Když reportér Financial Times letos na podzim navštívil továrnu společnosti Mitsubishi Heavy Industries (MHI) v japonském Takasagu, v budově o velikosti leteckého hangáru dělníci spěchali, aby dokončili obří vínově červené pouzdro pro stotunový rotor plynové turbíny. Tato zařízení, složená z tisíců dílů s milimetrovou přesností, váží víc než dopravní letadla a jejich výroba trvá nejméně dva roky. V Takasagu teď nejen zmíněná konkrétní směna a skupina sváděla boj o nejvyšší navýšení výroby na historicky rekordní úrovně.
Přitom ještě nedávno by návštěvníci rozlehlé montovny společnosti Mitsubishi Heavy Industries viděli v hale nejspíše minimum zajímavého. Zemní plyn byl až donedávna na ústupu. Vzkvétaly obnovitelné zdroje, přibývaly závazky k dosažení čistých nulových emisí. Pro tři výrobce ovládající zhruba dvě třetiny světových dodávek plynových turbín — japonské MHI, německý Siemens Energy a americkou GE Vernova — se zdálo, že se trh nevratně zmenšil.
Když společnost Siemens Energy v roce 2017 oznamovala propuštění 6 900 zaměstnanců, předpovídala, že poptávka klesne na 110 velkých jednotek ročně oproti výrobní kapacitě odvětví 400 kusů. „Plynové turbíny budou v roce 2022 mrtvé,“ řekl tehdy severoamerický prezident firmy Rich Voorberg.
Nyní, v roce 2025, jsou však rozhodně naživu. Podle prognózy poradenské společnosti Dora Partners vzrostou letos objednávky na 1 025 kusů, z toho 183 velkých jednotek — nejvíce od roku 2011. Jde o téměř 50% nárůst oproti průměru předchozích pěti let.
Renesanci plynu pohání hlad po elektřině z datových center, která jsou motorem rozmachu umělé inteligence (AI). Americké ministerstvo energetiky předpovědělo, že datová centra budou do roku 2028 spotřebovávat 6,7—12 % veškeré elektřiny v USA oproti 4,4 0 v roce 2023.
Výpočetní kapacita nutná pro další rozvoj umělé inteligence vyžaduje spolehlivé nepřetržité dodávky elektřiny. Proto se Spojené státy rychle stávají globálním epicentrem výstavby nových plynových elektráren (a možná i jaderných, viz předchozí článek v této rubrice).
Energetická společnost Entergy například staví v Louisianě tři nové elektrárny navázané na kolosální datové centrum Hyperion společnosti Meta.
„Poptávka je teď tak obrovská, že ji nemůžeme všechnu uspokojit,“ říká Jasuhiro Fudžita, veterán pracující v MHI 39 let. „Cítím, že tenhle boom je velký, protože je celosvětový. Ale teď přichází obrovská poptávka hlavně ze Severní Ameriky.“
Krize v dodávkách znamená, že zákazníci musí na pořízení turbíny čekat nejméně tři roky. Výrobci sice navyšují produkci, ale ne dost rychle.
Ekologické a geopolitické důsledky
Honba za turbínami, poháněná americkými technologickými firmami, má vážné dopady. Klimatičtí aktivisté tvrdí, že tento závod o plyn ostře odporuje Pařížské dohodě z roku 2015, jejímž cílem je omezit globální oteplování výrazně pod 2 °C. Ačkoli jsou ve vývoji turbíny určené pro spalování vodíku, existuje řada dobrých důvodů, proč pochybovat o tom, že v dohledné době pro ně bude dostatek vhodného paliva.
Boom umělé inteligence ve Spojených státech se tak výrazně projeví také v Asii, dosud považované za hlavní růstový trh pro export zkapalněného zemního plynu (LNG). Tento fosilní zdroj s menší uhlíkovou stopou, než má uhlí, je rozvíjejícími se ekonomikami dlouhodobě prezentován jako „přechodné palivo“ na cestě k obnovitelným zdrojům.
Jeho využití je však v současnosti náročnější, než se očekávalo. „Nikdo nepředpokládal, že Spojené státy takto vtrhnou na trh s turbínami,“ říká Raghav Mathur z poradenské společnosti Wood Mackenzie. „I když si teď asijské energetické firmy chtějí objednávat, musí čekat čtyři nebo pět let, což znamená, že jsou na další roky v pasti.“
Omezená dostupnost turbín navíc může způsobit, že USA a Japonsko přijdou o mocný nástroj regionálního vlivu — o dodávky technologie, jejíž zvládnutí je Číně ještě vzdálené. Pokud využití plynu nebude možné a nedostatky obnovitelných zdrojů (nestálost dodávek a nulovou výrobu z FVE v noci) nepůjde vyřešit pomocí velmi levných systémů pro skladování elektřiny (a to se v příštích několika letech sotva stane možným), bude Asie nucena obrátit se k uhelným elektrárnám využívajícím z většiny čínské technologie.
„Je to obrovský rozdíl oproti situaci jen před třemi lety, kdy byla energetická transformace něco jako mantra,“ říká Takao Cukui, prezident Mitsubishi Power pro Financial Times. Na konferenci asijského energetického průmyslu v Bangkoku v roce 2022 bylo údajně téměř hříchem mluvit o uhlí. Ovšem v současnosti už je situace jiná a uhlí je „opět v kurzu“.
Od klimatu k bezpečnosti
Za posunem vlád od dekarbonizace k energetické bezpečnosti a cenové dostupnosti stál na počátku nárůst cen plynu po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. Ceny LNG tehdy vyskočily sedminásobně na 70 USD za milion britských tepelných jednotek (MMBtu), protože Evropa narychlo nahrazovala ruské dodávky. Ceny sice klesly zpět na 11 USD, ale prudce rostoucí spotřeba umělé inteligence zažehává novou vlnu poptávky.
Mezinárodní energetická agentura (IEA) se sídlem v Paříži v dubnu předpověděla, že se celosvětová spotřeba elektřiny v datových centrech do roku 2030 zdvojnásobí na 945 TWh, což je více než dnešní spotřeba celého Japonska.
Americké energetické společnosti a vývojáři AI se koordinovaně vrhli na plynové turbíny, pobídl je k tomu projekt Stargate společností OpenAI a SoftBank v hodnotě 500 mld. USD, který má investovat do infrastruktury pro AI, včetně plynových elektráren. Podle údajů Dora Partners se předpokládá, že USA budou letos stát za 46 % celosvětových objednávek plynových turbín, což je nárůst z nedávného historického průměru 29 %. Vývojáři datových center dokonce budují plynové elektrárny nezávislé na síti.
Podle jednoho zdroje Financial Times plánuje jednu takovou „nezávislou“ elektrárnu ExxonMobil, a to za cenu přibližně 15 mld. USD.
Christian Buch, generální ředitel Siemens Energy, říká, že před dvěma lety prodala jeho společnost v USA jedinou turbínu. „Jednu, za celý rok. A teď jsme na kolika, na 150?“ ptá se, než ho asistent opraví, že je to spíše 200 kusů.
Výrobci nyní požadují zálohy na rezervaci místa v pořadníku — což je praxe, ke které se naposledy museli uchýlit během boomu na začátku tisíciletí.
GE Vernova v dubnu uvedla, že má na roky 2026 a 2027 z velké části vyprodáno a jedná o dodávkách na rok 2030. Výrobci přitom předvídají zvýšenou poptávku po dobu několika příštích let či celé dekády, a to kvůli síle poptávky ze strany AI. Věří, že tentokrát je situace zásadně odlišná od horečky na trhu s plynovými turbínami kolem roku 2000, kterou způsobila deregulace energetiky v USA.
Trh také zaznamenává si lnou poptávku po turbínách ze Středního východu, který se snaží využít domácí zdroje k pokrytí rostoucí spotřeby elektřiny, stejně jako po jednotkách používaných ke stlačování plynu pro export.
Velká trojka výrobců turbín tak navyšuje výrobu. Například MHI usiluje o zdvojnásobení produkce během dvou let. Rozšíření dodavatelského řetězce bude náročné, protože dodavatelé jsou již beztak vytíženi uspokojováním rostoucí poptávky v leteckém a obranném průmyslu. Všichni výrobci turbín se snaží spíše modernizovat a automatizovat než stavět nové továrny, aby minimalizovali riziko, že se jejich investice nevrátí.
Asie v pasti
Zatímco v USA prodeje turbín rostou, na chudší zákazníky se tedy nedostává, třeba právě v jihovýchodní Asii. Představitelé odvětví tvrdí, že několik projektů LNG bude muset být zrušeno nebo odloženo kvůli potížím se zajištěním nezbytných turbín.
Vietnam a Filipíny, které na LNG hodně vsadily, budou patřit k nejvíce postiženým. Institut pro energetickou ekonomiku a finanční analýzu (IEEFA) předpovídá, že Vietnam nesplní své cíle pro rok 2030 vyrobit 22,5 GW kapacity z LNG oproti současným 1,6 GW.
Jeden z vietnamských developerů říká, že plynové elektrárny plánované do tří let své termíny nedodrží. „Nemyslím si, že je to možné, kvůli času potřebnému na objednání turbín. Bez dalších investic do obnovitelných zdrojů bude mít Vietnam nedostatek energie,“ dodal pro FT.
To by mohlo ovlivnit provoz továren a mít širší dopady na exportně orientovaný Vietnam, který se stal kritickým článkem globálních dodavatelských řetězců v době přesunu výroby z Číny.
Světlá stránka krize se zdá být v tom, že brání asijským ekonomikám, aby se na další desetiletí upsaly k využívání fosilních paliv. Jejich energetická infrastruktura však není tak robustní, aby masivní zapojení obnovitelných zdrojů umožnila.
Čínská karta
Výsledná nejistota ohledně role LNG v energetickém mixu otevírá v jihovýchodní Asii prostor pro Čínu. Na rozdíl od mnoha jiných zdrojů Čína nedominuje dodávkám klíčového vybavení pro plynové elektrárny. Její domácí výroba elektřiny je primárně směsí uhlí a obnovitelných zdrojů. Plyn pokrývá jen 3 % výroby v tomto sektoru.
Manažeři a analytici tvrdí, že čínští konkurenti jsou příliš pozadu na to, aby v dohledné době prolomili oligopol. Postupně dosahované mety v účinnosti (přibližně 64 %), které firmy z „velké trojky“ dosáhly, šetří provozovatelům miliony dolarů na palivu, nebude snadné dohnat.
Místo toho se mnozí obávají, že rozvojovým zemím nezbude než se spolehnout na uhelné technologie dodávané regionálním hegemonem. „Realita je taková, že v příštích pěti letech nelze do tohoto regionu dodat plynové turbíny. Lidé se obávají, že vakuum zaplní čínské uhelné elektrárny,“ říká Tecuja Watanabe z think-tanku podporovaného japonskou vládou. Ačkoli se totiž Peking v roce 2021 zavázal, že kvůli ochraně klimatu přestane financovat nové zahraniční uhelné elektrárny, mnohé projekty stále pokračují.
Zároveň by současný boom mohl znamenat problém i pro těžaře plynu. Pokud rozvojové země budou vytlačeny z trhu s LNG velkými technologickými firmami, může to ohrozit naplánované těžební projekty, které měly zajistit dodávky plynu pro tyto oblasti. Například americká datová centra totiž může pohánět „domácí“ plyn z jiných nalezišť.
Ohrožen by mohl být například projekt Alaska LNG, ke kterému se Trumpova administrativa snaží dotlačit Japonsko a Jižní Koreu. Ale jeho ekonomika je závislá právě na poptávce v rozvíjejících se asijských ekonomikách. Jeden z vysoce postavených japonských obchodníků s plynem to shrnul pro Financial Times jednoduše: „Všechny plynové turbíny zabrali Američané, Evropané a země Středního východu. Asijské rozvíjející se ekonomiky tak mohou jen těžko zvýšit svou závislost na LNG.“