Rok 2025 představuje v oblasti akumulace energie zajímavý okamžik. Podle dat BloombergNEF a publikace World Hydropower Outlook 2025 vydané International Hydropower Association dosáhl globální instalovaný výkon bateriových systémů zhruba 257 GW, zatímco globální instalovaný výkon přečerpávacích vodních elektráren (PVE) činil přibližně 202 GW.
Bateriová úložiště poprvé z hlediska instalovaného výkonu překonala technologii, která po desetiletí dominovala velkokapacitní akumulaci v elektrizačních soustavách, tedy přečerpávací elektrárny. Tento vývoj je často interpretován jako důkaz rychlého technologického posunu ve prospěch baterií. Z odborného hlediska je však nutné číst uvedená čísla s určitou opatrností. Srovnání probíhá na úrovni instalovaného výkonu (GW), nikoli skladovací kapacity (GWh), která je pro posouzení skutečné akumulační schopnosti klíčová.
Typická doba vybíjení bateriových úložišť se dnes pohybuje nejčastěji v rozmezí jedné až čtyř hodin, zatímco přečerpávací vodní elektrárny jsou schopny dodávat energii po dobu desítek hodin, v některých případech i v rámci vícedenních cyklů. Z hlediska systémové rovnováhy proto zůstávají PVE nadále nejvýznamnějším zdrojem dlouhodobé akumulace energie.
Jiná role
World Hydropower Outlook 2025 potvrzuje, že vodní energetika jako celek zůstává největším obnovitelným zdrojem elektřiny na světě, s instalovaným výkonem přesahujícím 1 440 GW a roční výrobou okolo 4 600 TWh. V samotném roce 2024 bylo globálně uvedeno do provozu přibližně 24,6 GW nového výkonu vodních elektráren, z čehož zhruba třetina připadala právě na přečerpávací vodní elektrárny. Celkový instalovaný výkon PVE se tak nadále mírně zvyšuje, přestože tempo jejich rozvoje je výrazně pomalejší než u bateriových systémů.
Dodejme, že růst kapacity baterií se dotýká i Evropy. Podle asociace SolarPower Europe byly loni v Evropě zprovozněny baterie o celkové akumulační kapacitě 27,1 GWh. Ve srovnání s předcházejícím rokem se jedná bezmála o poloviční nárůst. Celková kapacita bateriových úložišť napříč EU tak loni dosáhla více než 77 GWh, což je téměř desetinásobek hodnoty z roku 2021.
Hlavním důvodem rozdílné dynamiky není technická zastaralost PVE, ale kombinace geografických, environmentálních a povolovacích omezení. Výstavba přečerpávacích elektráren je kapitálově náročná, časově dlouhá a v evropském prostoru často naráží na limity územního plánování a ochrany krajiny. Naproti tomu bateriová úložiště těží z modularity, krátké doby realizace a možnosti instalace prakticky kdekoliv v síti, včetně blízkosti spotřeby či výroby.
Současný vývoj tak neznamená nahrazování přečerpávacích vodních elektráren bateriemi, ale spíše postupnou specializaci jejich rolí. Bateriová úložiště se stávají dominantním nástrojem krátkodobé flexibility, rychlé regulace výkonu, poskytování podpůrných služeb a lokální optimalizace sítí s vysokým podílem fotovoltaiky a větrných elektráren. PVE naopak zůstávají klíčovým prvkem dlouhodobé akumulace, schopným vyrovnávat rozsáhlejší a časově delší nerovnováhy mezi výrobou a spotřebou, a to s vysokou provozní spolehlivostí a životností v řádu desítek let.
Z pohledu budoucího uspořádání energetických soustav, včetně podmínek České republiky a střední Evropy, je tento trend zásadní. Data z roku 2025 jasně ukazují, že energetická transformace těžko může stát na jediné akumulační technologii. Naopak se formuje hybridní model, v němž se kombinuje rychlá flexibilita bateriových systémů s robustní dlouhodobou stabilitou přečerpávacích vodních elektráren a postupně také s novými technologiemi dlouhodobé akumulace. Právě schopnost tyto nástroje vhodně kombinovat má být podle odborníků jedním z klíčových předpokladů pro bezpečný provoz elektrizačních soustav v podmínkách vysokého podílu variabilních obnovitelných zdrojů.