Ano, statistika českého exportu nám v poslední době skutečně dělá radost. Rok 2014 byl ve zvýšení dosaženého vývozu opět přelomový. Nárůst o více než 440 mld. Kč (tedy téměř o půl bilionu korun) je velmi dobrým výsledkem českých firem představujícím možnosti, kterých je naše ekonomika schopna dosáhnout. Samozřejmě na tyto výsledky má vliv celá řada dalších faktorů: od kondice našich největších obchodních partnerů přes politiku ČNB v otázkách kurzu koruny až po hospodářsko- -politický vývoj na hlavních světových trzích. Věříme, že růstu vývozu z ČR napomáhá také série opatření našeho ministerstva a celkově současné vlády na podporu exportu, které se již podařilo implementovat. Ve střednědobé analýze českého vývozu však také nacházím několik podstatných detailů, jimž přikládám velkou důležitost, zejména pro další směřování českého zahraničního obchodu. Mám tím na mysli hlavně zvyšující se podíl malých a středních firem na celkovém vývozu a jejich důležitost v naší ekonomice obecně. Na druhé straně nelze nevidět ani některé rezervy v dosavadním vývoji českého exportu. Z vašeho pohledu: které volají po rychlém a razantním řešení? Český vývoz meziročně uspokojivě stoupá. Čtvrtý rok v řadě máme aktivní bilanci. Tedy vyvážíme více, než dovážíme. Neméně dynamicky se však vyvíjí i dovoz. Což svědčí o tom, že tvorba přidané hodnoty v zahraničním obchodě (ač také mírně stoupá) není ideální. Na 1 Kč vývozu spotřebujeme v průměru více než 0,70 Kč dovozu. Statistika potvrzuje, že jsme opravdu (vyjádřením průměru) „montovnou“ a přidaná hodnota je nižší, než např. v porovnání se SRN nebo Rakouskem. Zčásti to může být způsobeno tím, že v našem vývozu masivně převyšuje export zboží nad exportem služeb. Stále to má dostatečnou vypovídací hodnotu. Okolní státy zkrátka dokážou ke svému zboží připojit více národní přidané hodnoty. Tímto směrem se musíme zlepšovat. Je třeba podpořit zvýšení tvorby vlastní přidané hodnoty českých exportérů, jejich invencí, originality, konkurenceschopnosti a investic do všech oblastí (např. větší kapitalizace průmyslových práv nebo práv duševního vlastnictví obecně). Napomohla by i větší míra tvorby samostatného unikátního know-how, nebo přímé oslovení perspektivních trhů s vlastní finální produkcí. Nikoliv jen dílčí dodávky do zboží „Made in Germany“. Proto je třeba podporovat inovativní a perspektivní ryze české firmy. Podporovat export vývozních celků. Nikoliv jen dílčích dodávek. To je ale otázka dlouhodobější systematické cesty, kterou nastupujeme. Rychlá a razantní řešení jsme realizovali hlavně během prvního roku nové vlády pro nastavení efektivní a jednotné podpory exportu a pro spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí ČR a ostatními resorty, což se nám (věřím) podařilo. Kritici současné koncepce zahraničního obchodu opakovaně zdůrazňují, že jeho hnací silou je automobilový průmysl a široké portfolio s ním kooperujících firem a oborů. Tento trend potrvá i do budoucna, anebo se už daří jej postupně doplňovat a rozšiřovat o další obory a podnikatelské subjekty? Skutečnost, že hnací silou našeho exportu je automobilový průmysl a portfolio subdodavatelů a kooperujících oborů, není výsledkem žádné současné koncepce zahraničního obchodu, nýbrž jednoduše konkurenceschopností tohoto segmentu. Obdobně jako případ textilního a obuvnického průmyslu, který měl v naší zemi historicky velmi silnou pozici a nyní je ve velkém útlumu. Stávající koncepce neupřednostňují nějaké odvětví na úkor jiného. Cílem je vytvářet co nejlepší podmínky pro růst konkurenceschopnosti naší země napříč obory. Nabízet efektivní podporu a minimalizovat administrativní zátěž. Samozřejmě, že zároveň podporujeme oblast vědy, inovací, aplikovaný výzkum apod. Věříme, že tak jako se Česká republika dostala na špici (např. v nanotechnologiích), tak se nám bude dařit prosazovat se i v dalších oborech. Rád bych zmínil ještě jeden pohled. Podnikatelskou činnost k 31. 12. 2013 v ČR vykonávalo podle ČSÚ celkem 1 124 910 právnických a fyzických osob (s počtem zaměstnanců 0–249). Podíl malých a středních podniků na celkovém počtu aktivních podnikatelských subjektů v roce 2013 činil 99,83 %. Celkový počet zaměstnanců malých a středních podniků v roce 2013 dosáhl počtu 1 782 000. Podíl zaměstnanců malých a středních podniků na celkovém počtu zaměstnanců podnikatelské sféry v ČR v roce 2013 činil 60 %. Podíl přidané hodnoty malých a středních podniků na celku ČR tvořil 54,8 %. V roce 2013 došlo k meziročnímu zvýšení vývozu malých a středních podniků o 75 485 mil. Kč, tj. o 4,7 %. Podíl malých a středních podniků na celkovém dovozu v roce 2013 byl 58,4 % a podíl malých a středních podniků na celkovém vývozu 53,6 %. Malé a střední podniky jsou pro nás zásadní skupinou firem. A z toho se odvíjejí také naše cíle: zvýšit počet exportujících podnikatelů, zejména z řad malých a středních podniků, a dále posílit počet exportujících podnikatelů mimo EU28, opět zejména z řad malých a středních podniků. Státní orgány v posledním období rozpracovávají ucelený systém podpory tuzemského exportu. Kde vidíte jeho silné stránky a které momenty bude třeba ještě dopracovat? Rámec aktivit státu v oblasti podpory exportu tvoří Exportní strategie 2012–2020. Její podoba bude aktualizována tak, aby reagovala na současné geopolitické události, byla více flexibilní a odrážela nové potřeby exportérů. Revidován bude zejména základní koncept seznamu prioritních a zájmových zemí, jenž bude doplněn oborovým přístupem určujícím klíčové trhy na základě konkrétních identifikovaných příležitostí. Zasazení do širšího strategického rámce zajistí provázání s dalšími strategickými dokumenty, např. s Národní inovační strategií či s Koncepcí zahraniční politiky. Další změny exportní strategie proběhnou především v oblasti implementace. Současný počet 12 projektových týmů bude výrazně racionalizován a redukován, pro implementaci budou využity také již existující systémové řídicí nástroje a pracovní skupiny. Nový směr implementace Exportní strategie bude vyjádřen v souboru strategických záměrů na kratší období s větší měrou flexibility a reálnou měřitelností dosažených výsledků. K plánovaným krokům se získává zpětná vazba na zasedáních Řídicího výboru pro implementaci Exportní strategie, v němž zasedají zástupci organizací zapojených do podpory exportu, představitelé firemních reprezentací a další sociální partneři. Mnoho z plánovaných opatření je již v praxi implementováno. Jde především o společné aktivity na poli podpory exportu a ekonomické diplomacie MPO a MZV. A právě úzká spolupráce MPO s MZV, vytvoření Jednotné zahraniční sítě, Klientského centra pro export, společného Katalogu služeb a nastavení efektivní spolupráce mezi těmito dvěma resorty s rozdělením kompetencí a sdílením informací považuji rozhodně za úspěch a silnou stránku s vysokou přidanou hodnotou pro naše exportéry. Některá tradiční odbytiště českého zboží a služeb jsou po globální ekonomické krizi anebo vlivem aktuálních politických a ekonomických situací pro tuzemské exportéry momentálně těžko dostupná. Čím a jak jim resort MPO pomůže při hledání nových a perspektivních trhů a partnerů? Budujeme efektivní a flexibilní systém podpory exportu, který bude schopen alespoň v rámci možností České republiky pružně reagovat na vývoj a změny v globálním světě. Současné tendence směřující k diverzifikaci vývozu na více trhů jsou rozhodně správné a je třeba v nich pokračovat. Rozložení rizik je ostatně základním bezpečnostním mechanismem každého podnikání. Vracíme se do teritorií, kde máme historické vazby a šanci na úspěch – do Afriky a jižní Ameriky. Posilujeme v Asii. Často opět startujeme naše obchodně-ekonomické aktivity v perspektivních zemích, z nichž předchozí vláda v minulých letech naše zástupce neuváženě stahovala. Výsledky vývozu do zemí mimo EU28 se meziročně zlepšují a je třeba podotknout, že i desetiny procenta (např. na trzích jižní Ameriky nebo Asie) znamenají v absolutních číslech obrovské částky a stovky pracovních míst. Expanze na nové, exotičtější trhy však neznamená odklon od tradičních partnerů. Německo bude pravděpodobně vždy naším historickým a logicky i nejsilnějším obchodním partnerem. Vývozní podniky se při svých zahraničních obchodních aktivitách v cílových teritoriích neobejdou jak bez dobré spolupráce s českou diplomatickou službou, tak ani bez fundovaných služeb CzechTrade, ČEB a EGAP. V minulosti zazněla na jejich adresu i nejedna kritika. Co už se resortu podařilo změnit k lepšímu a na co se zaměříte v nejbližším období? Na Ministerstvu průmyslu a obchodu jsme během loňského roku navrátili agenturám CzechTrade a CzechInvest jejich původní pracovní náplň, což se (např. u CzechTrade) rychle promítlo i do rekordních výsledků agentury. Uzavřeli jsme Rámcovou dohodu s MZV, jež řeší primárně vytvoření Jednotné zahraniční sítě, složené ze zahraničních kanceláří CzechTrade a obchodně-ekonomických úseků na ZÚ, spuštění Klientského centra a vytvoření jednotného Katalogu služeb. Celý systém již funguje a máme na něj od firem mnoho pozitivních ohlasů. Dále jsme zahájili revizi Exportní strategie 2012–2020 s akcentem na potřeby důležitých exportních oborů a diverzifikaci exportu, samozřejmě za aktivní účasti SPD, HK, KZPS, AMSP, ČKOS a dalších hráčů. Řídicí výbor Exportní strategie ČR, vedený ministrem J. Mládkem, se také jednomyslně shodl na nutnosti zachování EGAP i ČEB ve stávajícím bankovním rámci, pod supervizí akcionářů i ČNB. Pracujeme na tom, aby služby těchto dvou finančních domů byly pro české exportéry výhodnější než konkurenční produkty v komerční sféře. Navíc, aby paleta trhů, na nichž oba subjekty své služby nabízejí, byla směrem k požadované exportní diverzifikaci ještě pestřejší. (fm)