Představa plně autonomních dronů, které se samy pohybují nad bojištěm, vyhledávají a bez zásahu člověka ničí nepřátelské cíle, je už dlouho jedním z ústředních motivů moderního vojenství. Nejde o sci-fi, ale o konkrétní technologický cíl, na kterém pracují nejvyspělejší armády světa.
Ukázka technologie, která zatím umělou inteligenci na ukrajinském bojišti překonává — dronu řízeného po optickém kabelu © ArmijaInform (CC BY SA 4.0)
Na ukrajinském bojišti, největší vojenské laboratoři současnosti, se budoucnost „války dronů“ měla stát přítomností. Přesto, jak ve své zevrubné analýze z června 2025 uvádí americký Institut pro studium války (ISW — Institute for the Study of War), „slibovat AI revoluci je zatím předčasné“. Navzdory obrovskému pokroku se vize zatím v masovém měřítku nenaplnila.
Co AI dronu přináší
Abychom pochopili současnou situaci, je nutné si nejprve vyjasnit pojmy, které se často nesprávně zaměňují. Mluvíme-li o „chytrých“ dronech, máme na mysli především dvě odlišné úrovně autonomie. První, jednodušší úrovní, je strojové učení (ML — machine learning). Lze si ho představit jako dokonale vycvičeného psa. Dostane jasný úkol — například obrázek tanku určitého typu — a naučí se ho plnit. Dron s ML dokáže samostatně provádět specifické, předprogramované činnosti. Mezi ně patří navigace v prostředí, kde nefunguje signál GPS, nebo takzvané terminální navedení: operátor na obrazovce označí cíl, dron si jeho vizuální podobu „uzamkne“ a pokračuje k němu i v případě, že ztratí spojení s pilotem kvůli rušení. Stále však vyžaduje, aby prvotní rozhodnutí a identifikaci cíle provedl člověk.
Tou skutečnou vizí je umělá inteligence (AI — artificial intelligence). Ta se podobá spíše autonomnímu lovci. AI modely jsou navrženy tak, aby vykonávaly úkoly vyžadující lidskou inteligenci. Nejenže dokážou cíl zasáhnout, ale měly by být schopny jej samy identifikovat, vyhodnotit jeho důležitost a zvolit optimální způsob útoku. V pokročilé fázi by AI měla umožnit koordinaci celých rojů dronů, které by si mezi sebou rozdělovaly úkoly, a adaptivně reagovaly na měnící se podmínky bojiště bez jakéhokoli spojení s operátorem. [Ve skutečnosti jsou současné modely stále ve stadiu pokročilého ML, ačkoliv marketing prosazuje označení AI, a je to vlastně dobře, protože ačkoliv takzvané AI poskytujeme větší svobodu v rozhodování, pořád ji držíme v určitých mantinelech daných modely, které jí předkládáme. V opačném případě by se mohly naplnit vize vědeckofantastických knih a filmů, jakým je např. „Terminátor“ — pozn. red.]
Takové drony by byly imunní vůči elektronickému boji (rušení signálu), překonávaly by lidské limity při analýze situace a dramaticky by zrychlily rozhodovací cyklus od odhalení cíle po jeho zničení. Realita se však ukázala být složitější.
První krůčky a tvrdé probuzení Obě strany konfliktu začaly s jednoduššími formami autonomie experimentovat od poloviny roku 2023. Rusko tehdy nasadilo vyčkávací munici Lancet-3, která jako jedna z prvních využívala prvky strojového vidění pro navedení v závěrečné fázi letu. Ukrajina kontrovala vývojem vlastních systémů. Brzy se však ukázalo, že cesta od prototypu k efektivní zbrani je plná překážek.
V lednu 2024 se objevilo video, na kterém se dron Lancet-3 zjevně uzamkl na obrněné vozidlo, aby v poslední chvíli změnil směr a narazil do sutin opodál. Západní experti již v únoru 2024 zpochybňovali skutečnou úroveň automatizace a spolehlivost rozpoznávání objektů u těchto systémů. Vývojáři naráželi na sérii technických i taktických limitů. Jeden z ukrajinských výrobců, který strojové vidění testuje téměř dva roky, v květnu 2025 označil technologii za stále „nedopečenou“ a na taktických dronech fungující jen „průměrně“. Problémem je například nízká kvalita kamer u malých FPV (first-person view) dronů, které tvoří páteř úderných sil. Ty často nedokážou cíl spolehlivě rozpoznat na vzdálenost větší než 500 m. Další potíží je sledování pohyblivých cílů a nespolehlivost algoritmů ve složitém terénu, jako jsou lesy nebo kopce.
Do hry navíc vstoupil klíčový faktor: ekonomika války. Přidání výkonných čipů a dodatečných kamer, nutných pro běh algoritmů, výrazně zvyšuje cenu každého stroje. Jak shrnul Dmytro, voják z ukrajinského 413. samostatného praporu bezpilotních systémů: „Drony s AI pro poslední míli letu na bojišti vidíme jen zřídka, protože jsou prostě příliš drahé. Raději budu mít tři standardní drony než jeden s AI na palubě.“
Důvěru v technologii navíc podkopaly první neúspěšné implementace. Podle Viktora Sacharčuka, ředitele Twist Robotics, která se vývojem AI pro drony zabývá, se na trh v jednu chvíli dostalo velké množství levných, ale nekvalitních systémů. „Když se na trh dostane velké množství nekvalitních systémů, armáda vidí, že navádění nefunguje,“ říká Sacharčuk. A výsledek? Vojenské jednotky, které za drony zaplatily, byly zklamané a zájem o technologii během pouhých tří měsíců na jaře 2024 prudce opadl.
Současnost je návrat do minulosti
Zatímco se ukrajinští vývojáři potýkali s porodními bolestmi umělé inteligence, Rusko vsadilo na paralelní strategii. Rozhodlo se nečekat na dozrání složité technologie a investovalo do hromadné výroby něčeho zdánlivě archaického: dronů řízených po optickém vlákně.
Koncept není nový. Řízení zbraní „po drátě“ se používalo už za druhé světové války jako odpověď na německé rušení a později se stalo standardem u protitankových řízených střel. Princip je jednoduchý: dron za sebou odvíjí cívku s tenkým optickým kabelem. Tímto kabelem proudí k operátorovi obraz ve vysoké kvalitě a bez zpoždění a zpět k dronu řídicí povely. Hlavní výhoda takového řešení je v dnešní válce klíčová: je prakticky imunní vůči jakémukoliv radiofrekvenčnímu rušení.
Zpočátku byla tato technologie pro masové nasazení příliš drahá. Ještě v roce 2023 stála cívka s 10 km optického vlákna a potřebnou elektronikou od čínských výrobců 2—3 tisíce USD. Masivní ruské objednávky však dramaticky navýšily výrobní kapacity v Číně, zostřily konkurenci a ceny se zhroutily.
Podle Roberta „Maďara“ Brovdiho, velitele známé ukrajinské dronové jednotky, se dnes dá takový kabel pořídit za 150 USD. Za imunitu vůči rušení je to cena více než zajímavá. Od poloviny roku 2024 začaly ruské síly tyto drony nasazovat ve velkém, zejména v klíčových sektorech fronty. Jejich efektivita zaskočila ukrajinskou stranu. „Drátové“ drony mohou díky nízké spotřebě energie vyčkávat v záloze na vhodný cíl a díky kvalitnímu přenosu obrazu dokážou operátoři mířit s chirurgickou přesností na slabá místa techniky. Ukrajina, která zpočátku tento směr vývoje podcenila, se nyní snaží ztrátu horečně dohnat. Na začátku roku 2025 proběhly na ministerstvu obrany zkoušky domácích dronů s optickými vlákny a připravují se první smlouvy.
Závod nikdy nekončí
Příběh tím však nekončí. Vítězství optického vlákna je zřejmě jen dočasné a závod ve vývoji skutečné umělé inteligence běží dál, jen mimo hlavní pozornost. Na jaře 2025 se objevily první zprávy o testování pokročilejších systémů.
Ukrajinský expert na radioelektronický boj v květnu pozoroval ruské síly testující malý roj šesti dronů. Stroje měly různě zbarvená křídla, zřejmě pro vzájemné rozpoznávání, a byly vybaveny modulem pro zpracování videa a laserovým dálkoměrem. Podle zprávy se tyto drony pohybují po vizuální navigaci podle terénu, samostatně detekují, klasifikují a vybírají cíle a údajně již nevyžadují finální souhlas operátora k provedení úderu.
Ukrajina kontrovala na konci května, kdy startup Brave1 oznámil první bojové testy „mateřského dronu“ GOGOL-M. Tento stroj dokáže donést dva menší útočné FPV drony do vzdálenosti až 300 km, tam autonomně vyhledat a napadnout vysoce hodnotné cíle, jako jsou systémy protivzdušné obrany.
Je nutné zdůraznit, že v obou případech jde stále o testování v malém měřítku. Plná efektivita těchto systémů se teprve ověřuje. Ukazují ale, kam směřuje další vývoj. Ten se navíc neodehrává jen na úrovni jednotlivých dronů. Skutečná revoluce vyžaduje vytvoření komplexního „digitálního mozku“ bojiště — systému, který bude data ze všech senzorů sbírat, analyzovat a distribuovat.
Zde má Ukrajina díky svému cloudovému systému Delta, který integruje informace z dronů, satelitů i pozemních jednotek, zjevný náskok. Rusko se tento skluz snaží dohnat ambiciózním projektem „Digitální nebe Ruska“, který má propojit dosud roztříštěné vzdušné a kosmické systémy do jednoho celku řízeného AI.