Výrobcům ropných produktů dělá vrásky fakt, že v mnoha průmyslově vyspělých zemích klesá poptávka po palivech získávaných z fosilních surovin. Severoamerickým a západoevropským rafinériím navíc stále více konkurují moderní zpracovatelská zařízení v asijsko-pacifické oblasti a na Středním východě. Pokud by však došlo k uzavírání rafinerií, snížila by se tím také nabídka vedlejšího produktu – toluenu. Západoevropské petrochemické producenty dostává pod tlak také rychle se rozvíjející výroba benzenu – suroviny vyráběné z toluenu – na Středním východě a v Africe. Benzen se z velké části z těchto regionů vyváží na světový trh. V některých částech světa se proto již na výrobu benzenu vyčleňuje podstatně menší množství toluenu. Toluen má řadu využití, používá se jako přísada do paliv nebo rozpouštědel či jako surovina pro výrobu výbušnin nebo polyuretanu. „Trh s toluenem je rozsáhlý, v roce 2013 se jej prodalo za přibližně 24,5 miliardy USD,“ uvedl Oliver Kutsch, ředitel společnosti pro výzkum trhu Ceresana, která nedávno zveřejnila studii analyzující celosvětový trh s touto významnou petrochemikálií. Toluen je aromatický uhlovodík. Lze jej získat přímo z ropy nebo uhlí, ale není to příliš ekonomické. Většinou vzniká při zpracování ropy jen jako vedlejší produkt. Používá se především k výrobě dalších chemických látek: v roce 2013 bylo přibližně 56 % celkové produkce toluenu upotřebeno při výrobě benzenu a xylenu. Xylen je v současné době předmětem značného obchodního zájmu proto, že celosvětově velmi roste poptávka po paraxylenu. Tato látka se používá hlavně k přípravě kyseliny tereftalové, z níž se vyrábí polyester nebo PET. Nejvíce se využívá při výrobě polyesterových vláken. Tento průmysl prošel v posledních letech silným oživením, zejména pak v asijsko-pacifické oblasti, na kterou připadá téměř 80 % světové spotřeby paraxylenu. Polyuretany se dnes prosazují při výrobě plastů, pěn, lepidel, barviv nebo textilních vláken.