v ringu
Pojďme si blíže představit čtveřici finalistů a jejich technologie, které se ucházejí o přízeň britské vlády. Každý z nich přináší trochu jiný přístup a jiné výhody.
Domácí Rolls-Royce SMR nabízí tlakovodní reaktor (PWR — pressurized water reactor) o výkonu 470 MWe. Tento design vychází z bohatých zkušeností společnosti s vývojem a provozem reaktorů pro britské jaderné ponorky. Firma zdůrazňuje vysoký podíl britského průmyslu na výrobě a výstavbě, což je pro vládu silný argument. Projekt je také nejdále v britském licenčním procesu GDA (Generic Design Assessment), což je komplexní posouzení bezpečnosti a environmentálních dopadů. Rolls-Royce SMR plánuje první jednotku spustit na začátku 30. let.
Rolls-Royce je domácí favorit — britská vláda projekt přímo finančně podpořila a politicky by bylo atraktivní vyhlásit jako vítěze „britskou technologii“. Ekonomicky by to znamenalo udržet miliardové investice doma a potenciálně z Británie udělat exportéra SMR. Na druhou stranu, hodnotitelé GBN musejí zvažovat i objektivní kritéria: Rolls-Royce zatím nemá nikde reálně rozestavěno, takže by Británie nesla primární riziko prvního nasazení (tzv. FOAK — first-of-a-kind). Pokud však GBN vybere více vítězů, takřka jistě bude Rolls-Royce jedním z nich — pravděpodobně ve dvojici s osvědčenějším projektem GE Hitachi, aby se spojila inovace s jistotou ověřené technologie. Pro Českou republiku by triumf Rolls-Roycu znamenal i výhru pro ČEZ a pootevření dveří pro možnou továrnu na části reaktorů v Česku.
Americko-japonské konsorcium GEH (GE Hitachi Nuclear Energy) soutěží s varným reaktorem (BWR — boiling water reactor) BWRX-300 o výkonu 300 MWe. Ten staví na osvědčené technologii velkých varných reaktorů [používají vodu jako chladivo i moderátor, voda se tak „vaří“ přímo v reaktorovém jádru a vzniklá pára se využívá k pohonu turbín pro výrobu elektrické energie — pozn. red.] GEH, ale výrazně ji zjednodušuje. Jedná se v podstatě o zmenšenou a zjednodušenou verzi dřívějšího reaktoru ESBWR. Reaktor využívá přirozenou cirkulaci chladiva v primárním okruhu (čímž odpadá potřeba některých čerpadel) a má integrované pasivní bezpečnostní prvky.
BWRX-300 patří k nejpokročilejším SMR projektům — dokumentace je již z velké části hotová a proběhlo i licenční posouzení v Kanadě a USA. V Kanadě byl tento reaktor vybrán pro první novodobou výstavbu SMR: energetická společnost OPG plánuje postavit BWRX-300 ve své elektrárně Darlington v Ontariu. Začátkem dubna 2025 získal projekt od kanadského jaderného regulátora povolení k výstavbě prvního bloku a probíhají přípravné práce na staveništi. Cílem je spustit tam první SMR kolem let 2028—2030, což by z BWRX-300 učinilo první provozovaný SMR v rámci zemí G7.
Projekt BWRX-300 je také preferovanou volbou v Polsku. GEH argumentuje potenciálně nižšími náklady na jednotku výkonu díky jednoduššímu designu.
Holtec International, další americký hráč, přichází s tlakovodním reaktorem SMR-300 o výkonu zhruba 300 MWe. Sází na maximální jednoduchost konstrukce a využití pasivních bezpečnostních systémů, které nevyžadují externí napájení ani aktivní zásah obsluhy v případě incidentu. To by mělo zjednodušit licencování i provoz. Firma plánuje postavit první jednotku ve Spojených státech v lokalitě Palisades v Michiganu okolo roku 2030. Holtec také zdůrazňuje své plány na vybudování výrobního závodu v Británii (v jižním Yorkshiru), který by se stal základem exportního hubu pro Evropu. Nedávno získal povolení k exportu své technologie do Indie a na Ukrajinu.
Holtec požádal v Británii o dvoufázové, tedy v podstatě zrychlené posouzení, na jehož konci (po zhruba 14 měsících) britský dozorný orgán vydá prohlášení, zda design může být akceptovatelný pro výstavbu v UK. Zřejmě tak cílí na získání základního „razítka“ do poloviny roku 2025, což by v případě úspěchu v tendru usnadnilo další postup. Holtec se tedy profiluje jako „snaživý outsider“, který se pokouší dohnat náskok větších konkurentů agresivními plány a mezinárodními dohodami.
Posledním finalistou je americká společnost Westinghouse se svým tlakovodním reaktorem AP300, přičemž vše důležité je v názvu: číslo označuje elektrický výkon a zbytek názvu napovídá, že jde o zmenšenou verzi osvědčeného reaktoru AP1000 (i když ten už má dnes výkon kolem 1 100 MWe). Tento typ reaktoru již několik funguje v USA a v Číně a další se staví například v Polsku. Westinghouse rovněž usiluje o získání britské licence GDA, přihlášku podal loni, finální nabídku ke konci uzávěrky nepředložil.
Westinghouse své zařízení prezentuje jako jediný SMR vycházející z reálně fungující elektrárny. To představuje menší technické riziko a možnost využít existující dodavatelský řetězec AP1000 (reaktorová nádoba, parogenerátor, čerpadla atd. od ověřených dodavatelů). Firma uvádí, že nemění palivo ani základní uspořádání: AP300 bude používat shodné palivové kazety jako AP1000 a bude mít stejnou, 18měsíční palivovou kampaň. Životnost bloku předpokládá na 60 let. Co se týče rozměrů, kontejnment AP300 bude menší než u AP1000, ale stále půjde o masivní ocelovo-betonovou strukturu (žádný podzemní či bazénový design jako u některých konkurentů). Ekonomicky Westinghouse slibuje výhodu v tom, že odpadá velká část vývojových nákladů — vše důležité už si firma „odzkoušela“ na AP1000.
Co bude dál
Po červnovém oznámení, které technologie (a kolik z nich — GBN si nechává otevřenou možnost vybrat jednu, dvě nebo tři) získají vládní podporu, budou následovat intenzivní jednání o konkrétních smlouvách. Ta zahrnou detaily financování, přesné lokality pro výstavbu a další podmínky. Souběžně poběží nebo bude muset být dokončen licenční proces GDA pro vybrané designy u britského jaderného regulátora ONR (Office for Nuclear Regulation).
Cílem britské vlády je dosáhnout finálního investičního rozhodnutí (FID) pro první projekty SMR do roku 2029. Pokud vše půjde podle plánu a nenastanou větší komplikace, první elektřina ze SMR by mohla do britské sítě začít proudit na začátku 30. let 21. století. Harmonogram je to velmi ambiciózní.