„Měl jsem v životě zatím jen pár velkých cílů. Větší počet bych jich stejně nezvládl. Pominu-li ty, které nemohu moc ovlivnit, tak první cíl jsem si stanovil v 18 letech, a to, že se chci podívat do Alice Springs uprostřed Austrálie. Než jsem se tam dostal, trvalo to 7 let. V roce 2001, během přípravy diplomové práce, jsem získal spoustu informací, a ty mě dovedly k tomu, že jsem se rozhodl založit firmu na péči o anglické trávníky.“ To napsal před několika lety na svůj blog Ing. Tomáš Šena, který se svým týmem vymyslel a vyrábí nový typ vřetenové sekačky na trávu. A připravuje už i další, plnou elektroniky, takže si po vzoru mobilních telefonů zaslouží přívlastek „chytrá“. Pohled do historie Sluší se podotknout, že prvenství v této oblasti patří anglickému inženýrovi jménem Edwin Beard Budding (1796–1846), který už v roce 1830 zkonstruoval sekačku na trávu, samozřejmě vřetenovou. To mu ke slávě nestačilo a o 12 let později vymyslel nastavitelný klíč, dnes známý jako „francouzák“. Prvenství v této oblasti patří anglickému inženýrovi jménem Edwin Beard BuddingPrvní sekačku jeden člověk tlačil a druhý táhl, později lidskou sílu nahradil dobytek a ve druhé dekádě minulého století přišel na řadu pojezd s benzinovým motorem a sběrným košem. V roce 1921 byla založena firma specializovaná právě na výrobu sekaček. V prvním roce své existence jich vyrobila 920 a do tří let činila roční produkce už deset tisíc kusů. Sekačka nahradila kosy v parcích i zahradách a dostala se do módy i v Americe. Díky ní vznikl krásně sestříhaný nizoučký trávník, kterému se začalo říkat anglický. Rotační sekačka dělí stéblo trávy řezem bez opory (přeražením rychlostí rotujícího nože), vřetenová sekačka používá střih s oporou, kde se vřeteno otáčí kolem vodorovné osy a stříhá proti spodnímu noži, který tvoří protiostří. Tím se dosahuje stejného efektu jako při stříhání obyčejnými nůžkami. Vřetenovka nepoužívá kolečka, ale válce, takže se neboří a na velké ploše fotbalového stadionu vytváří krásné dekorativní pruhy. Taková sekačka je sice vysoce kvalitní, ale pochopitelně také patřičně dražší. Tak se dostaly do popředí zájmu rotační sekačky. Patentovány byly sice už před 2. světovou válkou, ale masového rozšíření se dočkaly až poté, co ochrana patentu vypršela, tedy v 50. letech minulého století. Jsou konstrukčně jednoduché, mají snadnou obsluhu i údržbu a nižší cenu, takže došly velké obliby a masové výroby. Jakému typu sekačky dáváte přednost Vy osobně? Věřím vřetenové. Důvodů je víc, ale pro nás je rozhodující kvalita trávníku. Tu může zajistit jen ta naše. Jmenuje se po svém objeviteli Edwin a příjmení má po naší firmě Swardman, tedy něco jako „Pažitový muž“. Navíc jsme ji výrazně inovovali. Na první pohled se Váš produkt výrazně liší od tradiční anglické vřetenové sekačky. Jak jste toho dosáhli? Za ty roky, co prodávám vřetenové sekačky a provádím jejich servis, sbírám zkušenosti a poznatky od svých zákazníků. Mnohokrát jsem se pokoušel je uplatnit i při výrobě, ale anglický výrobce o ně nestál. Přitom vyrábějí stejný stroj už 18 let. Tak jsem se rozhodl a vzal osud do svých rukou. Budu sekačky sám navrhovat a prodávat. Konstrukci a vývoj sekačky jsem svěřil konstruktérům ve firmách, které měly následně sekačku sériově vyrábět, a pokaždé to dopadlo katastrofálně. Pochopil jsem, že konstrukci a vývoj musím oddělit od výrobního závodu. Sám jste začal konstruovat? Ručně šitá řidítka v kůžiNe, ale měl jsem štěstí. Objevil jsem konstruktéra podle svého gusta. V novinách jsem si všiml, že student gymnázia Marek Votroubek se svými spolupracovníky vyhrál v USA 1. místo v nejprestižnější soutěži Intel ISEF středoškolských studentů z celého světa. Zvítězili v oboru „Engineering mechanical and electrical“ s robotem vyrobeným ze starých plechů, který stál pár tisíc korun, a na soutěži porazili 1 500 ostatních projektů, jejichž tvůrci nezřídka spolupracovali s profesionály a na realizaci měli téměř „neomezený“ rozpočet. Marek měl nějakou zkušenost s konstrukcí sekaček? Vůbec žádnou, a to byla jeho přednost. Nebyl v zajetí tradice, stereotypů a klišé. Marek předvedl zjednodušující řešení, která přesně plní naše zadání, a v mnohém naše představy posunul dál. V současnosti studuje na ČVUT v Praze Fakultu strojní, obor Konstruování a části strojů. EdwinEdwin Jaký je Edwin? Výhoz trávy se odehrává v celé šíři záběru sekačky, takže tráva se nemá kde hromadit. Další velkou výhodou je, že koš na sběr trávy je umístěn vpředu a je otevřený, takže se do něj po celou dobu dá krásně vidět, což zabraňuje jeho přeplňování. Nestřídáme třeba kované a lité části s plastovými. Většina dílů je řezaná laserem a celkově je množství potřebných dílů zredukované tak, aby se ani nemělo co pokazit. Díky nápaditému konstrukčnímu řešení činí okraj mezi vřetenem a vnějším rozměrem sekačky jen 1,4 cm. To je šíře, kterou Edwin nedosekne u vysokého obrubníku nebo podezdívky. Pro představu: konkurence nedosekne asi 7 cm! Záběr kosení je 45 cm a při plné nádrži lze sekat 3–4 hodiny. A co bude dál? Vyvíjíme pro Edwina sestřičku – Margaret. Je akumulátorová a vydrží sekat na pouhé jedno nabití 4 hodiny! Je vybavena hned dvěma elektromotory. Jeden pohání vřeteno (pracovního ústrojí) a druhý pohání pojezd. Opět, stejně jako u Edwina, sázíme hlavně na české dodavatele. Výbava a kapacita baterií bude volitelná. Takže jste dospěl na vrchol? Ale kdepak. Myslím už opět na další sekačku, která bude opravdu chytrá, osazená různými senzory a schopná komunikovat jak s uživatelem, tak i s výrobcem. Bude umět identifikovat typ a výšku trávy, sledovat stav nádrže či baterií, ale i servisní intervaly. To není vše, už sním o úplně jiné koncepci, o jiném pohonu, o jiném, zcela originálním řešení. Ale víc zatím nemohu prozradit. Karel Sedláček