Bývá dobrým zvykem na konci roku v prosinci začít bilancovat a zároveň i poodhrnout pomyslný závěs, ohraničující končící rok, a podívat se za něj na rok následující. Jaké technologie a trendy na nás za tímto závěsem v království roku 2015 čekají?
Nápad na tento článek vznikl na přednášce Stevea Koeniga, amerického ředitele pro analýzu trhu ze společnosti CEA, která je pořadatelem veletrhu CES, jenž vždy v druhém týdnu nového roku v Las Vegas ukazuje trendy spotřební elektroniky a elektrotechniky na nadcházející rok. Nejsou to ale novinky jen tohoto zaměření, najdete tu i novinky z oblasti robotiky i oblast internetu věcí. Čekal jsem od Steveovy přednášky mnohé, ale nakonec jsem byl tak trochu zklamán – na druhé straně mě hřálo u srdce, že to, o čem Steve hovořil, jsem už dávno měl zahrnuto ve svém hledáčku a v poznámkách pro psaní tohoto článku. Zajímavé však je i to, že oblasti techniky spotřební a elektroniky jakoby splývaly, jak uvidíte. Možná je to spíše naopak: dříve drahé a exkluzivní technologie, které si mohly dovolit nasadit jen některé firmy, se nyní dostávají na trh – a tím pádem do hledáčku – zájemců o spotřební elektroniku a majitelů malých firem.
Nic nového pod sluncem?
Možná vás napadne, že nadcházející rok bude stejně plochý na novinky, jako byl rok tento. Možná se to tak může zdát, ale je to jinak. Nové oblasti jsou výzvou pro výrobce i uživatele nových technologií, protože tyto se postupně stále více – tu rychleji, tu pomaleji – dostávají do oblasti praktického využití.
Jaké vlastně tedy budou trendy tohoto roku, o kterých si posléze povíme podrobněji? Nečiníme si v žádném případě nárok na úplnost, protože zajímavých technologií je kolem nás obrovské množství, ani na nějaké řazení dle důležitosti, ke kterému vlastně nemáme ani žádná kritéria.
Chceme jen, abyste věděli, jakými směry se vývoj v dalším roce bude ubírat a abyste mohli být – třeba tím, že takovou oblast sledujete – stále více „u toho“, jak se říká, a mohli jste být vtažení do víru zajímavých výrobků, které různé technologie logicky generují.
Internet věcí 
Základem této kategorie, o které se stále hovoří, je automatická komunikace zařízení, zapojených do sítí. Zatímco dříve musely být tyto prvky sítí osloveny, aby mohly odpovědět, dnes se samy hlásí o slovo a dávají si (například řídicímu počítači) mezi sebou informace o tom, že se „něco stalo“. Typickým příkladem může být snímač čarových kódů, který si přečte na lince kód a informuje řídicí systém o tom, že výrobek výrobní číslo xy právě projel na výrobní lince. Tím se může změnit následně spousta informací, například v databázi výrobků přibude delší výrobek s výrobním číslem, ve skladovém systému naběhne další kus výrobku, který může být okamžitě nabízen a posléze expedován zákazníkům.
O internetu věcí se ale také hovoří v souvislosti s bezdrátovými technologiemi, kdy například váha dokáže přes Bluetooth zaslat informace do mobilního telefonu. A pokud jde o chytrou váhu, můžeme očekávat, že se přenesou všechny zjištěné údaje, to znamená hmotnost vážené osoby, podíl tuku a vody v těle osoby a další zajímavé údaje, které pak chytrý mobilní telefon dokáže vyhodnotit například v programu pro sledování zdravého životního stylu.
Průmysl 4.0
Tato vědní disciplína je stále zahalena rouškou tajemství a v podstatě každý výrobce, zabývající se tímto oborem má trochu jiné představy o tom, jak vůbec tuto věc charakterizovat. My se pokusíme shrnout tuto disciplínu jako akcelerátor dalšího vývoje elektroniky v průmyslu. A protože pojem Průmysl 4.0 velmi úzce souvisí s pojmem Internetu věcí, jde o zapojení aktivních prvků do procesu výroby tak, aby ta mohly být stále více automatizována a umožňovala přitom operativně měnit výrobní program podle požadavků klienta. Náznaky Průmyslu 4.0 už můžeme vysledovat například ve výrobě automobilů, kde probíhá kompletace každého vozu dle přání zákazníka, který si vybere provedení vozu (hatchback, kombi, limuzína), úroveň výbavy (motor, převodovka, brzdy – kotoučové či bubnové na zadní nápravě – ale i palubní deska s vybraným rádiem a přehrávačem, sedačky, barva vnitřku vozu), přičemž tato výroba probíhá čím dál tím více dle regulí just-in-time, tedy bez meziskladů. Průmysl 4.0 by měl být dalším akcelerátorem vývoje výroby na přání. Důležitou roli kromě Internetu věcí zde samozřejmě hrají i chytré roboty, které se dají operativně přenastavit vždy pro právě vyráběný díl či výrobek.
Virtuální realita
I když tento obor není nijak nový, s obrovským růstem výkonu počítačů se stále více přibližuje k běžnému uživateli a přestává být výsadou a doménou návrhářských studií pro návrh výroby a architektonických studií, která navrhují výslednou podobu objektů a staveb. Tak i běžný uživatel si bude moci prohlédnout ve 3D návrh ještě před jeho rozpracováním a realizací.
Je zajímavé, že v oblasti spotřební elektroniky se přijal – dle mého názoru – projekt 3D televizí jako standard, který se ale dále nerozvíjí. Pohled vzad hovoří o tom, že 3D televize byly spíše projektem marketingového umu firem, než nějakou technologií, kterou bychom vážně potřebovali. Slibované 3D televizní kanály jaksi zůstaly v pozadí a dále se nerozvíjejí, stejně tak projekty 3D televizorů bez brýlí, které by zprostředkovaly obraz bez nutnosti používat 3D brýle aktivní (závěrkového typu) nebo pasivní, kde se obraz pro jednotlivé oči sestavuje z různě polarizovaných informací, vysílaných k očím diváka.
Budoucnost patří speciálním helmám nebo brýlím, které zprostředkují vizualizaci okolního prostředí sestaveného v počítači dle pohybů hlavy diváka, případě doplněného o různá 3D zařízení typu 3D joystick, která slouží k ovládání pohybu v prostoru. Výsledkem toho budiž třeba 3D brýle, které zcela nečekaně představil Samsung na výstavě IFA 2014.
3D tisk
Samozřejmě s 3D realitou souvisí i zařízení, která dokážou zhmotnit představy projektantů nebo tvůrců nějakého reálného předmětu. Ačkoli boom 3D tisku nebude tak obrovský, jako tomu bylo do teď, myslíme si, že i nadále bude tématem, o kterém se bude hodně hovořit. Ostatně i v novinkách tohoto čísla jste mohli vidět, jak se používají velkoprostorové 3D tiskárny přímo v tvorbě výrobků. Myslíme si, že u 3D tisku se bude letos pracovat hodně na zlepšení metod 3D tisku a jeho možného dalšího zrychlení – což je třeba i otázka používaných materiálů a provedení například tiskových hlav. V oblasti 3D hobby tisku se zcela určitě – díky rostoucí konkurenci – zákazník může dočkat snížení cen 3D tiskáren. Očekáváme rovněž další speciální moduly pro velké systémy a programy pro řízení 3D tisku.
4K / UHD
Už jsme se zmínili o tom, že 3D zobrazení na televizorech bylo spíše marketingovým tahem výrobců spotřební elektroniky v době, kdy zákazníkům nebylo v podstatě co nabídnout. Nyní jsme se ocitli v době velmi vysokého rozlišení, což je ale věc, která je viditelná každému na obrazovce takového televizoru. Růst rozlišení přináší i skvělé podání detailů, které je dostatečně pádným argumentem pro koupi takových televizorů. Zdá se tedy, že UHD zahýbá v předvánoční době s prodeji těchto televizorů a že se velké panely objeví i v reklamě pro zobrazení nabídek například ve výlohách obchodů či v prodejnách. To by mohlo být zajímavé i pro malé řemeslníky, kteří by s klesající cenou mohli tato zobrazovací zařízení využít k prezentaci své firmy.
UDH rozlišení 3840 × 2160 obrazových bodů na velkých panelech ale má jeden důsledek, se kterým nelze nic dělat. Díky tomuto skvělému rozlišení končí mnozí výrobci s výrobou plazmových panelů, protože ty nejsou schopny udržet krok. Plazmová technologie tedy jednou provždy odchází z dějin, ve které sehrála především v době nástupu plochých obrazovek klíčovou roli – v době, kdy plazma byla schopná dodat křišťálové barevné podání, se výrobci LCD panelů trápili s výtěžností výroby a s nepříliš kvalitním podáním barev. Vše se změnilo a plazma už nedokáže zmenšit velikost buněk, ve kterých dochází k zapálení plazmového výboje, pro tak hustý rastr, jaký je třeba pro UHD.
Rozšířená realita 
Augmented reality neboli rozšířená realita (RR) patří opět k věcem, které nás mohou v příštím roce zaujmout. Princip činnosti rozšířené reality lze popsat takto: Kamera připojená k počítači či kamera v mobilním telefonu snímá obraz vnější (skutečné) reality. Speciální aplikace pak detekuje snímanou scénu, eventuálně (zejména v případě mobilního telefonu) umístění a orientaci kamery v prostoru. Na základě této detekce umístí (renderuje) do obrazu projektovaného na displej počítače či telefonu doplňující informace (text, 2D či 3D objekty – i animované, obrázky, filmové klipy či zvuky) anebo může vyvolat naprogramovanou akci. Vše se děje v reálném čase. V případě kamery připojené k počítači se nejčastěji využívá tzv. marker, což je speciální obrázek, na který je aplikace „naučená“. Aplikace se pak snaží marker ve scéně rozpoznat a určit jeho polohu a orientaci v prostoru snímané scény. Na základě těchto informací pak dokáže doplnit např. 3D model do zobrazené scény správně umístěný a orientovaný. Aplikace se též může „naučit“ detekovat např. gesta provedená markerem, gesta provedená rukou a dokonce se experimentuje s rozpoznáváním obličeje. Tato gesta mohou pak sloužit ke spuštění naprogramované akce, a tedy k jakémusi ovládání aplikace. Úspěšnost správného rozpoznání markeru závisí na kvalitě a rozlišení kamery, dále na správném osvětlení scény a zejména markeru, ale také na vlastním vzhledu markeru. Velice často se proto jedná o jednoduché černobílé piktogramy (symboly, QR kódy apod.).
U snímání kamerou chytrého telefonu lze ale využít i jeho dalších funkcí. Nejčastěji se jedná o využití GPS, digitálního kompasu a připojení k internetu. Aplikace pak „ví“, kde se uživatel s telefonem nachází a na co se přes kameru telefonu dívá. Na základě toho pak doplní do obrazu další informace, které jsou umístěné v databázi dostupné přes internet.
Tato mladá technologie je stále na vzestupu a zatím ani není možné utvořit si závěry o tom, kde a jak ji bude možné v praxi využít. Je však už dnes jasné, že díky pokročilým technologiím může být použita například pro orientaci osob s vadami zraku, kterým může být průvodcem v – pro ně – neznámém prostředí a díky hlasovému výstupu jim může pomáhat se orientovat v prostoru. Samozřejmostí jsou pak aplikace s marketingovým zaměřením, které mohou vkládat různé virtuální předměty do reálného prostoru, a tak umožňují zájemci například představit si, jak bude vypadat v reálu virtualizace nějakého prostředí, místnosti, pokoje. Stejně tak mohou být zajímavé i aplikace určené k výuce nebo k pochopení nějakého procesu. Díky tomu je možné například proměnit publikaci, ve které jsou zmíněné „markery“ umístěny, v živou interaktivní pomůcku.
2v1
Teplo jako nadbytečný projev snižuje dostupnou kapacitu baterií v různých zařízeních. Intel ovšem představil nový procesor Intel Core M, který se stane (nebo už se stal) stavebním prvkem mnoha zařízení s nízkou spotřebou. Ke své činnosti totiž nepotřebuje aktivní chlazení pomocí větráčku a stačí mu chlazení pasivní, které rozptýlí přebytečné teplo do okolí. 
Technologie 2v1 dokázala spojit dva světy: svět tabletů, které charakterizuje hlavně dlouhá výdrž na baterie, možnost především pasivní konzumace obsahu a možnost reagovat například na přicházející zprávy. Na dlouhé psaní, jak jste možná sami zjistili, ale virtuální klávesnice tabletu není příliš vhodná. Naproti tomu notebooky mají vyšší spotřebu a vydrží na baterii pracovat typicky kolem dvou hodin. Vysoký výkon procesoru a grafické karty je doprovázen tvorbou tepla, které uniká do okolí – a přitom se odebírá energie z akumulátorů, které nevydrží tak dlouho sytit zařízení energií. Spojením výhod obou zařízení – tady pohotovost a dlouhá výdrž tabletu s výkonem a možností psaní delších textů (e-maily, články, prezentace) na klávesnici notebooku – přicházejí nová zařízení typu 2v1, označovaná rovněž jako zařízení hybridní, která jsou charakterizována tím, že klávesnici lze různými způsoby sklopit pod displej zařízení a používat ho jako tablet. Několik šikovných tahů zase vede k tomu, aby se klávesnice objevila před vámi, a vy jste na ní mohli psát. Tato zařízení do sebe tedy integrují dvě zařízení a přitom délka výdrže na baterie může být klidně dvanáct hodin i víc.
Jako první uvedli na předvánoční trh svá zařízení například Acer, Asus, Dell, HP, Lenovo i další výrobci. Ti se snažili zachytit vlnu zájmu koupěchtivých zájemců v (obchodně) nejatraktivnější době. Ovšem boom skupiny 2v1 neboli hybridních zařízení se očekává až v nadcházejícím roce 2015.
Úspory energií
Téma 2v1 budiž jedním z témat, která spadají do oblasti šetření energií. Samozřejmě i ostatní zařízení jsou stavěna tak, aby vydržela na baterie pracovat co nejdéle. Typickým představitelem u všech mobilních telefonů je bezdrátová technologie Bluetooth, která byla až do verze 3.0 známa jako obrovský žrout energie. Proto se do nových chytrých telefonů a obecně všech přenosných zařízení instaluje už čtvrtá verze Bluetooth, která dokáže s energií zacházet mnohem obezřetněji a pracuje v jakémsi pohotovostním režimu a teprve v případě výměny dat s jiným zařízením najede na plný výkon.
Ostatně i výrobci jsou u jiných zařízení nuceni do úspor – po „akci žárovky“ nyní přicházejí na řadu vysavače, u kterých EU omezila maximální příkon na 1600 W. Od tohoto roku nesmějí výrobci uvádět na trh přístroje s vyšším odběrem, než je tento limit. Paradoxně to ale přináší svá pozitiva. Výrobci se pustili do konstrukce nových sacích systémů, které mají vyšší sací výkon, než doposud používané systémy. U mnoha z nich to má vedlejší efekt v tom, že některé nové systémy jsou i o hodně tišší.
I u ostatních zařízení plyne snaha minimalizovat spotřebu – a to především v pohotovostním režimu, kdy se setkáváme s televizory, které mají příkon v stand-by režimu i pod 0,2 W. Oblasti výrobní a strojírenské techniky se však zatím tato omezení nijak nedotkla, protože se preferuje především výkon stroje potřebný pro dosažení maximálního efektu – tedy zpracování obrobku v co nejkratším čase. Ale i přesto se – například v oblasti robotiky – setkáváme se snahami výrobců snížit příkon takových zařízení na co nejmenší možnou mez. Myslím si, že toto rok přinese i v této oblasti pokrok a nové nápady.
Wearable technology
Další skupinou jsou tak zvaná nositelná zařízení, která se označují jako wearable technology. Jde o technologicky vyspělá zařízení, která můžeme nosit na sobě. Nejznámější z těchto zařízení jsou především různé náramky, které vznikly především pro sledování sportovních výkonů (Garmin) nebo jako doplněk mobilních telefonů, abyste tento nemuseli vyjímat při každé akci (například přijetí SMS) z kapsy. V této oblasti se nejvíce angažoval Samsung se svými hodinkami Gear.
Ty umožní přijmout hovor, přenášejí SMS z telefonu na svůj displej a už letos jsme se mohli setkat s dalšími výrobci, kteří se chtějí „svézt“ na vlně zájmu o tuto oblast, například Asus, LG nebo Sony (Sony bylo kupodivu prvním, kdo takové hodinky uvedl na trh, ale díky jeho zcela opovážlivě špatné marketingové podpoře nebyly vůbec vidět, a proto společnost Sony předběhl jihokorejský konkurent Samsung, který naopak využil svou marketingovou sílu a vzbudil zájem lidí o tuto oblast).
Není proto asi nutné se divit tomu, že wearable technologií se začal zabývat i velikán Intel, který se společnosti Opening Ceremony představil kompletní funkční výbavu inteligentního komunikačního náramku MICA, jenž vnáší revoluci do konceptu nositelné elektroniky. MICA je nádherný a inteligentní náramek, který nabídne moderní ženě možnosti online světa. Umožní kontrolu textových zpráv a upozornění ze služeb Yelp, Gmail, Facebook nebo Google Calendar.
Chromebooky 
Po několika letech se na trhu objevují notebooky, vybavené pouze operačním systémem Chrome OS. Jejich poselství přitom spočívá především v tom, že nepotřebují žádný nebo jen minimální úložný prostor, ke své práci potřebují pouze operační paměť nutnou pro běh aplikací.
Data se ukládají prioritně na cloudové servery a aplikace se spouštějí ze vzdálených serverů, na kterých mnohdy probíhá i samotný běh aplikací. Vy si stiskem nějaké možnosti vyberete činnost, server vám sestaví obrazovku, a tu vám pošle do prohlížeče. Vy tak můžete pracovat, aniž byste museli nějaké programy kupovat, zaplatíte jen za použití toho, co jste skutečně potřebovali. Jak naznačuje třeba Acer svým chromebookem (Acer Chromebook 13), v příštím roce bychom se měli dočkat podstatného rozšíření nabídky těchto strojů.
K tomu, aby se začaly tyto stroje více objevovat na trhu, je nutné kvalitní a rychlé připojení k internetu, které díky technologii 4G/LTE je už nyní dostupné i u nás a celá republika je jím poměrně slušné pokryta.
5G
Jak víte ze článku na straně 12, vývoj nespí, a tak se pokračuje ve vývoji dalších datových služeb. 5G je sice ještě v plenkách, ale už i u nás na VUT Brno se objevily první vlaštovky s náznaky ještě vyšších kapacit datových spojení oproti standardu 4G/LTE.
Bionika a lékařské přístroje
Velmi zajímavý obor, který má nárok na další růst! Už v čísle 1–2/2014 Technika jste si moli přečíst reportáž z konference společnosti Dassault Systèmes, která se věnuje bionice a jejíž nástroje se používají pro vývoj umělých končetin. 
Tato oblast ale nekončí jen u umělých končetin, ale sleduje i trendy, které spojují výše popsaná nositelná zařízení a mobilní telefony. V USA existuje spousta firem, které vyrábějí speciální náramky spolupracující především s telefony společnosti Apple. Ty sledují puls člověka, který je nosí, a v případě potřeby dokážou změřit i krevní tlak a informují buď samy, nebo prostřednictvím mobilního telefonu lékaře, že s hlídanou osobou není něco v pořádku v případě nějaké krize. V tom případě dokážou dodat lékaři informace o krevním tlaku, počtu pulsů – a v případě dokonalejších přístrojů, jež umožňují u diabetiků i rychle změřit hodnotu cukru v krvi, i tento údaj. Setkáváme se stále častěji i s nabídkou různých přístrojů, které elektrickými šoky v případě potřeby dokážou „nakopnout“ člověka, který se dostal do krize a jehož srdce vypovědělo službu.
Nutno dodat, že všechny tyto přístroje pro tak zvaný selfmonitoring se stále častěji objevují na trhu a jsou v hledáčku firem, které se doposud zajímaly například jen o mobilní přístroje.
Roboty a roboti
Ze článků z Technika už víme, že růst počtu robotů už neovlivňuje počet pracovníků na pracovištích, protože ti se přesouvají z výrobních pozic na pozice, kde řídí a nastavují roboty při jejich výrobních činnostech. Dokonce je možné počítat s účastí zkušených pracovníků, kteří dlouhodobě vykonávali nějakou činnost, na zavádění robotů na výrobní linky. O počtu prodaných a letos nasazených robotů si můžete přečíst v tématu čísla a v reportáži z veletrhu Elektronica 2014 na stránce 24.
O čem bychom se ale rádi zmínili, jsou tak zvaní humanoidní roboti. Je na nich zajímavé především to, že jejich vzhled je koncipován částečně nebo zcela do podoby člověka. Tak se stávají pomocníkem v domácnostech, a to především u hendikepovaných lidí, kterým mohou pomoci s některými úkony, které jsou pro ně zcela tabu nebo je nemohou provádět. Myslíme si – a výstava Automatica 2014 to ukázala – že tato oblast zažívá stále obrovský boom a přináší další zajímavé pohledy na problematiku humanoidních robotů – přijdou zcela určitě nové modely těchto pomocníků.
Létající auta
Dušan Klein je slovenský konstruktér, který žil touhou postavit létající auto. To se mu letos povedlo a jeho AeroMobil 3.0 se stal hvězdou prestižního festivalu Pioneers ve Vídni, kde své auto předvedl. Se společníkem Jurajem Vaculíkem, který do tohoto projektu vložil peníze, dotáhli svoje představy do podoby létajícího prototypu a dokonce uvažují o výrobě první série tohoto létajícího automobilu. 
Takový je stav. Je samozřejmé, že i u nás je dostatek bohatých podnikatelů, kteří by rádi absolvovali své schůzky na Moravě, a přitom by se rádi vyhnuli jízdě po dálnici D1. První, co vás zcela určitě napadne, ale je to, že i ve vzduchu vznikne neuvěřitelný zmatek. To je však omyl. Už nyní se pracuje na otevřených systémech řízení takových auto-letadel, která by po startu přešla pod řízení systému, jenž by určil letovou hladinu, rychlost a koridor, ve kterém by se auto-letadlo mělo pohybovat. Takže by manažer stanovil cíl své cesty a po startu vlastně jen zapnul jakéhosi autopilota, který by jej navedl až k cíli. Zde by manažer pak provedl jen korekci a přistál by na místě k tomu určeném, určitě by to nebylo na silnici nebo na dálnici. Aniž by musel přestupovat do jiného prostředku, dojel by (po zatažení křídel) nejprve na silnici a pak až do cíle svého jednání.
Zdá se to jako science-fiction, ale obávám se, že tuto výzvu nenechají světové automobilky stranou svého zájmu a teď je jen na nich, která z nich bude tvůrcem obdobného projektu. Už se ví, že to funguje, je třeba chopit se příležitosti. Bude to Audi, BMW, Mercedes-Benz, Škoda Auto nebo ctižádostiví Korejci, kdo se pokusí záhy sestrojit podobné létající auto?
Možná je trochu brzy, ale už teď cítím velký problém v tom, že auta musejí vyhovět složitým a náročným nárazovým testům, u kterých, aby obstály, je nutné auto vybavit různými pevnostními vzpěrami a výztuhami, airbagy a podobnými zařízeními. Tak nová Škoda Fabia má třeba pohotovostní hmotnost přes jednu tunu a užitečné zatížení kolem půl tuny. Jak dostat do vzduchu jedenapůltunové auto, když třeba AeroMobil 3.0 má hmotnost jen 450 kg bez posádky? Je zcela jasné, že požadavky bezpečnosti přidávají na hmotnosti, zatímco hmotnost létajícího vozu by měla být co nejnižší. Poměr hmotnosti nového mladoboleslavského drobka, Fabie, je zatím na dvojnásobku hmotnosti Dušanem Kleinem postaveného létajícího auta. Uspějí kompozitní materiály i ve složitých a náročných bariérových zkouškách? Nebude takové létající auto nakonec příliš drahé i pro manažery?
Myslím si ale, že výzva je tady a příští rok se začne reálněji uvažovat o tom, jak takový vůz koncipovat, co bude muset mít a umět, aby se mohl vydat nejen na oblohu, ale i na silnice.
Drony 
Na úplný závěr jsme si nechali věc, která vás možná překvapí. Drony. Je zajímavé, že veletrh CES 2015, který se bude konat v lednu 2015 v Las Vegas, věnuje těmto létajícím strojům celý pavilon. My víme, že tyto přístroje, vybavené povětšinou čtyřmi vrtulemi a kamerou, ovládané pomocí mobilu či tabletu, které se v případě, že ztratí kontakt s tím, kdo je ovládá, dokážou vrátit na místo, odkud vzlétly, jsou stále více v kurzu. A stále více se o nich hovoří. Nejvíce v souvislosti s několikanásobným přeletem některých francouzských atomových elektráren, což vzbudilo především u odpůrců jádra rozrušené reakce.
Ano, všichni víme, že například motoristické pořady natáčejí akční záběry nových testovaných aut pomocí dronů – je to rychlejší, operativnější a levnější, než kdyby si ta která společnost připravující tyto pořady objednala vrtulník s vyškoleným kameramanem a pilotem. Ano, tato zařízení se stále více začínají používat pro kontrolu některých těžko přístupných nebo vůbec nedostupných zařízení. Jejich nasazení je operativní a závisí jen na počasí a umu operátora, aby získal potřebné informace například o stavu izolátorů na stožárech vysokého vedení.
Ano, samozřejmě že tyto přístroje je možné využít i ke špionážní činnosti, sledování nebo pro teroristický útok, ale my si myslíme, že mohou být dobrými společníky a pomocníky pro spoustu kontrolních činností, kde dokážou ušetřit čas, palivo a náklady nejen v oblasti kontroly, ale i řešení náhle vzniklých situací, kdy není možné na určité místo vyslat člověka nebo třeba vrtulník s posádkou…
To zdaleka není všechno
Článkem jsme chtěli zviditelnit očekávané inovace, které příští rok přinese. I přes rozšířenou plochu se nám nepodařilo vměstnat všechny zajímavé technologie blízké budoucnosti na těchto několik stran. I to může být dobrý důvod zůstat v kontaktu s naším časopisem, který i nadále bude přinášet zajímavé informace ze světa.
Milan Loucký