ČR patří k energeticky a teplárensky nejrozvinutějším zemím EU28. Vyrábět teplo si musíme cca sedm měsíců v roce. V horských klimaticky náročnějších oblastech nebo při nepříznivém vývoji klimatických podmínek i déle. Vedle individuálních producentů a spotřebitelů tepla v ČR existuje propracovaná soustava komplexně zvládnuté velkoprodukce, distribuce a spotřeby tepla. Bez ní si nelze představit ani zdárný chod průmyslové výroby, ani fungování terciární sféry, ani domácností. Teplo není levná komodita. Náklady na jeho produkci se značnou měrou promítají jak do hospodaření firem a institucí, tak do rozpočtu rodin. Jedním z nejtypičtějších (a cizinou nezřídka obdivovaných) systémů výroby a užití tepla je tzv. centrální zásobování teplem (CZT). Zabezpečuje centrální produkci tepla v jednom či více zdrojích a jeho distribuci prostřednictvím tepelných sítí odběratelům. Libovolno, zda se k nim připojil malospotřebitel v rámci konkrétní městské čtvrti, anebo se jedná o velkospotřebitele tepla (firmy, logistické areály, nemocnice, školy, obchodní centra apod.). CZT bylo dlouhodobě koncipováno na výstavbě a exploataci vysokotlakých práškových nebo fluidních kotlů s parními protitlakovými a odběrovými turbínami. Producenti je ke spotřebitelům distribuují horkovodními a teplovodními sítěmi a zčásti parními systémy. Jen pro ilustraci: spotřeba tepla v ČR atakuje magickou hranici 150 tisíc TJ. Dominuje průmysl (s cca 90 000 TJ). Podíl domácností osciluje v rozmezí 45–48 000 TJ. Výroba tepla na bázi fosilních energetických vstupů patřila po celá desetiletí k největším znečišťovatelům životního prostředí. Od 90. let XX. století však byla v tomto oboru přijata a realizována rozsáhlá a investičně náročná opatření k nápravě stavu. Jedním z nejbedlivěji sledovaných ukazatelů je stav emisí ohrožujících zdraví lidí a krajinu. Teplárny vloni investovaly do snížení emisí téměř 3 mld. Kč Jako každá jiná průmyslová aktivita, ani výroba a distribuce tepla se neobejdou bez průběžné modernizace a adekvátní masy investic. Co se týká ekologických aspektů, jen v loňském roce teplárenské společnosti investovaly do lepšího čištění spalin ve svých provozech a do změn paliva 2,8 mld. Kč. Od roku 2013 spolkly modernizační investice v teplárenství již 19 mld. Kč a musejí pokračovat i v dalších letech. Směrnice EU z roku 2015 nově nařizuje do prosince roku 2018 významně snížit emise i menším teplárnám. Velké teplárenské společnosti už dokončily řadu projektů zaměřených na ochranu ovzduší. Zásadního snížení emisí a zkvalitnění ovzduší se v posledním období dočkali obyvatelé ve většině krajských měst s uhelnými teplárnami, ale i v Bruntále, Chomutově, Karviné, Lovosicích, Mělníce, Ostrově nad Ohří, Otrokovicích, Plané nad Lužnicí, Sokolově, Strakonicích, Třinci či Žatci. Stejný metr na všechny? „V příštích letech proběhne několik významných investic ve velkých teplárnách a bude nabíhat vlna modernizace středních a menších zdrojů,“ uvedl předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR Mirek Topolánek. „Do roku 2022 bude potřeba v teplárenství investovat dalších nejméně 5 mld. Kč.“ V porovnání s rokem 1990 dnes při výrobě 1 GJ tepla komíny tepláren vypustí do ovzduší méně než desetinu původního množství emisí síry, dusíku, oxidu uhličitého a prachu. Za uplynulé čtvrtstoletí tak klesla ekologická emisní zátěž dálkového zásobování teplem při vytápění domácností z tepláren i díky výrazným úsporám tepla při vytápění a ohřevu vody v domácnostech dokonce skoro 20krát. „Díky masivním investicím se v posledních čtyřech letech podařilo zásadně snížit podíl velkých zdrojů znečišťování na celkových emisích. Rozhodujícími znečišťovateli jsou dnes v ČR doprava a lokální topeniště,“ upozornil ředitel Teplárenského sdružení ČR Martin Hájek. „Jeden rodinný domek se starým kotlem na pevná paliva vypustí do ovzduší stejně prachu jako modernizovaná teplárna při výrobě tepla pro 300 bytů.“ Další zpřísnění nás neminou Požadavky na emise pro menší a střední teplárny s příkonem od 1 do 50 MW výrazně zpřísňuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2193 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší ze středních spalovacích zařízení. Byla vydána na konci roku 2015 a zdroje se jí mají přizpůsobit do prosince roku 2018. Směrnice byla již v základu zahrnuta do novely zákona o ochraně ovzduší, která nabyla účinnosti 1. ledna letošního roku. Ministerstvo životního prostředí však zatím nevydalo novelu příslušné prováděcí vyhlášky. Subjekty, které nejsou členy Teplárenského sdružení ČR, navíc o zpřísnění emisních limitů často ani nevědí. Směrnice se přitom v ČR týká několika tisíc menších zdrojů. /ar/