Ve čtvrtek 23. října 2014 to bude přesně 30 let, co kardiochirurgové Institutu klinické a experimentální medicíny odvezli Rudolfa Sekavovu na operační sál. Kardiochirurgický tým pod vedením doktora Vladimíra Kočandrleho pro něj našel vhodného dárce srdce, na kterého čekal dlouhé měsíce. Byl teprve třetím občanem tehdejšího Československa, který tak náročný, život zachraňující zákrok, podstoupil. Kdyby nevyslyšel doporučení lékařů a transplantaci srdce odmítl, vzhledem k diagnóze těžké kardiomyopatie by se nejspíš nedožil Vánoc. Rudolf Sekava ale nakonec s transplantací souhlasil, a to i přes velké obavy.
„Bál jsem se, to víte, ale nic jiného mi nezbývalo. Už mi nepomáhaly žádné léky, lékaři mi dávali maximálně tři měsíce. Celou dobu jsem si říkal, tak buď to vyjde nebo ne, a vše dobře dopadlo," líčí bývalý středoškolský profesor Rudolf Sekava dnes.
Dárkyní srdce byla mladá žena. Chirurgům trvala náročná operace více než 5 hodin, během kterých mu z hrudníku vyjmuli jeho srdce. To bylo v té době už velmi poškozené. Vyměnili ho za nový orgán v perfektním stavu. Že se pan Sekava rozhodl správně, bylo znát už několik dnů po zákroku. Velmi se mu totiž ulevilo. „To nové srdce mě vrátilo okamžitě do života. Cítil jsem, jak se mi dělá den ode dne lépe. Rána po operaci sice bolela, ale síly se mi vracely neuvěřitelně rychle. Moje tělo před transplantací bylo unavené, orgány už vzhledem ke špatnému krevnímu oběhu ztrácely sílu fungovat, trápilo mě, že nic nezvládám. Dva roky před tím jsem už musel nastoupit do invalidního důchodu a můj stav se jen zhoršoval. Transplantací se ale vše změnilo a já do dneška děkuji, že lékaři mé obavy dokázali zahnat a já jsem se pro nové srdce rozhodl," dodává pan Sekava.
Domů se z nemocnice se poprvé podíval po měsíci. S podporou rodiny se mu podařilo se už za necelý rok od zákroku vrátit i do práce - za katedru. To mu bylo 49 let. Na střední škole pak působil do svého odchodu do důchodu, a to dalších 22 let. Dnes si už naplno užívá odpočinku s manželkou a rodinou. Věnuje se koníčkům a raduje se z každého dne, který díky transplantaci získal. Je mu 78, ale kromě svých vlastních narozenin každoročně slaví v den transplantace i své druhé narozeniny. Mladé dárkyni, na kterou často myslí, také chodí každoročně v den Památky zesnulých zapálit svíčku.
V České republice je nejdéle žijícím pacientem po transplantaci srdce, v celosvětovém měřítku je pak pátým v pořadí (nejdéle na světě žije s transplantovaným srdcem obyvatel USA - 34 let). Do IKEM pravidelně do dneška dojíždí na kontroly. Stále s úsměvem na tváři a elánem sobě vlastním.
Dnes již transplantace srdce patří k relativně běžným technikám. Jen v loňském roce jich lékaři provedli rovnou padesátku. Pacientům umožňuje návrat k normálním aktivitám. Jeden rok po transplantaci srdce přežívá více než 90 % příjemců, pět let 75 % a 60 % přežívá více než 10 let. „Od roku 1984, kdy úspěšný program transplantací srdce v IKEM odstartoval, jsme provedli už více než 900. Tu tisící očekáváme někdy na jaře příštího roku. Jedna z našich mladších pacientek mohla díky transplantaci srdce dokonce založit rodinu, jiní se mohli opět začít věnovat sportu. Návrat k práci a zálibám je dnes samozřejmostí," doplňuje přednosta Kardiocetnra IKEM prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc.
První transplantace srdce v Institutu klinické a experimentální medicíny, potažmo v bývalém Československu, se uskutečnila 31. ledna 1984. Nové srdce tehdy lékaři voperovali Josefu Divinovi, tomu tak prodloužili život o více než 13 let. Od té doby se k 31. 9. 2014 v České republice transplantovalo srdce 1459 krát, z toho 975 v IKEM a 484 v Brně.