Odborníci tvrdí, že solární panely nemohou být do budoucna konkurenceschopné vůči jiným energetickým alternativám, pokud nepřesáhnou dnešní 20% efektivitu konverze. Kam ještě sáhnout pro nové nápady? Optimální úhel sklonu vůči slunečním paprskům, pravidelné čištění povrchu? To vše už tady bylo. Bádání vědců však neutuchá. Štěpení slunečních paprsků Americká výzkumná armádní agentura DARPA zaujímá ve světě vedoucí postavení ve vývoji vojenských technologií. Z této „mozkové dílny“ pochází i zajímavá myšlenka, která by mohla zvýšit účinnost solárních systémů až na mez 50 %. Jedná se o vývoj technologie úpravy povrchu solárního panelu na bázi nanokompozitových částí, které štěpí sluneční paprsky na jednotlivé barvy spektra. Ty je pak možné lépe energeticky využít. Stačí s pomocí hranolu rozložit jednotlivé barvy světelného paprsku a snažit se využít ty vlnové délky, které jsou více solárními články absorbovány. Pokud by se podařilo solární články „nabudit“ specifickou světelnou vlnou, byl by jejich provoz mnohem efektivnější. Pro civilní svět je určitě dobrou zprávou, že projekty s primárně vojenským využitím dříve nebo později dospějí až k běžným uživatelům: stačí vyslovit pojmy jako GPS navigace, počítačové sítě a internet. Úsporný potenciál „černého křemíku“ Co je „černý křemík“? Křemíkový plátek („wafer“) podobný těm, z nichž se vyrábí mikroprocesory. Jen o menším průměru. Běžný wafer světlo odráží, funguje jako zrcadlo. „Černý křemík“ v sobě má ale obrovské množství miniaturních dírek, které světlo naopak pohlcují, pak vypadá jako zcela černý. První popsali tvorbu „černého křemíku“ vědci z Technické univerzity v Mnichově, a to roce 2006. Na dálku s nimi soupeřili badatelé z americké Národní laboratoře obnovitelných zdrojů, kteří ve stejné době začali zkoušet vlastní postup. Původně zrcadlové křemíkové placky přetvářejí na „černý křemík“, jenž dokáže zajímavým způsobem zachycovat světlo. Využívají přitom místo nanočástic zlata běžně dostupné kyseliny. Cesta k funkčnímu solárnímu článku ale není tak přímá, dírky v křemíku musí být totiž „tak akorát“. Nejlepších výsledků dosáhli vědci s dírkami hlubokými půl mikronu (500 nanometrů) a o průměru o něco menším, než je nejmenší vlnová délka světla. Pokud by byly díry hlubší, solární článek z nich nedostane elektrony. Ambice nové technologie směřují především do výroby komerčních solárních panelů. Hlavní přínos vědců z USA přitom spočívá v tom, že vymysleli způsob, jak černý křemík vyrábět relativně levněji než jejich kolegové z Německa. Organický solární panel Novou technologii výroby sluneční energie pomocí fotosyntézy vyvinuli izraelští vědci z Telavivské univerzity. Jejím prostřednictvím by měly být geneticky zkonstruované bílkoviny, které mají využívat fotosyntézu k výrobě elektrické energie. Podle autorů by nové články měly být levnější než současné křemíkové: 1 m² solárního panelu na křemíkové bázi dnes vyjde cirka na 200 dolarů, zatímco stejná plocha solárního panelu z geneticky zkonstruované bílkoviny (Protein Structure Initiative, PSI) na pouhý dolar. Větší má být i účinnost, která se má zvýšit z 12–14 % u křemíkových panelů až na 25 %. Nová technologie těží z poznatků z genetiky a nanotechnologií. (almavi)