Snižování uhlíkové stopy se český byznys nevyhne

Česká podnikatelská rada pro udržitelný rozvoj (CBCSD) uspořádala spolu s neziskovou organizací CI2 na konci května seminář, jehož tématem byla uhlíková stopa českého byznysu. Cílem semináře, který se uskutečnil v členské firmě KPMG, bylo představit koncept uhlíkové stopy, její využití a přínos pro podniky a zhodnotit situaci v České republice.

Z řad odborníků a organizátorů vystoupili Jan Žůrek, prezident České podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj (CBCSD), Petr Kalaš, viceprezident CBCSD, Josef Novák, ředitel CI2, a Viktor Třebický z CI2. Konkrétní příklady českého byznysu představili zástupci společností Skanska, Letiště Praha a Vitana. Seminář se uskutečnil v období Evropského týdne udržitelného rozvoje, jehož cílem je šířit povědomí o udržitelném rozvoji a propagovat iniciativy, které se mu věnují.

Samozřejmá věc

Uhlíková stopa je nepřímým ukazatelem spotřeby energií, dopravní náročnosti, nákupu výrobků a služeb v podniku.

Uhlíková stopa (CCF – Company Carbon Footprint) je v České republice nepříliš populární pojem, jde však o konkrétní měřitelný ukazatel dopadu lidské činnosti na životní prostředí a na klimatické změny. Uhlíková stopa je nepřímým ukazatelem spotřeby energií, dopravní náročnosti, nákupu výrobků a služeb v podniku. Reporting uhlíkové stopy se velmi brzy stane stejně samozřejmou věcí, jako je například podání daně z příjmu nebo vedení účetnictví. „Uspořádáním tohoto semináře navazujeme na naši dlouhodobou iniciativu směřující k přijetí a především implementaci závazků z Pařížské klimatické dohody. Před dvěma měsíci jsme spolu s dalšími asi 50 firmami vyzvali vládu, aby Pařížskou dohodu přijala, protože pokud opravdu chceme naší planetě ulevit, je nutná spolupráce všech zemí,“ vysvětlil iniciativu Petr Kalaš, viceprezident CBCSD a šéfporadce ministra životního prostředí. „Ač Česká republika své závazky směřující k roku 2020 formálně plní, jsme jedna ze zemí, která má největší intenzitu energetické spotřeby na hrubý domácí produkt a máme jednu z nejvyšších emisních zátěží na hlavu,“ dodal Petr Kalaš. Emisní zátěž na jednoho člověka v ČR dosahuje 12 tun CO₂, přičemž evropský průměr je 8 tun. „Měření uhlíkové stopy je v zahraničí běžná praxe, v ČR se to týká několika desítek firem, to je stále málo. Musíme českým firmám dávat impulsy a podněty, proč je téma klimatické změny a udržitelné spotřeby potřeba vzít za své. I to je jeden z důvodů, proč se koná tento seminář,“ vysvětlil Jan Žůrek, prezident CBCSD a zástupce KPMG.

Konkrétní kroky

Na uhlíkové stopě se podílí ve velké míře sektory doprava a stavebnictví. Své konkrétní kroky na semináři představila společnost Skanska, která s problematikou změny klimatu pracuje dlouhodobě. „Věříme, že znalost naší uhlíkové stopy povede v budoucnu k jejímu aktivnímu snížení, a tím také ke zmírnění dopadu našich činností na změny klimatu. Snažíme se pohybovat mnohem dál, než je pouze splnění legislativních požadavků,“ popsala Veronika Černá, vedoucí týmu Green business ve společnosti Skanska. I proto se tato firma zapojila do programu Sledujeme/Snižujeme CO₂, zavádí efektivní energetický management, aktivně nakupuje zelenou energii, sleduje uhlíkovou stopu u konkrétních projektů a zabývá se přeměnou odpadu na zdroje podle principů cirkulární ekonomiky.
Uhlíková stopa se zásadně týká nejen firem, ale i samotných spotřebitelů a proměny jejich chování. „Důležité je si uvědomit, že chceme-li dosáhnout cíle stanoveného na pařížské konferenci, neznamená to snižování o jednotky procent, ale zásadní změnu ekonomiky – tam spadá například i taková věc, jako je změna jídelníčku,“ vysvětlil Viktor Třebický z CI2.

Co zjistila studie

Vladimíra Khajlová z CI2 představila výsledky studie Uhlíková stopa českého byznysu. Cílem studie bylo analyzovat způsoby, jakými nejvýznamnější společnosti působící v ČR stanovují a zveřejňují své emise skleníkových plynů. Výsledky studie ukázaly, že pouze 6 % společností prezentuje za českou pobočku emise skleníkových plynů na svých webových stránkách, prostřednictvím svých strategií či reportů;
40 % společností nereportuje emise skleníkových plynů a ani nemá stanovený cíl snížení emisí – problematiku změny klimatu prakticky neřeší. Téměř dvě třetiny společností, především se zahraničním vlastníkem, se zavazují ke snížení emisí skleníkových plynů, z toho celých 86 % promítá závazky do svých strategií, akčních plánů nebo politik.
CI2 zpracovala také metodiku stanovení uhlíkové stopy podniku, která má firmám poskytnout srozumitelný návod, jak postupovat při inventarizaci skleníkových plynů. Jedním z nástrojů, jak měřit dopady redukce emisí CO₂, je veřejně přístupný interaktivní Kalkulátor emisních skleníkových plynů. Vznikl ve Velké Británii a do českého prostředí jej přepracovala společnost Enviros ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ČR.

Další příklady

Letiště Praha v roce 2010 vstoupilo do programu ACA (Airport Carbon Accreditation), v rámci kterého zmapovalo a vypočetlo uhlíkovou stopu. V roce 2012 zavedlo aktivní energetický management, vytipovalo si úsporné projekty a stanovilo si cíl do roku 2017 snížit svou uhlíkovou stopu o 9 % oproti roku 2009. Už v roce 2016 se mu však povedlo snížit emise o 14 %.
Společnost Vitana zařadila snižování spotřeby energií a celkový dopad na životní prostředí mezi své důležité priority. V roce 2017 společnost investuje 15 mil. Kč v oblasti zlepšení dopadů na životní prostředí.
Ve srovnání s rokem 2012 se může chlubit poklesem emisí skleníkových plynů o 8,5 %.

/PJ/