Tržby z exportu strojírenských firem budou v příštím roce stagnovat, porostou pouze o 0,7 procenta. Firmám činí největší potíž prosadit prodejní cenu v zahraničí, která by jim zajistila žádoucí marži a ziskovost. Česká republika zatím není připravena přijmout euro. Vyplývá to ze Studie českého strojírenského průmyslu 2019/H2 zpracované analytickou společností CEEC Research.
Růst tržeb z exportu českých strojírenských firem bude v příští roce minimální (pouze 0,7 procent), nepokryje tak ani inflaci, ani rostoucí náklady průmyslové výroby. Růst očekávají tři pětiny firem (61 procent), třetina z nich (31 procent) se naopak připravuje na snížení objemu svých tržeb z exportu.
„Obávám se, že po letech růstu dojde v lepším případě ke stagnaci, nebo až k mírnému (3-5%) poklesu. Kondice hlavních obchodních partnerů naší země postupně klesá a globální nejistota také nenahrává růstu exportu," vyslovuje své obavy Pavel Rieder, jednatel, JULI Motorenwerk, s.r.o. „Obavy mezi exportéry způsobují především obchodní války. Americko-čínská, dopadající negativně na Německo, a tudíž i na nás. A samozřejmě americko-evropská, která, doufejme, nebude ze strany USA eskalovat uvalením cel na evropské vozy, což by mělo na náš automobilový průmysl velmi negativní dopad. Dalším rizikem je stále ještě platná hrozba tvrdého brexitu," vysvětluje Radek Špicar, viceprezident, Svaz průmyslu a dopravy ČR.
V korespondenci s tímto negativním trendem je i dopad na ziskovost firem strojírenského průmyslu, kdy polovina z nich (47 procent) očekává v příštím roce její snížení. Českým firmám se zatím nedaří zohlednit v cenách, za které prodávají do zahraničí své výrobky, rostoucí náklady, a to ani náklady měnové, ani rostoucí cenu práce, materiálu, energií, dopravy atd. Většinou je možná pouze částečná modifikace prodejních cen, ať už z důvodu dlouhodobějších kontraktů/nominací do projektů, nižší konkurenceschopnosti nebo jednoduše kvůli faktu, že náklady na strojírenskou výrobu vzrostly v minulých období neúměrně v porovnání s růstem produktivity práce firem (zejména mzdové, kvůli boji mezi firmami o dostatek pracovníků). „Ohroženy jsou zejména firmy, které budou spoléhat na současné konvenční výrobní metody a postupy a zanedbají vlastní personální politiku a investice do nových technologií a inovací," Jakub Lichnovský partner, advokát z PRK Partners s.r.o. advokátní kancelář.
Kvůli měnovým nákladům, které strojírenské firmy musí nést, a související administrativě, se většina ředitelů dlouhodobě vyslovuje pro zavedení eura (viz. např. stanoviska Svazu průmyslu a dopravy ČR, či Studie českého strojírenského průmyslu 2017/H2 a 2018/H2). Guvernér České národní banky, Jiří Rusnok, však míní, že Česká republika k tomuto kroku zatím připravena není: „Česká národní banka ve spolupráci s vládou pravidelně vyhodnocuje sladěnost české ekonomiky s eurozónou. Sladěnost představuje důležitou položku v bilanci přínosů a nákladů souvisejících s případným budoucím přijetím eura a je jedním z parametrů pro rozhodování o vhodném načasování tohoto kroku. Dosavadní analýzy ukazují, že i když v některých směrech naše sladěnost s eurozónou pokulhává, v jiných je naopak velmi dobrá. Vývoj eurozóny je však zatížen různými rozpočtovými, strukturálními a finančními riziky a nejistá je i budoucí institucionální podoba eurozóny. Vzhledem k tomu ČNB zatím nedoporučila vládě podniknout v dohledné době kroky vedoucí k přijetí eura."
Při jednáních se svými zahraničními odběrateli činí ředitelům strojírenských firem největší potíž prosadit prodejní cenu, která by jim zajistila žádoucí marži a ziskovost výroby (7,5 bodu na škále 0 min až 10 max). Také možnost modifikovat cenu dle aktuálních podmínek na trhu se mnohdy neobejde bez problémů (5,7 bodu). Některé firmy se potýkají s dodržením splatnosti faktur (4,2 bodu). Naopak dodržet nasmlouvaný objem zakázek, nebo nemožnost přijmout zakázky nové kvůli nedostatku výrobních kapacit, přestává být kvůli celkovému poklesu množství nasmlouvaných zakázek (z průměru 10 měsíců v minulém pololetí na měsíců sedm) zásadním problémem. „Růst našich cen je vždy se zpožděním za růstem cen materiálů a energií. Na růst nákladů na pracovní sílu vám žádný zákazník nepřidá, tady musíme zajistit růst produktivity práce, což je pro většinu firem zásadní problém, protože tempo růstu mezd je abnormální. To by si měla naše socialisticky smýšlející část politiků dobře uvědomit. To je také hlavní problém klesající ziskovosti českých firem," vysvětluje Antonín Růžička, generální ředitel, WIKOV Industry a.s. „To, co se nám podaří prosadit v cenách u našich zákazníků, to okamžitě „spotřebuje" růst mezd. Dále rostou ceny energií a materiálu. A ani zatím příznivý kurz nám zvýšené náklady na výrobu nepokryje tak, aby výsledky byly příznivější. Největší potíže nám činí nedostupnost kvalitní pracovní síly a s tím souvisí i problém při dodržování termínů a kvality dodávek zákazníkům." souhlasí Jiří Rosenfeld předseda představenstva, Slovácké strojírny, a.s.
Jakub Lichnovský partner, advokát z PRK Partners s.r.o. advokátní kancelář, se vyslovuje k problému dodržení splatnosti faktur, se kterým se trápí nemalé procento českých strojírenských firem (62 procent společností uvedlo, že se musí potýkat s navyšováním délky splatnost faktur od svých odběratelů): „Bohužel v poslední době zaznamenáváme větší množství případů, kdy odběratelská firma neplatí a vyláká plnění, které poté rozporuje z důvodu vad a za použití jiných úskoků. S lítostí také musíme říci, že obrátit se na soud s žalobou o úhradu pohledávky je proces tak žalostně pomalý a neefektivní, že se dlužníci často smějí, neboť předběžná opatření jsou výjimečně udělovaná a tady bychom si měli vzít příklad z jiných zemí v CEE a s neplatiči v soudním řízení jednat rezolutně a rychle."