Země zvažuje zrušení zákazu využívání jaderné energie, který platí od roku 1985, což by znamenalo zásadní změnu v jeho dosavadní energetické politice orientované především na větrnou a solární energii.
Vizualizace návrhu modulárního reaktoru AP-300 společnosti Westinghouse © Westinghouse
Ministr pro klima, energetiku a veřejné služby Lars Aagaard během veřejného slyšení v dánském parlamentu oznámil, že vláda zvažuje zrušení zákazu využívání jaderné energie a plánuje provést analýzu nových jaderných technologií a jejich možného přínosu pro stabilitu energetického systému, zejména jako doplňku k obnovitelným zdrojům, na kterých dnes energetika země převážně stojí. Zákaz využívání jaderné energie byl v roce 1985 zaveden z důvodu silného veřejného odporu, obav z jaderných havárií a nevyřešeného problému v oblasti nakládání s radioaktivním odpadem. Přesto Dánsko sehrálo historicky významnou roli v jaderném výzkumu, zejména díky Nielsu Bohrovi, který v roce 1921 založil ústav, kde bylo roku 1939 poprvé experimentálně ověřeno štěpení jader. Země provozovala tři výzkumné reaktory v Národní laboratoři Risø, které byly do roku 2001 postupně uzavřeny.
Dnes Dánsko patří k evropským lídrům v podílu obnovitelných zdrojů energie, zejména díky rozsáhlému využívání větrných elektráren v pobřežních oblastech. Kromě větru a sluneční energie země stále částečně spoléhá na fosilní paliva, jako je uhlí a zemní plyn, a těží z propojení s elektrickými sítěmi sousedních států, například Švédska a Norska. Díky této síťové integraci má Dánsko ve srovnání s většinou Evropy nízkou míru výpadků dodávek elektřiny.
S ohledem na nedávné rozsáhlé výpadky elektřiny v jihozápadní Evropě však dánská vláda začíná přehodnocovat svou energetickou strategii. Cílem je lépe reagovat na výzvy spojené s rostoucím podílem obnovitelných zdrojů a zajistit větší stabilitu a odolnost celého systému.
Lars Aagaard uvedl v rozhovoru pro deník Politiken, že během příštího roku provede důkladnou analýzu výhod a nevýhod návratu k jaderné energii. Podle něj nemůže být dánský energetický systém postaven výhradně na solární a větrné energii, neboť tyto zdroje potřebují stabilní doplněk.
Aagaard však upozorňuje, že Dánsko zatím není na návrat jaderné technologie připraveno — chybí mu odborné kapacity, regulační rámec i odpovědi na klíčové otázky bezpečnosti a nakládání s odpadem.
Modulární varianty
Dánský přístup není rozhodně ojedinělý, je dalším symbolem změn, které probíhají v řadě zemí světa — byť ne rozhodně všech. I když výstavba nových zdrojů se rozbíhá vzhledem k náročnosti jaderných projektů jen velmi pomalu a trend rozhodně není nezvratný, nárůst zájmu je zjevný. Podle údajů Mezinárodní energetické agentury (IEA) od roku 2020 se objem investic do jaderných technologií zvýšil téměř o polovinu a dosáhl nejvyšší úrovně za poslední desetiletí.
O oživení své jaderné infrastruktury uvažuje Švédsko. Belgie, která původně počítala s postupným odstavováním jaderných reaktorů, zvažuje nejen prodloužení jejich životnosti, ale i výstavbu nových zařízení.
Ještě v jednom ohledu se zdá být dánská cesta příznačná: možná trochu naivně doufá v technologie, které ještě nejsou prakticky a ekonomicky ověřeny. Lars Aagaard totiž vyloučil návrat k tradičním formám jaderné energie, vláda se podle něj nicméně začíná zajímat o nové technologie, konkrétně o malé modulární reaktory (SMR).
Tyto kompaktní jednotky získávají pozornost investorů po celém světě. Většina projektů SMR je ale zatím ve fázi vývoje nebo čeká na schválení regulačními úřady. Aktivně se o ni zajímají i další evropské státy, například Norsko či Finsko. V regionu střední Evropy o SMR uvažuje Česká republika, přičemž společnost ČEZ plánuje do roku 2050 postavit v ČR modulární reaktory o souhrnném výkonu 3 GW a má již podepsanou dohodu o strategické spolupráci se společností Rolls-Royce SMR. Lokalitu pro případnou výstavbu hledá i Slovensko, spolupráci se společností Rolls Royce uzavřelo Polsko.
Otázka odpadu
V Dánsku zůstává jaderná energie citlivým tématem nejen kvůli možné výstavbě nových zařízení, ale i kvůli otázce dlouhodobého nakládání s radioaktivním odpadem. Až do roku 2001 byl v provozu výzkumný reaktor poblíž Kodaně, jehož odpad je dosud dočasně uložen v areálu bývalé laboratoře v Risø.
Parlament již v roce 2018 rozhodl o zřízení trvalého úložiště, které má být dokončeno do roku 2073, avšak konkrétní lokalita zatím nebyla určena. Z původně 22 zvažovaných umístění trvalého úložiště bylo vybráno šest, ale rozhodnutí bylo pozastaveno kvůli diskuzím o možnosti vývozu odpadu do zahraničí.
Paralelně se vyvíjel také spor ohledně těžby uranu v Grónsku, které je autonomní součástí Dánského království. Projekt Kvanefjeld, zaměřený na těžbu uranu a vzácných zemin, byl po letech právních jednání v roce 2021 zakázán a nyní směřuje k mezinárodní arbitráži mezi investorem a vládami Grónska a Dánska. Diskutabilní je proto i případný budoucí postoj k těžbě.