Pokud vyjde čínský plán na zprovoznění tzv. malého reaktoru do pěti let, půjde konečně o první reálný exemplář dlouho slibované řady malých jaderných za řízení.
Čína obvykle staví infrastrukturu ve velkém, ale dnes se budeme v souvislostí s ní věnovat jedné menší stavbě. V čínské provincii Chaj-nan totiž proběhlo v polovině července oficiální zahájení výstavby nového, „malého“ reaktoru ACP100, který bude mít zhruba desetinový výkon proti většině dnešních bloků.
Zařízení je stavěno severozápadně od stávající elektrárny Čchang-ťiang. Kromě dvou stávajících reaktorů bude lokalita „hostit“ i víceúčelový tlakovodní reaktor s výkonem 125 MWe. Ten je také jinak nazýván Linglong One a kromě elektřiny by měl reaktor dodávat teplo, procesní páru a odsolenou mořskou vodu. V místě již stojí dva větší reaktory a další dva velké (přes 1 GW elektrického výkonu) by se měly postavit během dalších zhruba pěti let.
Vývoj malého modulárního reaktoru (SMR) ACP100 začal v roce 2010. V roce 2014 vznikl předběžný návrh integrálního tlakovodního reaktoru malého výkonu. Podobně jako u reaktorů (či spíše projektů) společností NuScale či Westinghouse má i ACP100 koncipovány hlavní prvky primárního okruhu v jedné tlakové nádobě. V roce 2016 prošel reaktorový návrh bezpečnostním hodnocením mezinárodní agentury pro atomovou energii. Po úspěšném schválení předběžné bezpečnostní analýzy z dubna 2020 bylo na začátku června tohoto roku uděleno povolení k výstavbě elektrárny.
Do projektu výstavby jsou zahrnuty tři hlavní společnosti: China National Nuclear Power (vlastník projektu a provozovatel elektrárny), Nuclear Power Institute of China (vývojář reaktoru) a China Nuclear Power Engineering Group (společnost zodpovědná za výstavbu). Celá elektrárna by neměla být stavěna déle než 58 měsíců.
Model elektrárny s reaktorem ACP100 byl identifikován jako klíčový projekt čínského dvanáctého pětiletého plánu. Vývoj malého modulárního reaktoru je odvozen z většího projektu tlakovodního reaktoru ACP1000. Aktivní zóna malého reaktoru obsahuje pouze 57 palivových souborů, které jsou společně s parogenerátory uzavřeny v jedné nádobě. Ta by se měla měnit jednou za dva roky. Společně s pasivními bezpečnostními prvky bude reaktor uložen pod zemí.
Jeden reaktor by měl každoročně vyrobit přibližně 1 TWh elektřiny. To by předpokládalo o něco vyšší koeficient využití než například u reaktorů dukovanských, kterých každý z 510 MW elektrického výkonu vyrobí ročně kolem 3,8 TWh. Elektrárna by se měla ale skládat z vícero modulů, čínští konstruktéři hovoří obvykle o dvou až šesti. Každý by měl mít životnost nejméně 60 let.
V současnosti jsou již údajně podepsány další dvě dohody o výstavbě podobných elektráren v provincii Ťiang-si. Výrobní bloky jsou plánovány i v dalších provinciích. Počet zakázek je extrémně důležitý, protože tento typ menších, modulárních reaktorů by měla zlevnit právě především výroba v sériích. Samozřejmě ne velikých, ale přece jen sériích — to by mělo umožnit optimalizaci výrobních nákladů.