Infarkt myokardu stojí spolu s cévními mozkovými příhodami nejvýše na pomyslném žebříčku příčin onemocnění i úmrtí. I přes zásadní pokroky v léčbě akutního srdečního infarktu je úmrtnost v jeho důsledku stále vysoká a 30 % nemocných umírá na infarkt v důsledku civilizačních faktorů, stresu a stále vyššího vypětí ještě před příchodem lékařské pomoci. Někdy může dojít k časové prodlevě přímo u pacienta, který si příznaky infarktu neuvědomí, někdy je obtížné určit diagnózu i při první pomoci poskytované při nehodách, zvláště pokud je pacient v bezvědomí.
Praktickou pomůckou je v takovém případě senzor první pomoci z Institutu pro biomedicínskou techniku v Karslruhe, který během 10 sekund určí postup další reanimace pacienta. Senzor se přikládá na krk pacienta, mezi hrtan a klíční kost. Má zabudovaný elektrický oscilační kmitavý obvod, reagující na srdeční pulzy, s napojením přes pokožku pacienta. Posouzení reanimace se odvozuje od napěťového signálu při rezonanční frekvenci kmitavého obvodu. Mikroprocesorová analýza dovoluje u senzoru navíc sledovat i proces dýchání. Výhodou senzoru je i jeho cenová dostupnost oproti externím automatickým defibrilátorům.