SKLADOVÁNÍ ENERGIE UŽ DNES DÁVÁ EKONOMICKÝ SMYSL, ZÁKONY VŠAK JEHO VYUŽITÍ OMEZUJÍ, ŘÍKÁ JAN FOUSEK, ŘEDITEL ASOCIACE PRO AKUMULACI ENERGIE AKU-BAT CZ.
O využití velkých baterií v rozvodné síti se mluví jako o velkém trendu posledních let. Jak se tomu daří u nás?
I v České republice už stojí několik baterií, ze kterých máme provozní zkušenosti. A jsou velmi dobré. Skeptici před dvěma, třemi lety říkali, že jde o neověřenou technologii, ale to je dnes už neudržitelná pozice. Ukazuje se, že jde o spolehlivý nástroj, který lze využít k celé řadě různých účelů, jež by člověka ani nenapadly. Existují projekty, které už při dnešních cenách baterií mají návratnost někde v rozmezí pěti až sedmi, maximálně deseti let.
Jako například? 
Konkrétním příkladem jednoho z členů naší asociace je využití bateriového úložiště k odstranění mikrovýpadků ve výrobě. Firma má na lince několik robotů manipulujících s nahřátými plechy. Pravidelně, dokonce i několikrát denně, se stávalo, že se citlivé roboty odstavovaly kvůli malým výkyvům v dodávkách elektřiny, mikrovýpadkům, které sice pro většinu zařízení a strojů nepředstavují žádný problém, ale některé nové drahé stroje jsou na ně velmi citlivé. Linka se celá zastavila a nebyla spuštěna, dokud materiál nevychladl, aby mohl být odklizen. Vznikaly tak škody na materiálu a drahé prostoje. Úložiště tento problém vyřešilo, protože baterie dokáže dodávky vyhladit tak, aby už k výpadkům nedocházelo.
Finanční návratnost navíc většinou znatelně zlepšuje např. snížení plateb za rezervovaný příkon. Chci tím demonstrovat, že vzniká poptávka zdola, od podniků, které pro baterie nacházejí nová a nová využití. Od podobného vyhlazování dodávek k pokrývání špiček či snižování lokální zátěže, třeba v souvislosti s elektromobilitou.
Myslíte tedy převážně v nabíjecích stanicích?
Ano, přesně tak. Úložiště umožňuje propojit dobíjení elektromobilů s obnovitelnými zdroji v daném místě, konkrétně nejčastěji s fotovoltaikou u samotné dobíjecí stanice, například na její střeše. To je dobrý způsob, jak snížit nároky na rozvodnou síť, například vyhladit odběrové špičky. Přes den se k nabíjení zčásti může použít elektřina z fotovoltaiky, přes noc se může baterie nabít levnějším nočním proudem. Navíc baterie mají tu výhodu, že umožňují stavět nabíjecí stanice i v místech, kde by jinak bylo obtížné najít v síti dostatečný rezervovaný výkon.
Co využití pro energetické účely, například pro regulaci sítě?
Z technického hlediska to určitě není problém. Už i zkušenosti z České republiky ukazují, že úložiště jsou rychlá a spolehlivá, s reakčním časem do jedné sekundy, a mohla by tak plnit roli té nejrychlejší zálohy v rámci sítě.
Zatím však jejich možnosti výrazně omezuje česká legislativa. Ta dnes říká, že samotná baterie nemůže být zapojena ani do distribuční, ani do přenosové soustavy. Baterie mohou být používány prakticky pouze v součinnosti s točivým zdrojem, tedy nejčastěji v rámci uhelné či plynové teplárny nebo elektrárny. Energetický regulační úřad ale dnes jednoduše nemá možnost vydat licenci na provozování baterie pro akumulaci energie v rámci sítě.
Je tedy zapotřebí změna zákona?
Ano, změna energetického zákona je v tomto případě nevyhnutelná. My se o to snažíme v rámci novely zákona, která se nyní projednává; uvidíme, jak uspějeme [o definitivní podobě novely nebylo v době uzávěrky čísla jasno, pozn. red.]. Pokud by se to nepodařilo, oblast akumulace bude upravena až v novém energetickém zákoně, ke které musí tak jako tak dojít kvůli povinné transpozici legislativy EU. To by ovšem znamenalo další 2–3 roky legislativního vakua.
Možná využití baterií určuje především cena. Kolik dnes baterie vlastně stojí? 
Přesných cen je těžké se dobrat, každý si je brání [smích]. Závisí také na konkrétních parametrech zakázky, ale podle informací od našich členů se u velkého úložiště pohybují ceny zhruba kolem 20 tisíc korun za kilowatthodinu, tedy 20 milionů za megawatthodinu. Jako všude jinde, i tady fungují úspory z rozsahu, takže cena za menší, například domovní bateriové systémy se pohybuje výše, tedy zhruba kolem 30 tisíc korun za kilowatthodinu.
Což mimo jiné s sebou nese v poslední době i zajímavé trendy, samozřejmě spíše v západní Evropě, či konkrétně v zemích, kde má akumulace energie v rámci sítě více možností využití. Někde se totiž domácí úložiště řeší na úrovni větších celků, třeba municipalit. Vzhledem k rozdílu v ceně dává větší smysl postavit velkou baterii pro jeden blok či velký bytový dům, tedy na nějaký větší celek, než pro jeden konkrétní byt či rodinný dům. To otevírá nové možnosti na celém trhu s energiemi, umožní to zákazníkům aktivně se na něm podílet. A to i u nás, protože v návrhu nového českého energetického zákona, který by měl být přijat během několika let, se již objevují pojmy aktivní zákazník či energetické komunity.
Ale abych se vrátil k ceně baterií. Ta v posledních letech klesá, za uplynulé tři roky činí pokles zhruba 10 až 20 %. Na druhou stranu, nepadá ve skutečnosti tak rychle, jak se někdy může zdát z médií. Je důležité si uvědomit, že cenu baterie netvoří pouze samotné akumulátorové články, ale roli hrají i další složky. Cena článků padá dosti rychle a často se bohužel zaměňuje s cenou za celý systém. Například hojně citovaná studie agentury Bloomberg uvádí, že ceny baterií klesly za poslední dekádu o 87 % až na nějakých 150 dolarů za kilowatthodinu, ale ve skutečnosti jde z převážné části o ceny jednotlivých článků. Cena celku klesá pomaleji. Ale klesá.
Podívejme se na cenu ještě z jiného úhlu. Drtivá většina akumulátorů se vyrábí v Asii, kde je výroba nejlevnější. Pro Evropskou unii je to ale strategický obor. Může se přestěhovat ve větší míře k nám?
Bohužel si nedokážu představit, že bychom v Evropě dokázali pokrýt celý výrobní řetězec. Myslím, že vždy budeme závislí na dovozu některých surovin z jiných částí světa. Myslím však, že je důležité podíl Evropy na výrobě navýšit. Nejen z Bruselu už přicházejí různé iniciativy, které mají vytvoření takového řetězce, od těžby přes výrobu po recyklaci či opětovné využití, podpořit. Asi nejznámějším takovým projektem v Evropě je tzv. Evropská bateriová aliance. Zároveň to není jednoduché, protože trh s bateriemi je dnes do jisté míry etablovaný. Existuje celá řada asijských, především čínských výrobců, kteří dodávají standardizované bateriové „packy“ v podstatě v libovolném množství, ze kterých si pak můžete postavit systém od jednotek kilowatthodin až po stovky kilowatthodin. Mají tedy náskok, navíc mají i jistou „výhodu“ v přístupu svých vlád zejména k otázkám životního prostředí a udržitelnosti, které zkrátka na otázku životního prostředí příliš nehledí. Já osobně bych si raději připlatil za baterii vyrobenou udržitelným způsobem v Evropě, ale o finální podobě globálního trhu s bateriemi stejně rozhodnou zákazníci.