Koaliční kabinet schválil Národní akční plán jaderné energetiky (NAP JE), který připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR ve spolupráci s Ministerstvem financí ČR. Tento koncepční materiál mj. počítá s výstavbou nových jaderných bloků, a to jak na lokalitě Dukovany, tak Temelín. (lav) NAP JE navazuje na aktualizovanou Státní energetickou koncepci (viz TECHNIK č. 6/2015). Analyzuje možnosti dalšího rozvoje jaderné energetiky v ČR i jeho budoucí podíl v národním energetickém mixu. Intenzivnější exploatace jádra by umožnila zmenšit segment fosilních paliv a začít postupně odstavovat technicky a provozně dožívající staré zdroje na uhlí. „Abychom byli schopni zajistit energetickou soběstačnost a bezpečnost naší země, je nezbytné zahájit přípravu výstavby jednoho jaderného bloku v lokalitě Dukovany a jednoho bloku v lokalitě Temelín, s možností rozšíření na dva bloky v obou lokalitách,“ uvedl ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek s tím, že z důvodu udržení kontinuity provozu v lokalitě Dukovany je z pohledu státu klíčová výstavba prvního bloku právě tam a jeho spuštění do roku 2037. To je dobrá zpráva jak pro stovky specialistů, kteří se podílejí na bezchybném chodu obou jaderných elektráren už nyní, tak pro tisíce lidí v projekčních, výrobních a montážních firmách po celé zemi. České energetické strojírenství, ale i soustava příprav mladých odborníků na středních a vysokých školách mají zelenou. Dvě fáze, tři varianty Evropský energetický trh je turbulentní. Česká energetika není a nemůže být ani v budoucnu izolovaným ostrůvkem v jeho dalším vývoji a nutných proměnách. Poměrně značná míra nejistoty ohledně budoucí situace na trhu s elektřinou, kterou si tvůrci NAP JE dobře uvědomují, způsobila, že citovaný dokument obsahuje doporučení pokračovat v procesu přípravy a výstavby nových zdrojů ve dvou fázích. V I. fázi je stěžejní uchovat všechny tuzemské potřebné kapacity pro budoucí výstavbu nových zdrojů. Tedy: pokračovat v přípravných pracích vedoucích k výstavbě. Ve II. fázi se musí posoudit, zda se tržní situace již stabilizovala a je-li možné postavit nové zdroje na komerční bázi. Pokud budou tržní deformace přetrvávat, pak bude nevyhnutelné uvážit, zda bude možné nové jaderné zdroje vystavět bez poskytnutí vládních garancí. V tomto případě musí stát rozhodnout, zda a jakou formu garancí investorovi poskytne. Co se týká termínu: příslušné rozhodnutí musí být učiněno nejpozději před vydáním stavebního povolení. To napovídá období kolem roku 2025. Současný kabinet se pokusil rovněž o identifikaci možných investičních a obchodních modelů pro výstavbu nového jaderného zdroje. Byly analyzovány tři možné varianty. Konkrétně: • investice prostřednictvím stávajícího majitele a provozovatele jaderných elektráren společností ČEZ, a. s., příp. její 100% vlastněné dceřiné společnosti; • investice prostřednictvím privátního investorského konsorcia, tzn. sdružení investorů s cílem dosažení určitého cíle (ČEZ, finanční investor, velký odběratel, dodavatel jaderného bloku atd.); • přímá výstavba ze strany státu nově založeným státním podnikem. Více napoví reálný život, resp. práce odborných týmů při zpracovávání studie konkrétního způsobu výstavby nových jaderných bloků v ČR s vybraným obchodně-investičním modelem a s ostatními nutnými kroky pro zajištění výstavby. Vládě ČR by měla být předložena do 31. 12. 2015. Administrativně náročný odchod od uhlí Trend na dekarbonizaci české energetiky a teplárenství (vyjádřený rovněž v aktualizované Státní energetické koncepci) je zřejmý. Projekce a výstavba nových jaderných bloků umožní příštím vládám, které vzejdou v následujících dvou až třech desetiletích hned z několika parlamentních voleb, dovršit odklon od dominantního podílu uhlí v surovinovém portfoliu energetické a teplárenské báze a zároveň si vytvořit nezbytné technické předpoklady pro splnění stále přísnějších ekologických norem z Bruselu. Jádro nezvýší zátěžové bilance ČR ani co do objemu emisí zdraví škodlivých látek, ani vygenerovaného popela, jež jsou spjaty se stávajícími a postupně dosluhujícími zdroji na uhlí. Jednání Sobotkova kabinetu a přijetí NAP JE však ještě samy o sobě neznamenají ostrý start výstavby prvního bloku. Vláda a věcně příslušné resorty budou muset nyní provést řadu přípravných kroků a administrativních aktů. Vlastní zahájení výstavby je podmíněno zabezpečením všech předepsaných analýz a povolení, vyhlášením mezinárodního tendru a projednáváním smluv s příštími kooperanty a dodavateli. Vlastní stavební povolení je tak reálné v rozmezí let 2024–25. Conditio sine qua non Nevyhnutelnou podmínkou z pohledu investorů, stavbařů a provozovatelů nových reaktorů bude: „Kdo a do jaké výše renesanci českého jádra zaplatí?“ Když se na začátku nynější dekády zvažovala výstavba dvou nových bloků v JE Temelín, finanční odhady oscilovaly mezi 200–300 mld. Kč. Bylo by předčasné tuto sumu v půli roku 2015 potvrzovat, stejně jako ji odmítat. Stát musí zevrubně propočítat aktuální cenu nových reaktorů ve všech reálných variantách. Než bude rozhodnuto o jeho případných garancích, musí konzultovat rovněž s Bruselem, a to včetně způsobu výběru dodavatele, způsobu financování a zajištění návratnosti. Z pozice státu, jenž si uvědomuje povinnost zajistit bezpečné a spolehlivé dodávky proudu, by bylo optimální vytvořit novou státní firmu, dostavbu jaderných reaktorů jí nařídit a citované starosti (i rizika) přenést v maximální míře na hlavy jejího managementu. Plnou (nebo i jen částečnou) garanci cen však bude muset český kabinet obhájit před EK. Vygeneroval by de facto jen novou dotaci. A na slůvko dotace je alergický nejenom Brusel, ale i nemalá část české energetické a občanské pospolitosti. Varianta pověřit tímto úkolem stávající ČEZ má v sobě řadu plusů. ČEZ disponuje v jádru největší tuzemskou technologickou, personální i provozní kompetentností. Jeho současné finanční zázemí by podle expertů pokrylo minimálně výstavbu prvního reaktoru a firma bude od svých klientů inkasovat nemalé sumy i po celou dobu výstavby a provozu příštích bloků. Navíc: hlavním akcionářem ČEZu je stát. Není ovšem akcionářem výlučným. Úskalí tohoto řešení mj. spočívá v tom, že bez dlouhodobých záruk stabilních výkupních cen elektřiny to bude pro menšinové privátní akcionáře problém. A riziko, že by si eventuální ztráty chtěli „zhojit“ v arbitrážích právě na státu, by bylo značné. ČR bude v příštích letech potřebovat stále více cenově i ekologicky akceptovatelné energie. Jádro takovou perspektivu nabízí. Ve hře jsou i jiné faktory. Výstavba nových reaktorů bude v příštích 20–30 letech probíhat v období, kdy by se měly ve výrobní i terciární sféře začít uplatňovat první efekty tzv. vodíkové energetiky. Odlišný přístup k jádru dlouhodobě manifestují zastánci zelené energetiky a při postupně klesajících nákladech na pořízení a provoz eolických a fotovoltaických systémů sází spíše na ně. Do tuzemských bilancí výroby energie a tepla by na počátku příští dekády mělo razantněji promluvit také energetické využití dále již nerecyklovatelných odpadů. Česká energetika má nakročeno na novou trajektorii svého vývoje. Jak při tom uspěje?