Zdálo by se, že odpověď na otázku z titulku je nasnadě a úspěšně se s ní vypořádá už žák základní školy. Přesto jsme v praxi (a nejenom na úrovni jednotlivých domácností, ale i firem a institucí) nezřídka svědky chování a jednání na hony vzdáleného elementárním principům hospodárnosti. Také ČR je dosud kritizována za vysokou surovinovou náročnost výroby energií a tepla a za jejich ne vždy efektivní využití. Budiž nám útěchou (byť chabou), že energií a teplem neplýtváme pouze my. Problematiku energetických úspor kontinuálně sleduje a vyhodnocuje rovněž Mezinárodní agentura pro energii (IEA). Její zjištění za období 1990–2015 jsou dílem povzbudivá, dílem alarmující. Co se týká vzpomenutých energetických úspor, za uplynulé čtvrtstoletí se staly technickou a ekonomickou ikonou. Jejich praktický dopad do celosvětových účtů za spotřebovanou energii lze vyčíslit v řádu cca 6 bilionů (!) USD. Převedeno opět do srozumitelnější mluvy: vydalo by to za HDP kupř. SRN nebo Japonska. A kdo nemá zálibu v historických nebo zeměpisných komparacích, pro něho je tu bilance za rok 2014: masa energetických úspor celosvětově přesáhla hodnotu 550 mil. USD. Uvedená čísla svědčí o racionálnějším uvažování a počínání spotřebitelů energie a tepla. Zjištění IEA potvrzuje rovněž bilance energetické intenzity v zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Ta vykazuje za loňský rok vzestup o 2,3 %. V delším (a tudíž i průkaznějším) ohlédnutí se spotřeba energií v zemích OECD pohybuje po sestupné trajektorii (atakuje již bilance roku 2000), avšak výkony jednotlivých ekonomik permanentně rostou: od citovaného roku 2000 v globálu o 26 %. Převedeno do srozumitelnější mluvy: průmyslově vyspělému světu se ve sféře energetiky podařilo odpoutat od desetiletí neodmyslitelné vazby „hospodářský růst automaticky generuje vyšší spotřebu energie“. Politicko-ekonomickým fenoménem poslední doby je nutnost zabezpečit a posilovat energetickou bezpečnost průmyslově rozvinutých zemí, mezi nimi také ČR. Praxe ukazuje, že k tomu mohou velmi efektivně napomoci analyzované úspory. Prizmatem importních statistik členských států IEA efektivnější využití energií umožnilo jen vloni snížit jejich účty za dovoz energií o min. 80 mld. USD. Vztaženo na nejstrategičtější zdroj (ropu): nemusely importovat cca 190 mil. t černého zlata z problémových regionů planety. Úspory energie garantují řadu efektů Úspory energie se pozitivně promítají do firemních účtů, do výdajů domácností a institucí za spotřebovanou energii a teplo a nikoliv naposledy i do celkové zahraničněobchodní bilance úsporně se chovajících zemí. Ekologové patrně nejvíce ocení fakt, že ušetřená (resp. zbytečně nevyrobená) energie je důležitý předpoklad pro další zkvalitňování životního prostředí. Opět podle zjištění IEA: klesající spotřeba energie a tepla se jen vloni zasloužila o eliminaci emisí minimálně 870 mil. t CO2. Přepočet tohoto trendu za celé sledované čtvrtstoletí přesáhl 10,2 mld. t CO2. Třebaže IEA a OECD operují s „velkými čísly“, s údaji za celé státy a kontinenty, z jejich zorného pole neuniká ani chování malospotřebitelů energie a tepla. Snad nejprůkazněji to lze dokumentovat na vývoji, nákupech a implementacích stále sofistikovanější „malé“ elektrotechniky a elektroniky. Producenti moderní „bílé“ techniky a nové generace elektronických zařízení umožnili, aby jejich uživatelé v zemích OECD jen v domácnostech vloni ušetřili na 430 TWh elektřiny. Pro srovnání: výroba elektřiny v celé ČR vloni činila (podle dat ERÚ) 86 143,3 GWh a spotřeba 65 223 GWh. Moderní technika s klesajícími ukazateli spotřeby energie a tepla se však nezřídka pořizuje a instaluje do budov, jejichž původní konstrukce, stavební provedení i aktuální technický stav už neodpovídají nejnovějším normám a požadavkům. Prizmatem statistiky: cca 1/3 vygenerované energie se spotřebovává právě v budovách a rezidenčních objektech. Vlády jednotlivých zemí i jejich samotní uživatelé už (naštěstí) přikračují k modernizacím, jež mj. zahrnuje i komplex opatření k posílení jejich energetické účinnosti. Dosavadní tempo, masa vynaložených prostředků i struktura pokrytí v globálním měřítku nejsou dosud uspokojivé. Jedna bilance za všechny: investice do posílení energetické účinnosti budov podle IEA dosáhly „jen“ 90 mld. USD a do roku 2020 celosvětově vzrostou na cca 125 mld. USD. Pokud to státy myslí s omezováním oteplování v celosvětovém měřítku doopravdy (alespoň o 2 °C do roku 2100), pak by v inkriminovaném roce 2020 mělo jenom na tato opatření směřovat nejméně 215–220 mld. USD. Pomůže nám levnější ropa a plyn? Experti IEA nepochybují, že procesy energetických úspor budou v globálním měřítku i na národních úrovních pokračovat. Analýza trhů naznačuje, že se už zformovala a poměrně dynamicky rozvíjí také soustava trhů s moderním HW a SW pro dosažení úspor. Otázkou ale zůstává, jak je ovlivní současný cenový vývoj ve světě, a to jak se základními energetickými vstupy, tak s finálními energetickými produkty. Do této kategorie nepatří jen dlouhodobý pokles cen tria základních fosilních zdrojů (uhlí, ropy a plynu), ale i to, jak se bude v příštích 5–10 letech formovat další vývoj tzv. zelené energetiky či zda a v jakém rozsahu bude pokračovat renesance jaderné energetiky. V ČR máme po přijetí aktualizované Státní energetické koncepce a Národního akčního plánu jaderné energetiky v základních obrysech o energetických perspektivách země jasno, nejméně do roku 2030. To samé už (bohužel) nelze říci o řadě velkých firem a bank. Žádný z jejich manažerů nebude nic namítat proti snižování energetické náročnosti podniků. Proti modernizaci výrobních technologií. Proti zavádění úsporných energetických řešení. Jen málo z nich ale může představenstvu firmy či kompetentním institucím položit na stůl propracovaný výhled alespoň do konce nynější dekády. Na jejich obhajobu třeba přiznat, že řada jevů, které v odvětvích energetiky a teplárenství probíhají jen v této dekádě, bez skrupulí snese označení „málo předvídatelné“, „mimořádné“, ba i „šokující“. Na vysoké ceny energií a tepla si stěžují svorně. Přesto v mnoha podnicích (jak ukázal poslední průzkum AMSP zejména v malých a středních firmách) hospodaření s energiemi leckdy věnují technicky minimální, zpravidla jen účetní pozornost. Tuto ošidnou situaci si mj. uvědomily věcně příslušné resorty a zainteresovaným firmám nabízejí několik ucelených i dílčích pobídek k nápravě situace. Na konkrétní projekty lze získat dotace od 500 000 do 250 mil. Kč. Portfolio podporovaných projektů je poměrně široké: od modernizace a rekonstrukce rozvodů elektřiny, plynu a tepla v budovách a v energetických hospodářstvích výrobních závodů (právě z titulu zvýšení účinnosti) přes zavádění a modernizaci systémů měření a regulace a přes rekonstrukce stávajících zařízení na výrobu energie pro vlastní spotřebu vedoucí ke zvýšení její účinnosti, inovace soustav osvětlení budov a průmyslových areálů až po exploataci odpadní energie ve výrobních procesech, instalace nefosilních zdrojů pro vlastní spotřebu podniků (biomasa, solární systémy, tepelná čerpadla a fotovoltaické systémy) či instalace kogeneračních jednotek s využitím elektrické a tepelné energie pro vlastní spotřebu aj. Samozřejmě, ani tyto dotace nelze čerpat bezcílně. Mezi klíčová hodnoticí kritéria budou patřit zejména míra absolutní úspory tepelné či elektrické energie (optimálně v rozmezí od 10 do 60 % oproti původní situaci), poměr investice vůči snížení emisí CO2 (v kg/rok) aj. Prosadí se ještě více metoda EPC? Ne každá firma je připravena na projekci, realizaci a zprovoznění provozně a ekologicky progresivní úsporné techniky z vlastních zdrojů. Materiálních i lidských. Řadě podniků se proto vyplatila metoda EPC, kdy hlavní břímě pořizovací agendy na sebe přejímá specializovaný externí subjekt a zároveň poskytuje garance za úspěšný chod projektu (včetně návratnosti vynaložených prostředků). Metoda EPC se u nás i v Evropě úspěšně prosadila jak ve výrobní a logistické sféře, tak v terciární. Implementovaly ji jak průmyslové podniky, tak některé administrativní a skladovací subjekty, ale i nemocnice, kulturní zařízení aj. Oslovený management podává širokou paletu důvodů, která je k volbě EPC přiměla. V popředí bezpochyby stojí dva principy: jeden partner realizuje projekt od začátku do konce (včetně přípravy projektové dokumentace, zabezpečování nezbytné agendy, instalace navrhovaných opatření, provádění energetického managementu – spolu s detailním sledováním dosahovaných úspor a podáváním zpětných podnětů – a finančního zabezpečení projektu právě na margo postupně dosahovaných úspor). Odběratelská firma dostává k dispozici sofistikovaný, v praxi osvědčený a na své individuální podmínky propracovaný projekt a de facto nemusí zabezpečovat a hradit žádné drahé lidské a finanční zdroje. Navíc má oporu ve zkušeném aparátu dodavatelské firmy EPC řešení. Bič nebývá nejlepší zárukou Problematika maximálně efektivního využívání energie a tepla doléhá (s respektováním řady národních surovinových, produkčních, klimatických aj. specifik) na každou průmyslově rozvinutou zemi. A každá se ji při současné situaci na světových trzích s energetickými vstupy a pod stále se zpřísňujícími emisními tlaky snaží řešit. Praxe ukazuje, že metody „biče“, spočívající v razantním pokutování ekonomicky a ekologicky nevyhovujících postupů a výrobních zařízení, se ne vždy osvědčily. Na řadu problémů v praxi narazil také bruselský model emisních povolenek. Důsledný energetický audit, technicky promyšlený a personálně erudovaný energetický management, seriózně pojaté úvahy a komplexní dotační a řídicí postupy se ukázaly prozíravější. Evropa a v jejím rámci také ČR stojí na prahu zásadní transformace dožívající surovinově, provozně i ekologicky již neakceptovatelné fosilní energetiky. Časy energetické hojnosti a beztrestného plýtvání jsou ty tam. /uai/