Jaderný reaktor Olkiluoto 3 zahájil v polovině dubna běžný, komerční provoz. Finsko započalo jeho výstavbu v roce 2005, původně měl být dokončen v roce 2009.
S velkým zpožděním a s nemalým překročením nákladů uvedlo Finsko do provozu jaderný reaktor Olkiluoto 3. Finská vláda obecnou žádost o záměru výstavby jaderné elektrárny schválila na počátku roku 2002. V roce 2005 schválila samotnou výstavbu, která pak v létě téhož roku byla zahájena.
Blok začal pracovat v listopadu roku 2021, jeho výkon se ovšem zvyšoval postupně. K dosažení kritického stavu došlo v prosinci 2022. Od ledna se pohyboval ve výkonovém pásmu mezi 5 a 30 %, ve kterém už nový blok mohl vyrábět elektřinu a dodávat ji do sítě. Plného výkonu dosáhl během léta 2022.
Problém byl přitom již se samotnou přípravou projektu. Dnes se komentátoři a znalci shodují, že nešlo o ideální typ spolupráce prakticky na všech stranách. Hlavním dodavatelem se stalo konsorcium firem Areva a Siemens (tehdy známé jako Framatome). Elektrárnu měly dodat „na klíč“. Nad konkurencí (GE a ruský Atomstrojexport, který byl ovšem vyřazen z formálních důvodů) francouzsko-německá skupina zvítězila především díky ceně.
Areva, která potřebovala velkou stavbu, nabídla, že projekt dokončí levně a rychle. Projekt byl tedy uzavřen na fixní cenu 3,2 mld. euro a s řadou velmi bolestivých finančních sankcí za pozdní dodání — u reaktoru, který nikde jinde na světě nestál. Vznikl tak vztah, který nahrával ostrým sporům: TVO průběh výstavby sledovala jen v omezené míře — vždyť byla „na klíč“. Byla tak například překvapena, že si Areva vybrala subdodavatele primárně podle ceny.
Původně odhadovaná cena 3,2 mld. eur přesto ani zdaleka nebyla dodržena. V roce 2012 Areva odhadla celkové náklady na 8,5 mld. eur, ale to je nejspíše ještě podhodnocený údaj. Firma ovšem žádnou aktualizaci nákladů nezveřejnila — což samozřejmě samo o něčem svědčí. Zadavatel a provozovatel, společnost TVO, pro média otázku celkové ceny elektrárny nechce komentovat. Na jaře letošního roku ovšem uvedl, že jeho investice — vzhledem k typu smlouvy nižší než cena stavby — činila zhruba 5,7 mld. eur.