Regulace výroby a spotřeby elektřiny prostřednictvím inteligentních sítí (tzv. smart grids) a inteligentních měřicích systémů je stále diskutovanější téma a řada expertů v ní vidí budoucnost energetiky. Dlouhá léta fungoval koncept centralizované výroby, přenosu a distribuce elektřiny, který byl založen na jednosměrném toku elektřiny od výrobního zdroje ke koncovému zákazníkovi. V poslední době jsme ovšem svědky poměrně zásadní transformace energetiky, která se vydává cestou větší decentralizace, důrazu na obnovitelné zdroje energie, vyšší míry digitalizace a celkově akcentuje snahu o intenzivnější zapojení koncového zákazníka. Koncept tzv. chytré energetiky založený na využití potenciálu inteligentních sítí a inteligentních měřidel vyžaduje, aby jednotlivé subjekty spolu vzájemně komunikovaly pomocí automatizovaného energetického řídicího systému a regulovaly tak svoje energetické nároky a potřeby. Jsou to právě inteligentní měřidla, jakožto předvoj inteligentních sítí, která přinášejí pro uživatele nové možnosti monitoringu a rozhodování o spotřebě energií na bázi přímé komunikace mezi dodavatelem energie a spotřebitelem. Ambicí tohoto článku není komplexně právně analyzovat veškerá úskalí chytré energetiky, ale zaměřit se pouze na některé její zásadní právní souvislosti a konsekvence, které by měly být brány v potaz v souvislosti s přechodem na chytrou energetiku. Big data Současný koncept elektroenergetiky v České republice je založen na měření elektřiny typu A, B, S a C. V této souvislosti je třeba podotknout, že již nyní je základní měřicí interval u měření typu A a B čtvrthodina, což se rámcově blíží měřicímu intervalu inteligentních měřicích systémů. Určitým specifikem České republiky oproti jiným zemím zvažujícím plošné zavedení inteligentního měření je skutečnost, že již nyní v tuzemsku existuje skupina zákazníků, kteří používají elektřinu například k vytápění a akumulačnímu ohřevu vody. Tito zákazníci využívají dvoutarifní systém provázaný se systémem dálkového ovládání spotřebičů pomocí hromadného dálkového ovládání, díky kterému dle závěrů ministerstva průmyslu a obchodu již nyní využívají podstatnou část benefitů, které jsou očekávány od inteligentních měřidel. Inteligentní elektroměr taktéž měří spotřebu průběžně, avšak v krátkých časových intervalech získaná data ukládá do své paměti. Uložená data se bez nutnosti lidského zásahu následně přenášejí do datového centra, kde se vyhodnocují a dále se s nimi pracuje. Z tohoto důvodu je zřejmé, že inteligentní měření bude v reálném čase generovat v porovnání se současným stavem obrovské množství dat, tzv. „big data“, (s výjimkou výše uvedeného měření typu A a B). Tato data bude ovšem třeba někde ukládat, archivovat, zajistit jejich kybernetickou bezpečnost, analyzovat a případně je dále zpracovávat. Zejména pro velké energetické společnosti a obchodníky s elektřinou bude přístup k údajům o spotřebě elektřiny odběratelů prostředkem pro daleko sofistikovanější komunikaci s jejich zákazníky a může jim umožnit nabízet na základě správné analýzy získaných údajů nové služby či produkty. Z pohledu právní regulace není pojem big data legislativně zakotven a neexistují právní předpisy, které by tuto problematiku speciálně upravovaly. Z tohoto úhlu pohledu tedy trend shromažďování velkoobjemových dat do určité míry předstihl jeho legislativní zakotvení v právním řádu. To ovšem neznamená, že big data nemají řadu právních aspektů, které mohou vyvstat v souvislosti se zpracováním dat v rámci energetických big data projektů. Ochrana osobních údajů Zkušenosti z probíhajících pilotních projektů implementace inteligentních měřicích přístrojů již nyní poukazují na určitá úskalí, která by mohla plošné zavedení inteligentních měřidel provázet. Jednu z nejproblematičtějších oblastí představuje zpracování získaných dat v souladu s příslušnou legislativou. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že prostřednictvím inteligentních měřicích přístrojů a inteligentních sítí lze shromažďovat, vedle anonymních informací ryze technického charakteru, velké množství údajů, které mohou být klasifikovány jako osobní údaje ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů. Z tohoto důvodu je nutno s těmito údaji nakládat v souladu s právními předpisy o ochraně osobních údajů, které jsou závazné jak na úrovni Evropské unie, tak i na národní úrovni. Na úrovni Evropské unie je základním předpisem upravujícím ochranu osobních údajů směrnice 95/46/ES o ochraně osobních údajů, která byla do českého právního řádu implementována zákonem o ochraně osobních údajů. Vzhledem k tomu, že uvedená směrnice i zákon o ochraně osobních údajů se vztahují na ochranu a zpracování osobních údajů v jakémkoli odvětví, jejich ustanovení jsou aplikovatelná i na údaje získané prostřednictvím inteligentních sítí a inteligentních měřidel. Samozřejmě nelze vyloučit, že v důsledku značné dynamiky energetického sektoru bude třeba v budoucnu příslušné právní předpisy minimálně novelizovat, aby byl vytvořen kvalitní právní rámec reflektující některá specifika a poslední trendy ve vývoji inteligentních sítí či inteligentních měřidel. K problematice inteligentních měřicích přístrojů se vyjádřil i Úřad pro ochranu osobních údajů z pohledu své kompetence ochrany osobních údajů zúčastněných osob. Úřad taktéž dospěl k závěru, že mezi informacemi získanými inteligentním měřením spotřeby domácností bude velká množina těch, na které je třeba nahlížet jako na osobní údaje. Vzhledem k tomu, že tyto informace budou za určitým účelem shromažďovány, předávány a dále využívány, je podle názoru Úřadu nutno na provozování inteligentních měřicích přístrojů nahlížet jako na zpracování osobních údajů a přizpůsobit je požadavkům a povinnostem plynoucím z právních předpisů o ochraně osobních údajů. Při zavedení systému inteligentního měření je třeba nejen jasně stanovit účel tohoto systému jako celku, ale v návaznosti na tento krok je nutno posoudit, zdali je pro dosažení očekávaného účelu objektivně nezbytné zpracovávat osobní údaje, případně v jakém rozsahu. Pokud by pro dosažení deklarovaného cíle nebylo třeba zpracovávat osobní údaje, pak by zpracování osobních údajů bylo patrně nezákonné se všemi důsledky z toho plynoucími. V dané souvislosti je taktéž důležité vymezit právní titul pro zpracování osobních údajů v souvislosti s inteligentním měřením spotřeby. Dle názoru Úřadu je zpracování osobních údajů přípustné buďto na základě informovaného souhlasu subjektu údajů, anebo pokud je to nutné pro plnění smlouvy na dodávky energie. V praxi ovšem v řadě případů je udělení skutečně informovaného souhlasu minimálně sporné, přestože formálně byly zákonné požadavky naplněny. Nejsou totiž výjimečné situace, kdy společnosti připraví informace nutné pro udělení souhlasu na několik stránek, navíc ještě psaných složitým právnickým jazykem. Řada příjemců těchto informací raději projeví formální souhlas se zpracováním svých osobních údajů, a to aniž by informace vůbec četla, natož jim řádně porozuměla. Z tohoto důvodu nelze doporučit nic jiného, než aby subjekty údajů věnovaly dostačený čas seznámení se s podmínkami, za kterých svůj souhlas udělují, a tímto v budoucnu předešly případným nepříjemným překvapením. V neposlední řadě si je Úřad vědom marketingového potenciálu informací o spotřebitelských zvyklostech odběratelů energií, které budou chtít provozovatelé distribuční soustavy či obchodníci s elektřinou bezpochyby dále obchodně využít. V této souvislosti je ovšem třeba vzít na vědomí, že pokud budou získané informace obsahovat i osobní údaje, jejich plné využití pro nabízení obchodu a služeb je možné pouze na základě předchozího informovaného souhlasu jejich subjektu. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti je možno shrnout, že při případném budoucím plošném zavádění inteligentních sítí, a zejména při rozhodování o rozdělení úloh a odpovědnosti související s vlastnictvím a nakládáním s údaji, bude muset Česká republika zajistit, že příslušné subjekty budou takto činit v souladu s příslušnými právními předpisy o ochraně osobních údajů. S vědomím výše uvedeného Evropská komise vyzdvihla ochranu údajů o spotřebitelích jako jednu z pěti výzev při zavádění inteligentních sítí. Pro akceptování přínosu inteligentních sítí spotřebiteli je zejména důležité, aby byly vypracovány kvalitní právní a regulační režimy respektující soukromí spotřebitelů, byl usnadněn přístup spotřebitelů k datům o jejich spotřebě energie a došlo k zajištění kontroly nad těmito údaji. Dále je třeba chránit citlivé obchodní údaje provozovatelů sítě a jiných zúčastněných subjektů a společnosti musí mít možnost sdílet údaje o inteligentních sítích bezpečným způsobem. Ochrana soukromí Jak již plyne z výše uvedených závěrů Evropské komise, s úpravou ochrany osobních údajů odběratelů energií velmi úzce souvisí ochrana soukromí. V případě konceptu chytré energetiky může docházet k zásahu do soukromí odběratelů, jelikož energetické společnosti si mohou ze získaných dat vytvářet poměrně rozsáhlý profil o domácnostech a v určitých případech i o konkrétních jednotlivcích. V důsledku toho lze v některých případech získat přehled například o tom, kdy a v jakém rozsahu konkrétní osoba používala své spotřebiče, kdy byla přítomna v domácnosti či naopak přítomna nebyla apod. Tímto se pro subjekty údajů vytvářejí úplně nová rizika, která doposud nebyla v energetickém sektoru známa. Vytváření profilu o spotřebě energií celé domácnosti či jejích jednotlivých členů může za určitých okolností představovat neoprávněný zásah do soukromí odběratelů energií. V tomto kontextu je nutno zdůraznit, že nový občanský zákoník účinný od 1. ledna 2014 výslovně stanovuje obecné pravidlo, že bez svolení člověka nelze sledovat jeho soukromý život nebo o soukromém životě pořizovat jakýkoliv záznam nebo takové záznamy o jeho soukromí šířit. Podobně jako u osobních údajů dojde k zásahu do soukromí jednotlivce za předpokladu, že údaje se budou týkat konkrétní osoby nebo budou ke konkrétní osobě přiřaditelné. Dle mého názoru je možno ovšem předpokládat, že minimálně v případě jednočlenných domácností bude tato podmínka naplněna téměř vždy, a tudíž shromažďování údajů o takové osobě bez jejího souhlasu by mohlo představovat neoprávněný zásah do jejího garantovaného práva na ochranu soukromí. Závěr S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti a nanášené argumenty je možno závěrem shrnout, že inteligentní sítě a inteligentní měřidla spolu s potenciálem pramenícím ze shromažďování a analýzy velkoobjemových dat o spotřebě odběratelů energií představují budoucnost energetiky. Tento aspekt chytré energetiky ovšem vyvolává řadu právních otázek, které se týkají zejména možného neoprávněného zpracování osobních údajů odběratelů energií, v krajním případě i neoprávněného zásahu do jejich soukromí. Z tohoto důvodu by zejména energetické společnosti a další subjekty podnikající v oblasti dodávek energií měly těmto otázkám věnovat zvýšenou pozornost a zajistit, aby jejich podnikatelská činnost byla v tomto ohledu v souladu s příslušnými právními předpisy. Martin Koláček, Bird & Bird