Nejasný postoj Evropské unie i některých národních států ohledně jaderné energie vyvolává nejistotu u investorů, což brzdí výstavbu nových jaderných elektráren i prodlužování provozu těch stávajících. Globální spotřeba elektřiny roste a bez významného přispění jaderných elektráren se nepodaří dostat emise skleníkových plynů pod kontrolu. To jsou závěry Mezinárodní energetické agentury (IEA). V nejnovější zprávě týkající se doporučení post-covidových investic do energetiky pak IEA radí, aby vlády podpořily jadernou energetiku prostřednictvím výkupních cen, garancí za úvěry nebo systémem kreditů za bezemisní výrobu. IEA tedy radí postupovat podobným způsobem, jakým se vydala česká vláda při přípravě nového jaderného zdroje v Dukovanech.
V nejnovější zprávě o směřování světové energetiky Mezinárodní energetická agentura upozorňuje, že realita vývoje světových emisí CO2 předčila všechna pesimistická očekávání. Například v roce 2008 odborníci odhadovali, že pokud vlády nepodniknou žádné kroky k ochraně klimatu, dosáhnou emise z energetiky do deseti let hodnoty 33,7 miliard tun. Ve skutečnosti činily v roce 2018 tyto emise 33,2 miliard tun, a to navzdory vládami podporované masivní výstavbě obnovitelných zdrojů v posledních pěti letech. IEA tak vyzývá protijaderné státy, aby opustily své ideologické předsudky a přiznaly jaderné energetice odpovídající podíl v boji s klimatickými změnami.
Scénář udržitelného rozvoje v energetice říká, že pro omezení růstu globální teploty pod 2 °C je potřeba, aby emise CO2 klesaly příštích deset let tempem -4 % ročně. Loni ale jejich pokles činil jen -1,3 %. Podíl nízkouhlíkových zdrojů (obnovitelné zdroje, jádro a zdroje se zachycováním CO2) by se měl do roku 2030 téměř zdvojnásobit (z dnešních 37 na 60 %), loňský meziroční nárůst ale činil pouhé 1 %. Bez přispění jaderné energetiky, která je druhým největším nízkoemisním zdrojem na světě, půjdou tyto cíle plnit ještě hůř. Podle IEA přispívá jádro v přepočtu na jednotku instalovaného výkony ke klimatické neutralitě mnohem významněji než obnovitelné zdroje, které nejsou z fyzikální podstaty schopny trvalé produkce, a proto musí být zálohovány elektrárnami na fosilní paliva. Jaderné elektrárny naopak pracují v trvalém základním zatížení, a tak vyrobí na jednotku instalovaného výkonu zhruba dvojnásobek bezemisní elektřiny než pozemní a mořské větrné turbíny a čtyřnásobek oproti fotovoltaickým panelům.
IEA proto ve svém dokumentu vyzvala vlády, aby na jadernou energetiku pohlížely jako na strategickou infrastrukturu národního zájmu, a uvedla, že přímá i nepřímá vládní podpora je na místě. V nedávno zveřejněném návrhu investic do energetického sektoru, na němž spolupracovala s Mezinárodním měnovým fondem, dokonce vyjmenovala možné způsoby vládní podpory. Uvádí například dlouhodobé smlouvy na odběr elektřiny, nastavení výkupních cen (tzv. feed-in tarify), vládní záruky za úvěry, systém kreditů za nízkouhlíkovou výrobu, či kapacitní platby. IEA tak de facto volá globálním rozšíření podobných schémat, jaké nyní připravuje česká vláda pro podporu výstavby jaderných zdrojů v Česku.
Podpora by se podle IEA měla týkat nejen výstavby nových jaderných zdrojů, ale také investic do dlouhodobého provozu těch stávajících. Pokud nedojde k prodloužení provozu existujících jaderných elektráren v rozvinutých ekonomikách, zaplatí svět za přechod k uhlíkově neutrální energetice navíc o 80 miliard dolarů ročně. Zároveň spotřebitelům stoupnou účty ze energie v průměru o dalších 5 % oproti současnému scénáři růstu cen.
Pokud chce svět skutečně splnit deklarované klimatické cíle, je podle IEA potřeba, aby ročně přibylo minimálně 15 GWe nové jaderné kapacity. Agentura proto vyzývá vlády, aby zaujaly jasné stanovisko a uznaly klíčovou roli jaderné energetiky v boji proti klimatickým změnám. Investoři totiž ze všeho nejvíc potřebují stabilní a předvídatelné tržní prostředí.
Radek Svoboda