„Jak hodnotíte uplynulý rok 2015 z pohledu tuzemského základního a aplikovaného výzkumu?“ zněla naše první otázka v úvodu rozhovoru s místopředsedou vlády ČR pro vědu, výzkum a inovace MVDr. Pavlem Bělobrádkem, Ph.D., MPA:
Především je nutné připomenout, že v loňském roce byl na podporu výzkumu, vývoje a inovací k dispozici historicky nejvyšší rozpočet. Poprvé po pěti letech byl také vládou schválen rozpočet na další dva roky se střednědobým výhledem. Bude v něm posílen objem prostředků institucionálního financování oproti účelovému, což vnímám jako jednoznačně stabilizační prvek celého systému.
Podařilo se prosadit navýšení státního rozpočtu na oblast VVI o 1,7 mld. Kč. A pokud mohu být konkrétnější, pak třeba AV ČR byl z této částky navýšen rozpočet o 300 mil. Kč. MPO ČR dostalo navíc zhruba 260 mil. Kč, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR dokonce 800 mil. Kč. Vláda pak ještě schválila nad tento rámec zvýšení rozpočtu o dalších 500 mil. Kč. Z toho bylo přiděleno 300 mil. Kč MŠMT ČR a rozpočty GA ČR a TA ČR byly posíleny každý o 100 mil. Kč.
Ale abych se vrátil k hodnocení loňského roku. Máme aktuální dokument Národní politiky VVI a připravujeme paragrafované znění nového zákona na podporu VVI, které půjde do legislativního procesu. K tomu se po krátkém časovém předělu mezi dvěma programovacími obdobími rozjela další podpora z evropských strukturálních fondů. Rozebíhají se nové výzvy pro žadatele z Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost a Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, které spravuje Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, resp. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR.
Na konci roku byla také dotažena dohoda mezi námi a MŠMT ČR o finanční podpoře tzv. velkých infrastruktur, protože budování těchto center historicky proběhlo velmi nekoordinovaně. To jednoznačně vnímám jako chybu předchozích vlád a zřizovatelů center. V podstatě jde o vědecko-výzkumná centra, postavená za podpory státního rozpočtu a Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. Dohoda je nezbytně nutná pro zajištění jejich stabilního financování do budoucna. Především do doby, kdy podpora ze strukturálních fondů EU skončí.
Další důležitou oblastí naší práce v roce 2015 bylo mapování potřeb soukromého sektoru pro spolupráci s VVI institucemi. To je nutný předpoklad úspěchu nové Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací. Já a můj tým jsme absolvovali desítky setkání s odbornými zájmovými skupinami, s asociacemi a s klíčovými hráči na trhu. Výsledkem jsou sektorově vymezené perspektivní oblasti, do nichž by měly být směřovány veřejné prostředky. Zásadní je, aby investice soukromých podniků držely krok s investicemi z veřejných zdrojů a výzkumné organizace správně rozuměly poptávce z byznysu.
Celkový objem peněz ve výzkumu a vývoji není malý. V současnosti hovoříme o částce cca. 78 mld. Kč ročně, které sem proudí, a zhruba polovina jsou peníze soukromé. Druhá polovina finance ze státního rozpočtu. K tomu ještě přistupují prostředky ze strukturálních fondů EU v řádech jednotek miliard korun ročně.
Velký impulz pro naše vědecko-výzkumná i akademická pracoviště představuje šance podílet se na realizaci mezinárodních programů EU v oblasti základního i aplikovaného výzkumu. Jak si v tomto směru vedou čeští badatelé a věcně příslušné instituce?
V porovnání s vyspělou Evropou průměrně. Je třeba, aby se situace zlepšila. Určitě máme na čem stavět.
Na druhou stranu je třeba kriticky přiznat, že ke změně stávajícího stavu musejí přispět také centrální instituce státní správy. Společně s MŠMT ČR se bavíme o programech, které by pomohly pracovištím, jež mají potenciál být lepší jak v oblasti základního výzkumu, tak v aplikovaném. U mezinárodních programů v oblasti základního výzkumu je to ERC CZ. U aplikovaného výzkumu MŠMT ČR připravuje komplexní program mezinárodní spolupráce Inter-Excellence. Jejich posílení bychom chtěli prosadit i do státního rozpočtu.
Vloni zazněly návrhy zřídit nové ministerstvo pro vědu, jakožto součást věcného záměru nového zákona o výzkumu. Na sklonku roku tento návrh doznal nejenom konkrétnější podoby, ale v rámci připomínkového řízení i prvních odezev. Jak je hodnotíte?
Návrh je hotový, většina připomínek je věcného charakteru a v současnosti jsou vypořádávány. Proběhl také kulatý stůl v Poslanecké sněmovně a mnoho dalších jednání se zainteresovanými aktéry, jako jsou vysoké školy, AV ČR, poslanci. Důležité je, že pracujeme ve shodě s MŠMT ČR. Shoda panuje také na politické úrovni, čímž myslím vedení našich koaličních partnerů ve vládě.
Důležitým elementem v řízení vědecko- -technických aktivit v této zemi byly a jsou Grantová
a Technologická agentura ČR. Jak by se měly podle vás jejich aktivity profilovat do budoucna?
Jsem přesvědčen, že je nutné dlouhodobě posilovat role obou organizací v otázce vědecko- výzkumné excelence. Otázka budoucnosti mezinárodního postavení české vědy se týká především Grantové agentury. Technologická agentura ČR by měla významně posilovat svou činnost tak, aby se akademická sféra více orientovala na potřeby podnikatelského sektoru. To bude v dalších dvou, třech letech významně ovlivněno přílivem financí ze strukturálních fondů OP PIK a OP VVV. Jakmile se ovšem v letech 2018–2021 podpora z EU fondů výrazně sníží, měli bychom roli TA ČR finančně posílit tak, aby naplno přijala zodpovědnost za rozvoj systému VVI s ohledem na jeho udržitelnost.
Na prosincovém XLVII. zasedání Akademického sněmu AV ČR mj. zazněla řada připomínek k „nízkému a rozkolísanému“ financování nových výzkumných center a k obavám, nakolik to může ohrozit fungování celého systému výzkumu v ČR. Co s tím učiní vláda ČR?
Připomínky k nízkému a rozkolísanému financování nových výzkumných center souvisejí především s problematikou podpory velkých infrastruktur, kterou jsem otevřel v úvodní otázce. Tohle nevyřešené téma viselo ve vzduchu od nástupu stávající vlády, a teď se nám ho ve spolupráci s MŠMT ČR podařilo formálně upravit. Vládou schválený materiál je významným krokem k tomu, aby skutečně došlo ke stabilizaci výzkumných center v otázce jejich dlouhodobého financování a budoucího rozvoje.
Česká badatelská centra a podniky stále (a se střídavými výsledky) hledají optimální model, jak pozitivně orientovat výzkumné aktivity a zároveň co nejefektivněji uplatňovat jejich výstupy ve výrobní a řídicí praxi. Na nedávném workshopu představitelů českých a tchajwanských výzkumných organizací o řízení aplikovaného výzkumu jste vyzdvihl inspirující zkušenosti našich hostů. V čem konkrétně se musíme přiučit od ciziny?
Z analýzy stavu českého VVI v mezinárodním srovnání, kterou jsme si udělali, vychází, že aplikovaný a orientovaný výzkum musíme výrazně posílit. Jinak nebude ČR do budoucna konkurenceschopná. Pokud tedy nechceme zůstat montovnou. Jak jsem už uvedl, do systému VVI jde zhruba 50 % ze soukromých finančních zdrojů a 50 % z veřejných prostředků. Z oněch 50 % soukromých financí (tady se bavíme o více než 30 mld. Kč) je „pouze“ 1 mld. Kč využita na přímé financování ze soukromých peněz, na nákup výzkumu od veřejných výzkumných institucí. Jednoduše řečeno: firmy si u nich objednají nějaký konkrétní výzkum a zaplatí za něj. Ve zbytku z třicetimiliardového balíku jde o zapojení soukromých podniků jako partnerů, kteří v určeném poměru kofinancují projekty placené ze státních nebo evropských zdrojů. My musíme veřejné výzkumné instituce více tlačit do toho, aby byly pro byznys atraktivním partnerem. Aby u nich soukromé podniky skutečně uplatňovaly svou poptávku po výzkumu.
Zmiňované tchajwanské zkušenosti bych rád doplnil i o zkušenosti korejské, izraelské, německé nebo rakouské, kdy jsme s našimi zahraničními partnery problematiku financování VVI několikrát podrobně diskutovali. Hlavním poznatkem pro nás je, že ve všech těchto zemích jsou potřeby soukromého sektoru důsledně rozčleněny tak, aby bylo jasné, do kterých oblastí je nejefektivnější směřovat peníze z veřejných zdrojů. My v ČR musíme dále pracovat na tom, jak více motivovat veřejné instituce k nabízení svých výzkumných služeb podnikům.
Neocenitelnou zkušeností jsou také informace o řízení aplikovaného výzkumu, o tom, jaké finanční poměry – soukromé versus veřejné peníze – do něj směřovat. Stejně tak do výzkumu orientovaného nebo základního, které se samozřejmě zásadně odlišují časově. U aplikovaného hovoříme o projektech, jejich plánování, podpoře a řízení v horizontu od tří do pěti let. U orientovaného od pěti do deseti a u základního od deseti let výš. A liší se i zapojením soukromých podniků do takových projektů.
V dnešní dynamické době je velmi vysoká míra rizikovosti byznysu spojeného s VVI a plánovaného na období pěti a více let dopředu. V této logice pak zapojení soukromých zdrojů výrazně klesá s rostoucím časovým horizontem.
Navíc je třeba také říci, že ve vyspělých asijských ekonomikách je poměr veřejných prostředků do aplikovaného výzkumu o dost vyšší než v Evropě. A Tchaj-wan, Singapur, Hongkong nebo Jižní Korea jsou díky tomu v oblasti aplikovaného výzkumu světovou špičkou.
/BS/