Od 1. ledna začala v Česku platit opatření, která výrazně mění podmínky provozování všech stávajících i nově instalovaných veřejných nabíjecích stanic. Část trhu čekají nákladné úpravy.
Aby bylo možné elektřinu zákazníkům účtovat, musí veřejné dobíjecí stanice od začátku letošního roku splňovat závazné metrologické požadavky — buď prostřednictvím národního schválení Českým metrologickým institutem (ČMI), nebo prostřednictvím evropské MID certifikace (Measurement Instruments Directive). Toto přechodné opatření sice bude nahrazeno novou evropskou směrnicí, je však v některých ohledech dokonce přísnější než celounijní pohled. Na výrobce i provozovatele tak přenáší řadu povinností, jež budou pro některé z nich jen obtížně řešitelné.
Než se v tomto textu pustím do rozboru aktuálně platné legislativy, je pro pochopení problematiky nutné se podívat na to, jak se v našich podmínkách k měření spotřebované elektrické energie z veřejných nabíjecích stanic přistupovalo doposud.
Vzhledem k tomu, že zatím neexistuje žádná platná jednotná unijní úprava, která by řešila přímo tuto problematiku, byly stejnosměrné (DC) i střídavé (AC) nabíjecí stanice v očích české legislativy vnímány pouze jako technická zařízení a požadavky na jejich provoz byly spíše minimální. Zároveň ale platí evropská směrnice MID 2014/32/ EU (v ČR implementovaná v roce 2016), jejímž cílem je harmonizace požadavků na nová měřidla určená pro fakturaci zákazníkům. Tento předpis a následná MID certifikace se však týká pouze měřidel samotných, nikoliv technologických celků. Navíc se MID neuplatňovala v případech, kdy měření nebylo základem fakturace, tedy třeba při časovém účtování nabíjení. Což byl jeden z důvodů, proč stanice pracovaly s různými měřidly.
Historicky se u nabíjecích stanic objevily požadavky, aby byly opatřeny takzvaně cejchovanými elektroměry, které je možné oficiálně používat pro fakturaci, avšak nepanovala shoda v tom, zda u stejnosměrných stanic měřit na AC, či DC straně. Nakonec se většinově ujala myšlenka měření na DC straně, jenže ani tato praxe nebyla nijak závazná a do měření, a tedy i do následného účtování, stále vstupovalo příliš mnoho různých faktorů od kvality kalibrace elektroměru, protože jen některé byly certifikované dle MID, po délku integrovaného kabelu.
Proto nakonec Český metrologický institut vydal opatření č. 111-OOP-C100-26, které výrazně posouvá důraz na posuzování celého měřicího systému nabíjecí stanice na to, co je vlastně nabíjecí stanice. Zásadní změnou nové legislativy je přístup k nabíjecí stanici jako k celému měřicímu systému. Nejde už pouze o přesnost měření elektřiny, ale o celý řetězec: od způsobu, jakým je energie měřena, přes zpracování dat až po jejich prezentaci zákazníkovi. Opatření nabylo účinnosti 5. listopadu 2025 s tím, že v praxi se začne vymáhat od 1. ledna 2026, kdy jsou veřejné nabíjecí stanice používané pro fakturaci již klasifikovány jako stanovená měřidla a musí tak splňovat požadavky na přesnost měření a certifikaci při fakturaci energie.
Podle Leoše Kabáta, aplikačního specialisty ze společnosti Schneider Electric, je důležité, že v některých ohledech jde česká úprava dokonce nad rámec evropských požadavků. „Zatímco evropská směrnice MID se dnes zaměřuje především na jednotlivá měřidla, český přístup již vyžaduje posuzování celého systému nabíjecí stanice. Tento rozdíl je však dočasný, protože evropská legislativa směřuje ke stejnému cíli prostřednictvím připravovaných změn směrnice MID, které mají rozšířit její rozsah i na měřicí systémy dobíjecích zařízení. Jejich praktická aplikace se očekává přibližně od roku 2028,“ vysvětluje.
Jiné podmínky pro stávající, jiné pro nové nabíjecí stanice
Právě toto přechodné období vyplněné přísnější legislativou vytváří komplikace nejen výrobcům, ale zejména provozovatelům. Předpis totiž rozděluje nabíjecí stanice na dvě kategorie: na ty, které byly instalované a provozované již před 1. lednem letošního roku, a na ty, které jsou či budou instalované a mají být provozované až po tomto datu.
V prvním případě sice předpis nevyžaduje zpětné schválení typu, provozovatelé však musí na své náklady u ČMI prokázat, že jsou způsobilé k dalšímu provozu, zajistit jejich ověření i následná pravidelná ověřování během provozu. V praxi to znamená především provedení kontroly zařízení a ověření přesnosti měření.
„Právě zkouška přesnosti se přitom v praxi ukazuje jako klíčová překážka. Ne všechny instalované stanice dokážou splnit požadované metrologické parametry, a pokud měření nevyhoví, provozovatelé dále nesmí zařízení používat pro fakturaci,“ pokračuje Leoš Kabát a dodává, že řešení takové situace není vůbec snadné. „V lepších případech může postačovat výměna elektroměru za certifikovaný a vyhovující typ — což ale podléhá schválení výrobce. V řadě instalací však konstrukce stanice nebo její integrace jednoduchou náhradu měřicí části neumožňuje, a je tak nutné uvažovat o výměně celé nabíjecí stanice.“ Z toho pak podle něj vyplývá i zásadní dopad na investory a provozovatele.
Nesplnění požadavků na přesnost měření může znamenat nejen výpadek příjmů z provozu, ale také nutnost dodatečné investice, která se pohybuje v řádu desítek až stovek tisíc korun na jednu stanici.
To nové stanice instalované od roku 2026 musí projít kompletním národním schválením typu ČMI, který zahrnuje typové schválení, prvotní ověření a následná pravidelná ověřování během provozu. Tuto certifikaci nese na bedrech výrobce nabíjecích stanic ještě před uvedením na trh, což ale neznamená, že by byla situace méně komplikovaná. Jde totiž o komplexní proces, který zahrnuje i technické, i administrativní kroky. Posuzuje se nejen přesnost měření, ale i chování systému v různých režimech, software a jeho zabezpečení a integrita a ochrana dat. Součástí zkoušek je také softwarové posouzení podle metodik, například WELMEC 7.2., a po uvedení do provozu musí navíc stanice pravidelně procházet ověřováním, které zajišťuje její dlouhodobou metrologickou způsobilost.
„Česká legislativa sice připouští i alternativní přístup, tedy že pokud nabíjecí stanice projde evropským posouzením shody (MID), nemělo by být nutné provádět národní schválení typu. Jenomže tato možnost zatím není v praxi příliš využitelná. MID dnes pokrývá především samotné elektroměry, nikoliv celý systém nabíjecí stanice,“ říká dále s tím, že rozšíření MID o měřicí systémy dobíjecích zařízení se připravuje a bude dostupné až s implementací nové evropské směrnice v roce 2028. Do té doby tedy zůstává nutností postupovat podle národních pravidel.
Výrobcům pomůže německý standard Eichrecht
Jedním z možných přístupů pro výrobce je využití designování stanic podle německého standardu Eichrecht, který by se dal nazvat praktickým mostem na přechodné období, než začne platit evropská směrnice. Eichrecht vychází z legislativy účinné v Německu od roku 2015 a pro oblast veřejného nabíjení se naplno uplatňuje přibližně od roku 2019. Na rozdíl od současného MID se ale zaměřuje na celý měřicí řetězec. Řeší totiž nejen přesnost měření, ale i zabezpečení dat, jejich přenos a možnost, aby si zákazník mohl účtovanou energii nezávisle ověřit. A je to právě tento standard, který je v mnoha ohledech podobný českému přístupu.
„Vzhledem k tomu, že působíme na německém trhu, dodáváme na něj samozřejmě nabíjecí stanice s Eichrecht certifikací, která je pro nás v podstatě referenčním standardem. Tím, že jsou si německé i české standardy nyní velmi podobné, dokážeme připravit nabíjecí stanice tak, aby již v návrhu splňovaly většinu technických a metrologických požadavků požadovaných ČMI. Pro český trh pak následně řešíme lokální certifikaci už jen v podobě administrativního technického potvrzení shody a finálního schválení,“ říká dále a přidává konkrétní realizace tohoto přístupu.
V rámci projektů pro zákazníka Shell již Schneider Electric úspěšně certifikoval první dvě nabíjecí stanice řady Titan. „Zároveň probíhá certifikace dalších typů zařízení, konkrétně střídavých nabíjecích stanic EVlink Pro AC a rychlonabíjecích stanic Schneider StarCharge Fast 60. Tyto projekty slouží jako základ pro rozšíření portfolia certifikovaných řešení a postupné pokrytí dalších výkonových i aplikačních segmentů. A další certifikace budou v návaznosti na tyto pilotní projekty samozřejmě následovat.“
Tento model je podle slov Leoše Kabáta efektivní zejména u nových projektů, kde lze zařízení navrhnout s ohledem na požadavky konkrétního trhu. „Výsledkem je vyšší kvalita řešení, nižší riziko neúspěšné certifikace a minimalizace dodatečných nákladů,“ uzavírá.
Foto: Schneider Electric