Když se podíváme na to, čím vynikala česká země v období od průmyslové revoluce, tak je to především výrazná industrializace a technologicky vyspělá výroba. Již dávno nejsme země sedláků, ale průmyslníků. Otázka je, co to pro naši ekonomiku znamená do budoucna, čím se budeme živit za pár let, čím budeme zajímaví pro globální trh. OLEG SPRUŽINA, GENERáLNí ŘEDITEL TüV SüD CZECH
mySlím, že Je Již zcela zřeJmé, že to nebude levná masová produkce, ale naopak orientace na spojení chytré průmyslové výroby s výraznou kvalitou. A právě kvalita je téma, které se znovu začíná skloňovat ve všech pádech. Je to jeden z mála parametrů, díky kterému můžeme opravdu vyniknout, a navázat tak na historickou tradici. Je toho poměrně dost, co české ruce a hlavy nabídly světu a co se mnohdy vžilo jako určitý standard – sklo, auta, pivo, boty, oční čočky, ale třeba také obráběcí stroje nebo ušlechtilé oceli. Seznam by mohl být dlouhý a stejně bych na něco zapomněl. Některá odvětví během let již téměř zanikla, mnohá jsou ztracená nenávratně a jiná naopak přetrvávají a rostou. Ale to není tak důležité. Tím zásadním, co zůstává, jsou určité předpoklady k tomu být úspěšný i v dnešním zrychlujícím se světě: fl exibilita, předvídavost a někdy třeba i trochu vychytralost. Takové vlastnosti jsou dány především malým národům k tomu, aby přežily vedle svých velkých a často rozpínavých sousedů. Musely se naučit překonat nejrůznější situace a vyžít s málem. Takové atributy a historické zkušenosti se nám teď, v době globální ekonomiky, více než hodí. Je zcela zřejmé, že tím zásadním konkurentem již dnes nejsou evropské fi rmy, ale mnohem více asijské a velmi brzo také jihoamerické s jejich bezkonkurečně levnou pracovní silou a nerostnými surovinami. Takže tak trochu kopeme v tričku Evropy proti zbytku světa. A je to tak správně, protože Evropa za to stojí, jsme tu doma a máme také určité závazky k našim předkům, ale samozřejmě i vůči našim potomkům. Čím tedy můžeme ve světě zaujmout? Já jsem přesvědčený, že právě spojením chytrého řešení s kvalitou malosériové výroby a také schopností včas inovovat a přizpůsobit se potřebám trhu. Inovace vyžaduje mít doma pořádek Jenže – aby se mohly fi rmy soustředit na inovace, musejí mít nejdříve doma pořádek. Když nemají jasno v základních procesech, když musejí denně řešit spousty provozních problémů a nestandardních situací, pak se velká část energie a také kreativity manažerů vyčerpá uvnitř, na domácím hřišti. A na skutečné inovace pak není ani čas, ani kapacita, ani chuť a už vůbec ne síla. Naopak ti manažeři, kteří se již dříve zaměřili na standardizaci a systémová řešení a díky tomu dostali procesy a tím i kvalitu pod kontrolu, jsou dnes mentálně svobodní a mohou zaměřit svoji pozornost na to, co je opravdu důležité pro další rozkvět fi rmy. Tuto nenápadnou větu si, prosím, přečtěte ještě jednou, protože je naprosto zásadní. Já totiž tvrdím, že kvalita vnitřních procesů přináší vnitřní svobodu a je tím základním předpokladem pro další rozvoj. Jestliže se můžete spolehnout na běžné postupy, pak máte dostatek volné manažerské kapacity na přemýšlení o budoucnosti. Jsou normy jen zbytečnou byrokracií? S takovým tvrzením mnoho vedoucích pracovníků nebude souhlasit s poukazem na vlnu nových norem a standardů, které k nám ve velkém pronikly v 90. letech a které přinesly – z jejich pohledu – spoustu byrokracie a zbytečných nákladů. Často také slýchám, že standardy a jejich certifi kace jsou výmyslem Bruselu, protože na ten lze v dnešní době svést úplně cokoliv. Jenže tak to není. Standardní procesy jsou totiž stejně staré jako lidstvo samo. Možná všechno začalo už v jeskyních, kde došlo k rozdělení činností na lovení, zpracování potravy a také na udržování ohně. V podstatě to byla určitá prvotní a z dnešního pohledu primitivní standardizace procesů. Kdyby si každý v jeskyni dělal, co chtěl, tak by všichni pomřeli hladem. Dalšími historickými příklady jsou třeba zemědělství, církve nebo armáda. Moderní pojetí standardů přišlo s průmyslovou revolucí a od té doby, spolu se stoupající rychlostí vývoje naší civilizace, také roste potřeba nových norem. S jistou nadsázkou se dá říct, že v dnešní době se již bez fungujících standardů ani nedostaneme ve zdraví do práce – mám na mysli třeba dopravní předpisy, inspekce výtahů, normy pro elektrické spotřebiče apod. Kreativita je vedlejší produkt dobře fungujícího základu Ale zpátky k jádru věci, k tématu o návratu k našim průmyslovým kořenům. Ten zmiňovaný návrat vnímám samozřejmě jako cosi virtuálního, protože nic není a nebude jako dřív. Nároky se za posledních pár desítek let výrazně změnily a tam, kde jako nápravné opatření nad nekvalitním výrobkem stačil pohlavek mistra, dnes musí fungovat systémové řešení. Když píšu o kvalitě, mám tím na mysli nejenom kvalitu konečného výrobku nebo služby, ale kvalitu procesu samotného jako zásadního předpokladu úspěchu. Na začátku jsem se zmínil o určitých teoretických výhodách malých národů a ekonomik, které se naučily být přizpůsobivé. A čím je daný úspěch největší evropské ekonomiky, tedy Německa? Z mých praktických zkušeností to rozhodně není fl exibilita, ale právě důsledné dodržování procesů a důraz na vnitřní kvalitu. Kreativita je v podstatě až vedlejší produkt dobře fungujícího základu. Pojďme toho využít, pojďme naši vrozenou přizpůsobivost povýšit na fl exibilní využívání všech úspěšných a osvědčených postupů. Důraz na kvalitu a procesy nemusí znamenat rigidní sevření bez možnosti změny. Jádro věci je totiž v umění pružně využívat a správně dávkovat všechny ingredience, kdy vnitřní kvalita představuje pevný základ pro rozevlátou kreativitu. Bylo by skvělé, kdybychom z takového přístupu dokázali maximálně vytěžit. To by nás výrazně postrčilo ke stupňům vítězů. Jádro věci má totiž stále stejný a jedinečný úkol – musí se z něj narodit něco nového a velkolepého. Naše budoucnost.