V minulém Technickém týdeníku jsme vám představili podrobněji nositele letošních Nobelových cen, nyní nám dovolte, abychom se věnovali chvíli i některým jejich vědeckým kolegům, kteří letos nedostali pozvánku do Osla, ale na 13. září na půdu Harvardovy univerzity. Ten den se totiž v tamním Sandersově divadle udělovaly zábavnější „příbuzné“ v podobě tzv. Ig Nobelových cen.
Motto této události zní „Věda, která vás nejprve rozesměje, a pak donutí přemýšlet“, a i tentokrát si každý mohl vybrat, kterému aspektu dá přednost. Autor těchto řádek se nemůže ubránit dojmu, že humor v některých případech až příliš úspěšně přebíjí „přemýšlení“, ale možná je to jen jeho mylný dojem. V každém případě dovolte, abychom vám představili některé letošní laureáty odměněné jako vždy kromě samotné ceny také absurdně vysokou, a přitom zcela bezcennou částkou 10 bilionů zimbabwských dolarů.
CENA ZA MEDICÍNU:
Marc Mitchell a David Wartinger za použití horské dráhy ke zrychlení průchodu ledvinových kamenů.
Jen v USA pacienti s ledvinovými kameny každým rokem mají „na svědomí“ 300 tisíc návštěv v ambulancích (což je ovšem chyba amerického zdravotního systému, dodejme) a náklady v řádech stovek miliard dolarů. Jejich odchod z těla také může být velmi dlouhý a bolestný. Letošní nositelé ceny zaslechli za svou praxi tolik příběhů o kamenech, které vyšly z těla pacientů během adrenalinových zážitků, jako jsou jízdy na horské dráze či bungee jumpingu, že jim to stálo za bližší zkoumání. A jejich studie ukazuje, že především zadní místa na horské dráze skutečně zvyšují šanci východu kamene z těla. Škoda, že pražská horská dráha už je minulostí…
CENA ZA CHEMII:
Paula Romãoová, Adilia Alarcãoová a zesnulý Cesar Viana za svou práci na prokázání účinnosti slin k čištění povrchu.
Slinou někdy v životě očistil nějakou špínu prakticky každý. Někteří restaurátoři je dokonce pro čištění jistých povrchů, jako jsou zlaté listy nebo malovaná keramika, používají přednostně. Experimenty autorů oceněné práce ukázaly, že jejich postup má faktický základ a sliny jsou skutečně citlivý a účinný čisticí prostředek například právě pro zlaté povrchy. Dokonce identifikovali, které látky tento účinek mají, a otevřeli tím cestu k čisticím prostředkům na nich založených.
CENA ZA LITERATURU:
Thea Blacklerová, Rafael Gomez, Vesna Popovicová a M. Helen Thompsonová za důkaz, že většina lidí nečte návody k použití.
Konstruktéři si často stěžují, že zákazníci si nečtou návody, a tak nevyužijí úžasné funkce jejich výtvorů. Autoři práce se rozhodli objektivně zjistit, kolik je na tom pravdy. A skutečně, většina respondentů návody ani u složitějších spotřebitelských zařízení vůbec nečte a na to, co od přístroje chce, si raději přijde sama. Mimochodem, také se ukázalo, že čtení návodů negativně koreluje se vzděláním; vzdělanější lidé je čtou méně často. Experiment také ukázal, že když lidé návody číst musí, je to pro ně doslova bolestivý zážitek. Podobných postřehů je v práci celá řada, uvidíme, zda si z nich výrobci dokážou vydestilovat něco prakticky použitelného.
CENA ZA VÝŽIVU:
James Cole za důkaz kalorické nevýhodnosti kanibalismu.
Proč se lidé více nejedí a nejedli navzájem? To je otázka, která zaujme sice především laiky, ale i antropologové na ní mají svůj zájem, zvláště pro rozšíření kanibalismu v době kamenné. James Cole se k ní rozhodl udělat výživový audit a určit, jak velkou kalorickou hodnotu vlastně lidské tělo má – jinak řečeno, jak „tučná“ jsme kořist. Zjistil, že lidské tělo neobsahuje o nic méně kalorií než srovnatelně velká fauna, ale jeho kalorická bilance je poměrně výrazně horší než v případě velkých zvířat, na jejichž pozůstatky obvykle narážíme v blízkosti sídel z doby kamenné. Zdá se tedy, že kanibalismus není z tohoto hlediska nijak výhodnou strategií.
CENA ZA MÍR:
Francisco Alonso, Cristina Estebavánová, Andrea Serge, Maria-Luisa Ballestarová, Jaime Sanmartin, Constanza Calatayudová a Beatriz Alamarová za vliv nadávek na bezpečnost řízení.
Nositelé ceny za mír se snažili zjistit, jak se šíří agresivita na silnicích, přesněji to, jak lidé vnímají řidiče, kteří nadávají ostatním účastníkům silničního provozu. Jak se ukázalo, lidé (alespoň Španělé) vnímají takové chování jako relativně neškodné „odreagování“, byť je ve skutečnosti statisticky spojeno s vyšším výskytem nehod.
CENA ZA REPRODUKČNÍ MEDICÍNU:
John Barry, Bruce Blank a Michel Boileau, kteří pomocí poštovních známek testovali funkci mužského pohlavního orgánu.
Impotence je trapná, jistě, ale může být také příznakem vážnějších stavů (diabetes, lymfom nebo arterioskleróza). Jedním ze způsobů, jak rozpoznat rozdíl mezi impotencí způsobenou psychickými potížemi a impotencí s tělesnou příčinou, je, zda pacient dostane erekci během spánku. Ale mnohem jednodušší je využít nápadu letošních laureátů omotat kolem penisu proužek známek a ráno se podívat, jestli se spoje mezi nimi natrhly.
CENA ZA EKONOMII:
Lindie Hanyu Liang, Douglas Brown, Huiwen Lian, Samuel Hanig, D. Lance Ferris a Lisa Keepingová za výzkum efektivity využití voodoo panenek proti nespravedlivým nadřízeným.
Autoři této studie naznačují, že vybití frustrace podřízených na voodoo panenkách by mohlo pro jejich zaměstnavatele znamenat efektivní nástroj zlepšování ekonomických výsledků společnosti. Zdá se, že je tak možné snížit riziko vypjatých konfrontací, které negativně ovlivňují výkonnost celého týmu.