Evropská unie v minulém roce zaznamenala významný energetický milník. Kombinovaná výroba z obnovitelných zdrojů (OZE , dnes tedy v podstatě vodních, solárních, větrných a biomasových elektráren) byla vyšší než výroba z uhelných zdrojů, jak hnědouhelných, tak černouhelných. Na výsledek jako první upozornila studie, kterou vypracoval think tank Sandbag ve spolupráci s německým Agora Energiewende.
V roce 2017 se větrné, solární a biomasové zdroje podílely na výrobě elektřiny ve 27 zemích Evropské unie z celkem 20,9 %. Když započítáme vodní elektrárny, jejich celkový podíl pak činil 30 %. Od roku 2010 vzrostla roční výroba elektřiny obnovitelných zdrojů v EU o 295 TWh, tedy zhruba pětinásobek české roční spotřeby.
To jsou na pohled působivá čísla, která ovšem zároveň velmi dobře ilustrují, jak velkou setrvačnost vývoj v energetice má. Nejsilnější evropská ekonomika, tedy Německo, je už téměř
20 let na nekompromisní cestě k „zelené“ energetice, trend se láme jen pomalu a celý proces je na desetiletí.
Společná výroba OZE předčila o tři desetiny procenta produkci zdrojů využívajících uhlí, jejichž celkový podíl činil 20,6 %. Obnovitelné zdroje překonaly v podílu na výrobě také například elektrárny na zemní plyn; jejich podíl na výrobě byl necelých 20 % (přesně 19,7 %). OZE ovšem stále zaostávají za jadernými zdroji, jejichž podíl na celkové výrobě v jaderné technologii spíše nepřátelské EU činil 25,6 %.
Nárůst v oblasti obnovitelných zdrojů jde na vrub především „novým“ obnovitelným zdrojům: větru, biomase a fotovoltaice, jejichž celková produkce vzrostla za posledních sedm let zhruba o 12 % až na 974 TWh. V tomto trendu naopak nehrály prakticky žádnou roli vodní elektrárny: jejich potenciál v Evropě už je v podstatě vyčerpaný, a v tomto sektoru tedy v posledních letech k žádnému nárůstu nedošlo. Loňský rok dokonce byl v důsledku špatného počasí pro hydroelektrárny jedním z nejhorších vůbec – výroba se meziročně propadla o 16 %, v absolutních číslech o 54 TWh.
NENÍ ZDROJ JAKO ZDROJ
Růst obnovitelných zdrojů byl přitom dosti nerovnoměrný. Přírůstek za poslední tři roky padá na vrub z větší části pouze dvěma zemím, Velké Británii a Německu, které se postaraly
o 56 % nárůstu za toto období.
Nerovnost se týká samozřejmě i zdrojů jako takových: v roce 2017 se o neuvěřitelných
17 % zvýšila výroba evropských větrných elektráren, a to jak díky příhodným meteorologickým podmínkám, především ve čtvrtém čtvrtletí, tak i navýšení kapacit v důsledku zvýšení investic do oboru v posledních letech. Elektrárny poháněné větrem v roce 2017 zaznamenaly výrobu
364 TWh, přitom ještě v roce 2010 to bylo 150 TWh. Jedním z hlavních tahounů nárůstu výroby elektřiny z větrných elektráren bylo Německo, kde v roce 2017 došlo k rekordnímu nárůstu instalovaného výkonu větrných elektráren o necelých 6 GW na 55,5 GW.
Jiné „obnovitelné zdroje“ naopak stagnují či rostou pomalu. Například růst biomasy se v posledních letech v podstatě zastavil. Což můžeme kvitovat spíše s povděkem, protože zdroje biomasy jsou podle celé řady odhadů omezené, a podpora pěstování biomasy může pokrýt jen poměrně malou část naší energetické spotřeby. A samozřejmě by v důsledku mohla vést k poškození krajiny, případně zvyšování ceny potravin. V porovnání s rokem 2010 se výroba elektřiny z biomasy zvýšila ze 129 TWh na „pouhých“ 196 TWh.
Také fotovoltaika v evropských podmínkách (na rozdíl od jižnějších oblastí světa) roste velmi pomalu: za posledních tři roky se na růstu výroby z obnovitelných zdrojů podílela zhruba jen ze sedminy, tedy zhruba 14 %. Realita skutečně ukazuje, že EU pomohla světový „solární boom“ nastartovat, ale už se na něm nepodílí. A to ani v jihoevropských zemích, kde panují vhodné podmínky, aby fotovoltaické zdroje nabídly v podstatě konkurenceschopné ceny (byť samozřejmě se známými nevýhodami obnovitelných zdrojů).
PÁD UHLÍ
Co se týče klasických zdrojů, uhlí v posledních letech jednoznačně tahá za nejkratší konec. Ještě v roce 2012 se uhelné zdroje dělily s jadernými o prvenství ve výrobě elektřiny, a vyrobily zhruba 890 TWh. V loňském roce však již uhelné elektrárny vyrobily o 161 TWh méně než jaderné zdroje (669 TWh uhlí proti 890 TWh v jádru).
Jaderné elektrárny se díky poklesu uhlí staly od roku 2013 nejdůležitějším výrobním zdrojem. Přitom jejich výroba od roku 2010 klesla o 9,5 %. U uhlí je však trend mnohem výraznější, pokles mezi lety 2010 a 2017 činí zhruba 25 %. Nutno ovšem dodat, že pokles výroby z jádra bude pokračovat s odstavováním jaderných zdrojů v první řadě v Německu a částečně ve Francii. Zatím plánované či stavěné provozy výpadky nenahradí.
Údaje také dále dokládají, že EU se nedaří „boj“ s emisemi oxidu uhličitého. Podle odhadu autorů zprávy se celkové emise tohoto plynu v energetice meziročně prakticky nezměnily (1 019 mil. t). Znovu stojí za připomenutí, že USA si v tomto ohledu vedou mnohem lépe, protože z tamního energetického trhu mizí uhlí ještě rychleji. Z větší části ho ovšem nahrazuje čistší zemní plyn a motivace ke změně je ryze ekonomická – plyn je díky boomu domácí těžby zhruba v posledním desetiletí jednoduše levnější.
Podobná situace panuje i ohledně celkové spotřeby energie v EU. Ta v loňském roce stoupla zhruba o 0,7 %, především kvůli dále posilující výrobě (stále je ovšem na 98 % spotřeby v roce 2010). Úsporná opatření, která představují jeden z hlavních pilířů energetické koncepce EU, zdá se, nezabírají.