Mezinárodní energetická agentura (IEA) ve své klíčové zprávě World Energy Outlook 2025 potvrzuje nástup „doby elektrické“. Poprvé v historii převýšily globální investice do datových center (580 mld. USD) investice do těžby ropy (540 mld USD).
Scénář STEPS, který zohledňuje dnešní politické závazky vlád, míří k oteplení o 2,5 °C do roku 2100. Scénář CPS, odrážející pouze již platné zákony, by znamenal oteplení o téměř 3,0 °C.
Poptávku po elektřině už netáhne jen Čína, ale nově i vyspělé země, a to především kvůli explozivnímu růstu umělé inteligence. Zásadní bolestí nové doby je ovšem kritická závislost na Číně, která podle analýzy IEA (Environmental Impact Assessment) dominuje rafinaci 19 z 20 strategických minerálů nezbytných pro baterie, sítě a čipy. Hrozba je to pro řadu zemí, mimo jiné i ty evropské. Pro ně, včetně České republiky, analýza přináší i dobré zprávy: potvrzuje renesanci jádra a předpovídá globální přebytek LNG, který zajistí nižší ceny plynu.
Růst všude
Že se svět přesouvá do éry elektřiny, naznačovali analytici IEA už v minulých letech. V nejnovější zprávě World Energy Outlook 2025 už ovšem konstatují, že tato „doba elektrická nastala“. Elektřina je podle nich „srdcem moderních ekonomik“ a její poptávka roste ve všech scénářích rychleji než celková spotřeba. Agentura předpokládá, že do roku 2035 vzroste poptávka po elektřině o 40 až 50 %.
Velká změna přichází v geografii růstu. Zatímco od roku 2010 táhla poptávku téměř výhradně Čína, která se postarala o 60 % globálního nárůstu, nyní štafetu přebírá nová skupina zemí. Hybatelem se stává Indie, země jihovýchodní Asie, Blízký východ a Afrika. Současně se děje něco, co dlouho neplatilo: poptávka opět zrychluje i ve vyspělých ekonomikách, jako jsou Spojené státy a Evropská unie.
Důvodem je „explozivní růst“ spotřeby datových center a umělé inteligence. Zpráva IEA přináší výmluvné srovnání. „Globální investice do datových center by měly letos dosáhnout 580 mld. USD,“ píše IEA. „Ti, kteří říkají, že ‚data jsou novou ropou‘, poukazují na skutečnost, že tato hodnota převyšuje investice do produkce ropy ve výši 540 mld. USD.“
Tento nárůst poptávky datových center je navíc vysoce koncentrovaný: očekává se, že více než 85 % nových kapacit v příštích 10 letech vznikne právě v USA, v Číně a v EU. Dalším významným faktorem je nárůst poptávky po chlazení, který je poháněn nejen rostoucími příjmy v rozvojových zemích, ale také vyššími globálními teplotami.
K pokrytí tohoto hladu po elektřině počítá IEA se dvěma hlavními pilíři:
Prvním je pokračující dominance obnovitelných zdrojů, v čele se solární fotovoltaikou, jež roste nejrychleji ve všech scénářích.
Druhým je „obnovení dobrých vyhlídek pro jadernou energetiku“. Zpráva hovoří o „comebacku“ jádra a dokládá to fakty. Více než 40 zemí světa nyní jádro zahrnuje do svých strategií. Ve výstavbě je celosvětově přes 70 GW nové kapacity, což je podle agentury jedno z nejvyšších čísel za posledních 30 let. Dokument dokonce zmiňuje, že technologické firmy podporují nové obchodní modely, včetně zájmu o 30 GW výkonu z malých modulárních reaktorů (SMR), primárně pro napájení právě datových center. Pro českou energetickou strategii, postavenou na dostavbě Dukovan a plánech na SMR, je to silné potvrzení relevance.
Achillova pata nové éry
Masivní nástup elektrifikace však naráží na dva zásadní stropy, kterým zpráva IEA věnuje mimořádnou pozornost.
První je fyzický. Agentura naléhavě varuje, že zatímco svět horečnatě staví nové zdroje, kriticky „zaostává“ v budování sítí, úložišť a dalších zdrojů flexibility. Chybí „dráty“, které by elektřinu dopravily ke spotřebitelům.
„Zatímco investice do výroby elektřiny vzrostly od roku 2015 o téměř 70 % a dosáhly 1 bil. USD ročně, roční výdaje na sítě rostly ani ne polovičním tempem na 400 mld. USD,“ kvantifikuje IEA. Důsledkem je přetížení soustav, zpožďování připojování nových zdrojů a v konečném důsledku vyšší ceny elektřiny pro spotřebitele.
Druhý strop je geopolitický a představuje možná největší varování celé letošní zprávy. IEA konstatuje, že tradiční hrozby spojené s dodávkami ropy a plynu jsou nyní „doprovázeny zranitelnostmi v jiných oblastech, nejviditelněji v dodavatelských řetězcích kritických nerostných surovin“. Jinými slovy, svět možná vyměňuje jednu nebezpečnou závislost za jinou.
Zpráva bez obalu mluví o nové éře závislosti. Klíčovým rizikem je „vysoká míra koncentrace trhu“. Následuje ohromující údaj: „Jediná země je dominantním rafinérem pro 19 z 20 energeticky relevantních strategických minerálů, s průměrným tržním podílem kolem 70 %.“ Ačkoli souhrn sdělení zůstává diplomatický, přiložené grafy jasně ukazují, že touto zemí je Čína.
Tyto suroviny — grafit, mangan, kovy vzácných zemin, kobalt, lithium, měď a další — jsou přitom „životně“ důležité pro samotnou „dobu elektrickou“: pro rozvodné sítě, baterie, elektromobily, ale i pro čipy umělé inteligence nebo obranné systémy.
Nejde přitom o planou hrozbu. IEA poukazuje na „nové čínské exportní kontroly na prvky vzácných zemin a komponenty a technologie baterií“. K listopadu 2025 je podle agentury více než polovina těchto strategických minerálů předmětem nějaké formy exportní kontroly.
Agentura navíc dodává, že tržní síly samy o sobě problém nevyřeší, od roku 2020 se geografická koncentrace v rafinaci u téměř všech klíčových minerálů dokonce zvýšila. Pro evropský a český průmysl, který je závislý na výrobě automobilů a směřuje k elektromobilitě, je to varování nejvyššího stupně.
Starý svět ještě neumírá, ale mění se
Zatímco se svět upíná k elektrické budoucnosti, trhy s fosilními palivy, které stále zajišťují většinu globální energie, žijí vlastním, komplexním životem. Zpráva IEA ukazuje, že jejich éra zdaleka nekončí, ale prochází zásadní transformací, která bude mít přímý dopad na evropskou i českou bezpečnost.
Nejistota panuje u ropy. Agentura představuje dva zásadně odlišné osudy. Ve scénáři STEPS (stated policies scenario — scénář deklarovaných politik), který počítá s naplněním dnešních politických závazků, dosáhne globální poptávka po ropě vrcholu kolem roku 2030 na úrovni 102 milionů barelů denně a poté začne pomalu klesat. Tento pokles je téměř výhradně způsoben masivním nástupem elektromobilů, jejichž podíl na prodejích má do roku 2035 překročit 50 %. Naopak ve scénáři CPS (current policies scenario — scénář současných politik), který odráží jen současné, již platné politiky, poptávka po ropě roste dál a v roce 2050 dosahuje 113 milionů barelů denně. V tomto výhledu je růst tažen hlavně petrochemickým průmyslem, letectvím a nákladní dopravou.
Ačkoli trh s ropou vypadá v nejbližších letech jako „dobře zásobený“, IEA varuje, že to nesmí vést k uspokojení. Přirozený pokles produkce ze stávajících polí je neúprosný. Aby byla poptávka pokryta, bude nutné do roku 2035 schválit nové projekty na těžbu 20 milionů barelů denně ve scénáři STEPS, a dokonce 25 milionů barelů denně ve scénáři CPS.
Osud uhlí se bude psát výhradně v Asii. O budoucnosti tohoto paliva rozhoduje téměř výhradně poptávka v Číně, Indii a Indonésii. Oba hlavní scénáře IEA, STEPS i CPS, se shodují, že globální poptávka po uhlí dosáhne vrcholu ještě před rokem 2030. Ve scénáři STEPS masivní budování obnovitelných zdrojů v rozvojových ekonomikách, tempem přes 600 GW ročně, posílá globální poptávku po uhlí do „setrvalého poklesu“. Pokud by však, jako ve scénáři CPS, integrace OZE selhala a jejich výstavba stagnovala, poptávka po uhlí by byla „vyšší a klesala by pomaleji“.
Pro Českou republiku a Evropu je však nejzásadnější zprávou analýza trhu se zemním plynem. Po odpojení od ruských plynovodů je region životně závislý na dovozech zkapalněného zemního plynu (LNG). Zpráva IEA předpovídá pro tento trh tektonický zlom. Svět podle ní stojí před „bezprecedentní vlnou“ nových LNG projektů, které mají být spuštěny do roku 2030.
Konkrétně má na trh přibýt nová roční exportní kapacita v objemu 300 mld. m3 (bcm). To představuje ohromující 50% nárůst celkové globální nabídky LNG. Tažen je především Spojenými státy, které stojí za polovinou nové kapacity, a Katarem, jenž přidává další pětinu.
IEA si klade klíčovou otázku: „Kam všechen ten nový LNG půjde?“ Evropa a Čína, hlavní dovozci poslední dekády, totiž ve scénáři STEPS zvyšují vlastní výrobu z OZE a jádra tak rychle, že tuto novou vlnu plynu nebudou schopny plně absorbovat. Výsledkem bude podle IEA v roce 2030 masivní přebytek (overhang) LNG na globálním trhu ve výši 65 mld. m3.
Pro dovozce, jako je Česko, je to strategicky vynikající zpráva. Tento přebytek povede k poklesu mezinárodních cen a donutí vývozce hledat nová, cenově citlivá odbytiště, jako je Indie a zbytek jihovýchodní Asie. Zpráva je skeptická ohledně toho, že by přebytek mohl být absorbován přechodem z uhlí na plyn, protože ceny nutné k takovému přechodu jsou „pro vývozce LNG obtížně dosažitelné“.
Klimatický účet
Ve světle reálných dat o emisích a politikách je letošní zpráva IEA ve svém hodnocení klimatických cílů výjimečně přímočará. Konstatuje, že rok 2024 byl prvním, kdy globální teploty dosáhly hranice 1,5 °C nad předindustriální úrovní a „překročení cíle 1,5 °C je tak už nyní nevyhnutelné“.
Scénáře IEA ukazují, kam svět aktuálně směřuje. Scénář STEPS, který zohledňuje dnešní politické závazky vlád, míří k oteplení o 2,5 °C do roku 2100. Scénář CPS, odrážející pouze již platné zákony, by znamenal oteplení o téměř 3,0 °C.
Problém má nově i nejambicióznější scénář čisté nuly do roku 2050 (NZE — net zero emissions — nulové čisté emise). IEA musela jeho trajektorii přehodnotit. Nyní počítá s tím, že oteplení „překročí 1,5 °C na několik desetiletí“ a dosáhne vrcholu kolem 1,65 °C. Návrat pod hranici 1,5 °C do konce století je v tomto scénáři podmíněn nejen „velmi rychlou transformací energetiky“, ale také „rozsáhlým nasazením technologií na odstraňování CO2, které v současnosti nejsou ověřeny v širokém měřítku“.
Agentura také hodnotí pokrok v plnění cílů z klimatické konference COP28 [28. konference OSN o změně klimatu, která se konala v Dubaji, Spojených arabských emirátech, od 30. listopadu do 13. prosince 2023 — pozn. red.]. Zatímco svět se ve scénáři STEPS blíží splnění cíle ztrojnásobit kapacitu obnovitelných zdrojů (dosahuje 2,6násobku), je „velmi daleko“ od cíle zdvojnásobit tempo energetické účinnosti. Jinak řečeno, i tentokrát se nám mnohem lépe daří zvyšovat spotřebu než spořit. Což v historii lidstva rozhodně není poprvé, byť „dobu elektrickou“ nikdy předtím nezažilo.