Obliba tarifů nabízejících takzvanou „zelenou“ elektřinu, jejichž výběrem mohou Němci z vlastní kapsy podporovat politiku své vlády zaměřenou na odchod země od jaderné
a uhelné energetiky, klesá.
Podle deníku Wirtschaftswoche v Německu v současné době roste počet lidí, kteří hledají nového dodavatele elektřiny, a stále víc se jich rozhoduje spíš podle ceny než podle způsobu, jak byla elektřina vyrobena. Německé domácnosti totiž dnes platí za elektřinu nejvíc v celé Evropské unii (téměř dvakrát tolik co české domácnosti) a ceny dále rostou. Spotřebitelská organizace Verifox upozorňuje, že zatímco v minulých letech se kolem 60 % zákazníků, kteří měnili dodavatele elektřiny, rozhodlo pro dražší ekologický tarif, nyní by až pětina dotázaných odběratelů naopak uvítala další využívání jaderné energie, kdyby díky tomu měli nižší účty za elektřinu.
Verifox zároveň varuje před různými ekologicky znějícími tarify, na které celá řada německých dodavatelů láká své zákazníky. Jako krytí pro takový tarif použijí např. certifikáty zelené elektřiny nakupované z vodních elektráren v Rakousku nebo Norsku, ale zároveň obchodují i s proudem z německých uhelných a jaderných elektráren. Německo v současnosti vyrábí téměř 40 % elektřiny z uhlí a je největším producentem CO2 v Evropské unii. V důsledku toho je téměř jisté, že země nesplní svůj závazek snížit do roku 2020 emise tohoto skleníkového plynu o 40 % proti roku 1990.
Německá vláda proto nyní připravuje rušení nejen jaderných, ale i uhelných elektráren. Speciálně ustavená „uhelná komise“ by měla ještě letos předložit návrh, do kdy by bylo možné odstavit všechny německé uhelné elektrárny. Podle poradenské společnosti Frontier Economics jsou reálné termíny rok 2040 nebo 2050. Přijetí toho bližšího by znamenalo zvýšení ceny elektřiny v Německu o 25 eur za GWh, u vzdálenějšího o 16 eur. V obou případech ale Němci musí počítat také s dalšími náklady, které se odhadují až na téměř 30 miliard eur. Německý institut pro ekonomický výzkum (DIW) ale tento týden přišel se studií, podle níž je odstavení všech uhelných elektráren, pro které se v Německu začíná používat výraz „kohleausstieg“, reálné už v roce 2030. Podle DIW to neohrozí bezpečnost dodávek a dokonce i v extrémních situacích prý bude možné pokrýt poptávku po elektřině kombinací z dostupných konvenčních a obnovitelných elektráren, z úložišť energie a také díky evropské energetické burze.
Proti plánům na „kohleausstieg“ se kromě prakticky všech provozovatelů uhelných dolů v Německu staví i řada zaměstnavatelů v navazujících oborech, ale také odborové svazy a představitelé některých spolkových zemí, zejména Severního Porýní-Vestfálska.