Intuitivnost. Víme, že mnozí konstruktéři a vynálezci zcela intuitivně vyřešili rozpor, před nímž stáli, tím, že zcela změnili princip doposud známého řešení. Proto se ptám, myslím, že již podruhé, zda je metodika TRIZ v dnešní době pro technika tak inspirativní a návodná, jak popisujete. Jsem o tom přesvědčen a přesvědčení čerpám z reakcí lidí, s nimiž pracuji ve firmách. Přistoupí-li k analýze svých produktů, odhalí svoje četné problémy, tj. inovační zadání k řešení, pak formulují technické a fyzikální rozpory a další úlohy, teprve pak se jim otevírají neobvyklé, rozpory překonávající možnosti inovačních řešení. Tak jako „starého psa novým kouskům nenaučíš“, podobně „starými přístupy k novým řešením nedospěješ“. Nic proti intuici, ta existuje, ale víme, na čem je technická intuice založena: na letité zkušenosti a na časově a znalostně náročné technické tvůrčí práci. Na studijním případu malého turbínového motoru jsem chtěl studentům i praktikům ukázat, že subjektivní (nepopsatelná, těžko osvojitelná, neopakovatelná) tvůrčí intuice jedince obsahuje objektivní (studovatelné, osvojitelné, opakovatelné) mentální myšlenkové invenční kroky, které by mohly a měly být využívány vědomě, nejen intuitivně. Ano, je to také o našich mentálních bariérách, zda si dokážeme klást neobvyklé otázky (rozporné otázky), abychom zvýšili svoje šance dospívat k neobvyklým odpovědím (k inovačním řešením). Nejsme na to připraveni, přestože slovo „inovace“ je v posledních letech všudypřítomné a hodně se o inovacích mluví. „Jak na inovace“, to už je méně časté povídání. Kdysi jsem jeden populární článek nadepsal všeříkajícím titulkem „TRIZna inovace“. Zákonitost zvyšování Jste tedy toho názoru, že náš dosavadní systém výuky inženýrů není nejlepší, nepodporuje tvořivost? Ano, i když naše technické školství je na poměrně vysoké úrovni (jež bohužel z různých příčin spíše klesá), neučíme studenty překonávat rozpory, ale hledat kompromisy. Máme k tomu matematické numerické metody, simulační softwary, optimalizační výpočetní programy, simulujeme, animujeme. To jsou zajisté solidní a standardní inženýrské pracovní a řešitelské postupy. Ale neučíme studenty, jak v problémech formulovat rozpory a jak je lze překonávat. Přičemž právě to je cesta od cenné, leč „nevědomé“ intuice k cennější vědomé invenci, cesta k silným inovačním řešením. Podle vyprávění blízkého akademického funkcionáře navštívila před několika lety naši fakultu reprezentace jedné světové elektrotechnické firmy, aby zkoumala možnosti a lidské zázemí v regionu, kam chtěla umístit svoje globální inovační centrum. Mimo jiné padla z úst Američana otázka, jak vychováváme studenty k inovacím. Údajně nastalo ticho a mezi přítomnými padaly tázavé pohledy… Tím chci říci, že pojmy tvořivost, invence a inovace patří k vyšším schopnostem inženýrů, podobně jako schopnosti analyzovat, hodnotit a tvořit (viz Bloomova taxonomie výukových cílů), ale jak tyto vyšší schopnosti pěstovat v omezených výukových hodinách a v různě speciálně zaměřených odborných předmětech, při snižování kvantity i kvality přímých kontaktů učitel-žák, to je otázka, se kterou se každá škola i vyučující vyrovnává po svém, jak umějí. Možná bychom mohli využít k ilustraci řešení rozporu příklad tryskového stavu Vladimíra Svatého s využitím paprsku vody či vzduchu. Vynálezce zde vlastně zcela převrátil vžité postupy, když nahradil prošlupní člunek o vysoké hmotnosti paprskem vzduchu, který unáší vlákno. To je opravdu krásný příklad na heuristický princip číslo jedna „segmentuj“ a zároveň konkrétní příklad jedné ze zákonitostí zdokonalování techniky, jak byly formulovány v metodice TRIZ, a to na základě studia vývoje techniky. Tyto zákonitosti platí ve všech odvětvích techniky, jinak by totiž nemohly být označovány jako zákonitosti. Jedna ze zákonitostí tvrdí, že „pracovní orgány technických objektů podléhají ve svém historickém vývoji stále vyššímu stupni segmentace“. To je zajisté vysoký stupeň zobecnění, abstrakce, kterou bylo možno formulovat až na základě studia mnoha technických objektů. Takové studium a zobecnění má metodika ve svých základech. Akceptovat takovou zákonitost může normální člověk až na základě uvedení konkrétních příkladů dokládajících, že tomu tak skutečně je. Tabulka polí a interakcíUveďme ve zkratce příklad textilního tkacího stroje, někdejší vlajkové lodi slavného českého textilního průmyslu. Pracovním orgánem, který zakládá hlavní funkci textilního spřádacího stroje, je člunek. Ten unáší a osnovou provléká vlákna. Člunek byl nejprve kusem pevné látky a pracoval na mechanickém principu. A nyní se podívejte na obrázek, který v metodice TRIZ doprovází zmíněnou zákonitost, že „pracovní orgány ve svém vývoji podléhají segmentaci“. Zákonitost ukazuje a na příkladech dokládá, že vývoj pracovních orgánů postupuje od monolitu přes vícečetné kusy monolitu pevné látky, dále přes kapalinu, potom k plynu a nakonec k nějaké formě energie (druhu pole). Tady jako technik opět dostávám „políček“ od filosofie, vědy všech věd, kde je psáno: „Nejvyšším stupněm segmentace hmoty je energie.“ Jak látky, tak energie jsou formami hmoty, liší se tím, že látka má klidovou hmotnost, zatímco pole ne. Co bylo pracovním orgánem tkalcovského stroje? Člunek. Monolit. Chci zdokonalit spřádací stroj? Dostávám nápovědu, že přechod pracovního orgánu z monolitu na vícečetný – rozdělený člunek by měl přinést výhody, zdokonalení. Když opustíme pevnou fázi, pak další krok, který v technice objektivně následuje, protože přináší výhody, jinak by to vynálezci nedělali, spočívá v přechodu na kapalinu, v dalším vývojovém kroku na plyn a nakonec na pole. Co použil Vladimír Svatý, když výrazně inovoval tkalcovský stav? Když se vyčerpaly možnosti optimalizací na bázi mechanického principu a pevného člunku, což si pan Svatý asi uvědomil, hledal v rámci mechaniky výhodnější – segmentovanější – pracovní orgán. Kapalné médium? Plynné médium? On nad tím přemýšlel asi 20 let, pokud vím. Vynálezce zvýšil segmentaci pracovního orgánu, intuitivně akceptoval a využil tento zákonitý vývojový krok ve své invenci. Opustil intuitivně další optimalizaci mechanického monolitního člunku tkalcovského stroje a přešel na vyšší stupeň segmentace mechanického pracovního orgánu, na paprsek kapaliny, na proud vzduchu, na hydraulické či pneumatické působení na vlákno. Opakuji provokativní otázku, zda by inovující inženýři mohli přicházet na nápady, na invence nejen intuitivně, ale vědomě, kdyby měli tyto zákonitosti vývoje ve svém znalostním „portfoliu“, kdyby je znali již ze studia vysoké školy. Nechť si kriticky myslící mozek technicky vzdělaného člověk odpoví sám. Ale pokračujme na pozadí pěkného příkladu spřádání. Co by mělo ve vývoji podle této tendence následovat? Asi nějaká vyšší forma energie, než je mechanické pole, než je mechanická energie hmoty, ať už látky pevné, kapalné nebo plynné. Takový řetězec polí, forem energií, pod zkratkou MATCHEMIB metodika TRIZ rovněž nabízí inovátorům k inspirativnímu uvažování (viz tabulka). Mohly by vlákno přenášet energie či pole akustické, tepelné, chemické, magnetické, elektrické, intermolekulární nebo biologické? To vše jsou potenciálně použitelné formy energií a vlastně principy, na kterých mohou být zakládány technické funkce. Podívejme se, kde se nachází v tomto řetězci polí slavný český vynález Nanospider. Na jakém principu pracuje jeho pracovní orgán? Je to elektrické pole, které nanovlákno vytváří na „intermolekulární“ úrovni („electrospinnig“), a vzápětí přemísťuje nanovlákno na pohyblivou druhou elektrodu za vzniku nanotextilie. Každý jeden přechod v uvedené tendenci (zákonitosti), přechod ve smyslu segmentace pracovních orgánů, a potom přechod na vyšší formy energií (polí) otevírá nové možnosti zdokonalování. Je to objektivní zákonitost, nezávislá na našich subjektivních znalostech. Opět se vnucuje provokativní otázka. Co by se také mělo na vysokých školách učit? Jen hluboké předmětné znalosti? Bezesporu. Ale některé z nich jsou zastaralé dříve, než student opustí vysokou školu. Soudím, že ambiciózní student, ambiciózní vývojový tým ve zdravé firmě by měli dostat také dávku zobecněných, a proto široce použitelných inspirativních poznatků získaných studiem vývoje patentovaného stavu techniky, alespoň pár kapek z metodiky TRIZ. Aby věděli, že za znalostmi předmětnými jsou ještě zobecněné inspirativní znalosti metodické, transdisciplinární. Proto se léta snažím s několika málo kolegy na různých vysokých školách v zahraničí a také v ČR tyto znalosti studentům a inženýrům srozumitelnou formou nabízet. Teď si během naší rozpravy uvědomuji, že jsme doposud nezdůraznili dostatečně zázemí TRIZu, ten obrovský balík znalostí uvnitř podpůrného softwaru, ale hlavně dohledatelných znalostí v elektronickém prostředí internetu. Víte, jestli čtenář tohoto rozhovoru dospěl až sem a tím již prokázal značný zájem o tuto netriviální metodickou podporu tvůrčích techniků a postřehl, že existuje jakási softwarová podpora, pak si myslím, že bychom chtěli od čtenáře příliš, aby si pouhým čtením vytvořil uspokojivou představu o možnostech Goldfire Innovator – široce koncipované podpoře nejen metodiky TRIZ, ale i jiných metod a technik používaných v inovačních procesech. Proto bych vyjmenoval jen několik přínosů pro uživatele: Co Goldfire Innovator (softwarová podpora nejen metodiky TRIZ) řešiteli technických problémů usnadňuje: ❱❱ snižuje celkové náklady uplatněním systémového přístupu již v časných etapách inovace objektu, ❱❱ analyzuje patenty konkurence a umožňuje sledovat vývojové trendy u konkurenčních výrobců, jejich vynálezců, patentů, jejich umístění v patentových třídách atd., ❱❱ usnadňuje firmám tvořit, sdílet a dolovat znalosti z elektronicky dostupných dat (databáze patentů, webové stránky, „deep web“ atd.), ❱❱ podporuje tvorbu zadání ve fázích analýzy i hledání nových řešení ve fázi syntézy výrobků a procesů, ❱❱ doporučuje postupy k řešení a ukazuje aplikace oněch doporučení v patentovaném stavu techniky, ❱❱ vtahuje uživatele do informační a znalostní společnosti (klidný jen ten, kdo málo zná…), ❱❱ opakovatelným způsobem podporuje systematickou a přitom tvůrčí práci zadavatelů i řešitelů inovací, ❱❱ zvyšuje výrazně inovační kulturu ve firmě na vyšší, systematickou, opakovatelnou úroveň. TRIZing, o. s., FEKT VUT v Brně, Technická 10, 616 00 Jan Baltus