Nový vnitřní nátěr dostal v uplynulých týdnech přivaděč k turbíně III. soustrojí vodní elektrárny Orlík. Stalo se tak poprvé za 55 let provozu. Místa, kde za normálních okolností proudí 150 m3 vody, se od června do září stala rušným pracovištěm. Ještě letos se dočká nového nátěru IV.soustrojí. Zbylá dvojice přijde na řadu příští rok.
Orlík je největší klasická vodní elektrárna v zemi. Ročně vyrobí elektřinu pro zhruba 100 tisíc domácností v regionu na pomezí středních a jižních Čech. Od zahájení provozu do letošního pololetí Orlík vyrobil celkem 18,9 mld. kWh elektřiny, což by znamenalo pokrytí aktuální spotřeby všech českých domácností po dobu 2 let. Zdejší soustrojí TG3 zahájilo provoz 19. října 1961. Od té doby se v elektrárně změnilo leccos. Vnitřní nátěry v tzv. přivaděčích ke 4 turbínám však zůstávaly původní. Až do letošních plánovaných oprav.
„Vodní elektrárna Orlík je hlavním článkem vltavské kaskády. Významně se podílí na řízení celostátní energetické soustavy a na výrobě ekologicky čisté, špičkové elektrické energie. Díky celkovému výkonu 364 MW, velmi rychlému a operativnímu najetí na plné zatížení za 128 sekund a dálkovému ovládání z centrálního dispečinku ve Štěchovicích. Aktuální opravou udržujeme elektrárnu ve výborné kondici do dalších desítek let provozu," řekl ředitel Vodních elektráren ČEZ, a. s., Petr Maralík.
Vedle tradičních oprav se letos specialisté na soustrojí TG3 zaměřili na opravu nátěrů v 60metrovém přivaděči k turbíně - v prostoru o průměru více než 6 m a se sklonem 45 stupňů. „Nejprve bylo nutné prostory vysušit. Poté speciální pískovou směsí otryskat historický nátěr a vše důkladně vyčistit od prachu. Až poté mohla být na povrch nastříkána nová dvousložková barva. Kvůli celé akci muselo být v přivaděči postaveno speciální téměř 25tunové lešení," popsal postup prací Pavel Synek, vedoucí oddělení provozu vodní elektrárny Orlík.
Údržba je unikátní možností, kdy specialisté mohou vstoupit do tzv. vodních cest - do míst, kde za normálních okolností vládne výhradně voda. Za provozu letí jedním přivaděčem 150 m3 vody rychlostí 5 m3.s-1. Pro představu: Vltavou v Praze dnes teče necelá polovina tohoto množství. Voda roztáčí 50tunové oběžné kolo turbíny o průměru téměř 5 m, odkud její energii přenáší hřídel na rotor generátoru. Když užitečná voda opustí elektrárnu, míří znovu vyrábět elektřinu do níže položeného Kamýku.
(ms)