Když byla hotova, budila u obyvatel města pobouření. Občané proti ní protestovali a požadovali, ať tuto ošklivou konstrukci její stavitel zabalí do desetitisíců výkresů, podle nichž se stavěla, aby ji nebylo vidět.
Tím městem je Paříž a jde samozřejmě o Eiffelovu věž. Odpor proti ní byl mezi Pařížany skutečně obrovský. Na hlavu jejího stavitele, architekta Eiffela, se snášely tvrdé kritiky a odsuzování. Ale čas vykonal své – odpor se postupně změnil ve lhostejnost, ta v toleranci a z té vyrostla posléze láska a hrdost na stavbu, kterou se jiná metropole na světě nemůže pochlubit. Dnes jsou Pařížané a všichni Francouzi na svou Eiffelovku hrdi, a mají ji rádi. Je to stavba, která se stala tradičním a snad nejznámějším symbolem metropole na Seině, která přes své stáří působí stále velice moderně. Negativní postoj vůči věži měly krátce po jejím vzniku mj. mnohé významné osobnosti francouzské kultury, jako např. Alexandre Dumas anebo Guy de Maupassant. Ten denně obědval v restauraci v prvním patře věže, a když se ho zeptali, proč chodí na jídlo do stavby, kterou tolik nemá rád, odpověděl jim. „Protože je to jediné místo, odkud tato ohavnost není vidět!“ Připomínáme tuto pozoruhodnou stavbu proto, že letos slaví kulaté výročí, 125 let od svého vzniku, respektive dokončení, což bylo konkrétně v poslední březnový den v roce 1889. Zpřístupněna pro veřejnost byla pak věž v květnu téhož roku. Věž postavil Eiffel u příležitosti oslav stého výročí Velké francouzské revoluce a Světové výstavy, která se právě v roce 1889 měla v Paříži konat. Se stavbou se začalo 28. ledna 1887 a trvala 26 měsíců a pět dnů (předpokládaná doba výstavby 14 měsíců se tedy téměř zdvojnásobila). Ke stavbě byl vybrán pozemek na Martových polích (Champs de Mars) o rozloze 24,3 hektaru v jihozápadní části městského centra, který byl předtím využíván jako vojenské cvičiště. Původní rozpočet na stavbu byl 6,5 milionu tehdejších franků a byl překročen na 8 milio nů franků. Stavba měla být podle původních záměrů městských orgánů 20 let po konání výstavy stržena, ale tytéž orgány rozhodly, že věž se fakticky stala natolik důležitým komunikačním a orientačním bodem města, že zůstane navždy zachována. Obliba věže v Paříži a jinde na světě je samozřejmě spjata s její vysokou návštěvností. Jestliže v prvním roce po jejím otevření, tedy v době, kdy ještě věž byla považována za velmi kontroverzní stavbu, na ni vystoupily téměř dva miliony lidí, pak v posledních letech ji navštěvuje kolem sedmi milionů lidí za rok. Za celou dobu, co konstrukce stojí, ji navštívila více než čtvrt miliarda lidí. Deset tisíc tun, 324 metry Stavba natolik originální a pozoruhodná si jistě zaslouží, abychom se zmínili blíže o jejích technických aspektech: Věž je vysoká 324 metry, má hmotnost 10 100 tun, z toho samotná ocelová konstrukce váží 7300 tun. Ke stavbě bylo použito 18 038 ocelových trámů resp. nosníků a 2,5 milionu nýtů je spojujících. Pro každý trám byl vyhotoven individuální výkres. Na stavbě pracovalo 50 inženýrů a 300 dělníků. Dalších 150 dělníků připravovalo díly pro konstrukci v továrně Levallois-Perret na předměstí Paříže. Ke konstrukci stavby je připevněno několik desítek kilometrů trubek, jež zásobují restaurace a kuchyně ve věži vodou, odvádějí odpady z toalet atd. Vodu do tohoto systému vhánějí pumpy umístěné v podzemí. Potrubí je proti zamrznutí chráněno miniaturními spirálovými ohřívači. Výška věže je „variabilní“: protože je věž z ocele, která se při zahřívání roztahuje, dokáže stavba za horkých dnů „vyrůst“ až o 15 centimetrů. Tři patra Rozpětí mezi vnitřními okraji čtyř „nohou“ – nosných pilířů věže – je 74,24 metry, mezi vnějšími okraji dvou sousedních pilířů pak 124,9 metrů, půdorys stavby je čtvercový. „Přízemí“ věže tvoří čtvercová plocha o straně 71 metr. Na této ploše je restaurace, obchody se suvenýry, směnárna, pošta se speciálním razítkem a prodejna vstupenek. Veřejnosti je přístupná i strojovna výtahů z roku 1899. Ve výšce 57,63 m je pak první patro, kde je čtvercová plošina o rozloze 4200 m2. Zde je umístěna restaurace „58 Tour Eiffel“ pro tři tisíce hostů, z níž je krásný výhled jednak na Paříž, jednak do útrob věže. Kromě restaurantu je zde i místnost o ploše 300 m2, určená pro semináře, konference či recepce. Do prvního patra se člověk dostane buď výtahy, jež jsou instalovány ve všech čtyřech nohách věže, anebo po schodištích. Druhé patro je umístěno ve výšce 115,73 m. Na ploše 1650 m2 zde může být až 1600 osob. Je zde proslulá restaurace „Jules Verne“ s kapacitou asi sta osob a ve skleněných vitrínách rovněž výstava dobových fotografií a grafik dokumentujících výstavbu věže. Třetí patro má plošinu o rozloze 350 m2, která pojme až 400 osob. Sem se návštěvník dostane z druhého patra výtahem (jsou tu dva paralelní, každý pro dvě osoby). Na této plošině je umístěn bar „Champagne“ a pracovna architekta Eiffela. Z oken na plošině třetího patra lze dohlédnout až do vzdálenosti 67 kilometrů. Na střeše kabiny s touto plošinou je umístěn vysílač o výšce 20 metrů (celková výška věže 324 m je udávána včetně tohoto vysílače). Protože vrchol věže je umístěn ve výšce, kde už vanou dost silné vzdušné proudy, musí být fixován proti poryvům větru. Nicméně – i tak se může vychylovat, ale maximální naměřené vychýlení bylo 12 centimetrů. Nízké zatížení na 1 cm2 Díky rozložení hmotnosti stavby na poměrně širokém půdním podkladu činí zatížení stavby pouze 4 kilogramy na 1 cm2, což je zatížení, jaké vyvíjí člověk na židli, když na ní sedí. Výtahy ve věži byly zprvu poháněny hydraulicky. S původními systémy resp. kabinami se však dnes už návštěvník nesetká, protože byly mnohokrát modernizovány (naposledy v roce 2008). Původní schodiště, tvořené litými kovovými a k sobě svařenými pláty, muselo být postupně rozebráno a nahrazeno novým. Část původních schodů je možno vidět už jen v prvním patře věže. Celkem je v Eiffelově věži 1665 schodů, z toho 360 z přízemí do prvního patra 359 z prvního do druhého patra, a 946 schodů ze druhého do třetího patra. Poslední schodiště je však pro veřejnost uzavřeno. Eiffelova věž je známa i svým typickým bronzovým zbarvením. To se musí obnovovat každých sedm let. O obnovu tohoto nátěru, který má vedle estetického hlavně ochrannou funkci, se stará tým 30 natěračů. Těm trvá 18 měsíců, než na všechny díly konstrukce nanesou cca 60 tun barvy. Nádhernou podívanou skýtá Eiffelova věž i v noci, kdy je osvětlena. K tomu účelu je osazena 336 reflektory Philips Arena Vision, ve kterých jsou šestiwattové vysokotlaké sodíkové výbojky Master SON-T PIA Plus. Žárovek je celkem 20 tisíc a mají životnost deset let. Novodobé vylepšování Na jaře 2012 byla zahájena přestavba prvního patra Eiffelovky, která letos na jaře skončila. Pokud jde o podlahu, má prostor mezi pilíři věže vyplnit sklo, takže návštěvníci budou chodit po prosklené podlaze a pozorovat dění pod sebou. Naopak zespoda, z přízemí bude možno směrem nahoru vidět daleko více z konstrukce stavby, než tomu bylo dosud. Elektřinu pro první patro budou po rekonstrukci produkovat čtyři solární panely a čtyři větrné turbiny. Nově budou mezi věžními pilíři instalovány tři prosklené vyhlídkové vikýře. Na patře také vznikne nová konferenční místnost a výukové prostory. Patro bude také zpřístupněno pro vozíčkáře. Celkem má přestavba prvního patra stát 25 milionů eur. (jt)
Eiffel nepostavil jenom věž po něm pojmenovanou…
Francouzský architekt a stavitel Alexander Gustav Eiffel (vlastním jménem Alexander Gustav Boenickhausen, 1832–1923) studoval na Královském lyceu v Dijonu a na École Centrale des Arts et Manufactures v Paříži. V roce 1866 založil společnost Établissements Eiffel se specializací na stavění železničních mostů. Proslavil se mnoha pozoruhodnými stavbami rozesetými po celém světě, které, stejně jako věž v Paříži nesoucí jeho jméno, dodnes i přes své stáří vzbuzují obdiv díky své originalitě, odvážnému pojetí a modernosti. Uveďme aspoň některé: • Socha svobody, symbol USA, která stojí od roku 1886 na ostrůvku u vjezdu do newyorského přístavu. Má připomínat přátelství a pomoc, kterou Francie poskytla americkým osadníkům v jejich boji za nezávislost. Nosnou konstrukci sochy vysoké 46 metrů navrhl a zkonstruoval právě A. G. Eiiffel. • Nádraží v Budapešti (Nyugati Pályaudvár) – tuto zakázku získal Eiffel v roce 1868. • Hvězdárna v Nice, z roku 1879, svého času největší soukromá observatoř na světě • Železniční most v Bordeaux – první velká zakázka pana Eiffela z roku 1857: most přes řeku Garonnu na trati Bordeaux–Paříž o délce půl kilometru, zapuštěný do šesti párů masivních zděných bloků v říčním dně • Železniční most Panny Marie v Portu v Portugalsku přes řeku Douro – ten postavil Eiffel v roce 1877. Železná konstrukce je dlouhá 353 metry a klene se 60 metrů nad hladinou řeky. Ve své době to byl nejdelší jednoobloukový most na světě. (tis)