Česká a potažmo evropská metalurgie procházejí v posledním období řadou složitých výrobních i odbytových problémů. Přesto se Třinecké železárny rozhodly investovat nemálo prostředků a úsilí do modernizace a obnovy zařízení. „Na které významné akce se chcete letos soustředit? A jaké prostředky si to vyžádá?“ zajímali jsme se v úvodu rozhovoru s ředitelem TŽ pro investice a strategii Radkem Olszarem. Firmu čeká řada investičních akcí v objemu přesahujícím 3 mld. Kč. Toto číslo se řadí k nejvyšším v historii firmy. Nastartujeme novou éru projektů, které zvyšují podíl automatizace v huti a povedou k tomu, že naše výrobky budou mít vyšší užitnou hodnotu a budou se (jak všichni doufáme) lépe prodávat. Modernizací projde po desetiletích provozu mj. největší válcovna co do rozměru válcovaného materiálu – blokovna. Dále dokončíme výstavbu čistírny sochorů, která je již v běhu, a zahájíme odsíření aglomerace či modernizaci zařízení plynulého odlévání. Management firmy chce v rámci chystaných rekonstrukčních a modernizačních opatření nejenom optimalizovat výrobu oceli a železa. Nakolik se přitom do vašich záměrů promítnou ekologizační aspekty? Jaký efekt očekáváte, že přinesou zaměstnancům TŽ i obyvatelům Třince a okolního Podbeskydí? Nejzávažnější fázi ekologizace provozů máme již za sebou. V roce 2015 při objemu výroby 2,5 mil. t oceli klesl objem prachu na 310 t za rok. To je nejméně v historii firmy. Za tímto významným poklesem stojí především investice do 19 projektů zaměřených na snížení prašnosti, které huť realizovala od roku 2013 do roku 2015. Letos je připraveno několik ekologických projektů v předpokládané výši 940 mil. Kč, z nichž nejvýznamnější je odsíření aglomerace č. 1. Tato investice završí ekologizaci aglomeračního procesu. Jejím cílem je snížit emise oxidu siřičitého ze spalin spékacích pásů, a to dávkováním aditiva a vody do reaktoru tkaninových filtrů, kde následně dojde k odloučení oxidů síry. Aglomerace č. 2 již byla odsířena v roce 2016. V loňském roce bylo také zprovozněno dávkování aktivního uhlí do spalin ze spékacích pásů obou aglomerací, které zajišťuje záchyt kupř. polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) a dalších látek. Český průmysl stojí na prahu technicky a technologicky náročné etapy, pro niž se vžil termín Průmysl 4.0. Lze do ní přiřadit i chystané modernizační akce v TŽ? V čem ji oborově (technicky i technologicky) posouvají? Ano, určitě. Zvyšují podíl automatizace a technologicky patří ke špičce v našem oboru. Navíc máme rozpracováno několik desítek automatizačních procesů, které směřují k odstranění fyzicky náročné a monotónní práce. V konečném důsledků pak k zefektivnění výroby a zvýšení bezpečnosti, což je hlavní tezí Průmyslu 4.0. Výroba a zpracování železa a oceli patří historicky k nejnáročnějším operacím co do spotřeby vstupních materiálů, používaných energií i hodnoty spotřebované lidské práce. Jaké úspory přinese jejich realizace ve všech třech sledovaných kategoriích? Drtivá většina investic do modernizace zvyšuje podíl automatizace, čili směřuje k úsporám lidské práce. Co se týká dalších energií, samozřejmě se všemi možnými způsoby snažíme snižovat nároky na ně. Nicméně v tak energeticky náročném odvětví, jako je hutnictví, je pochopitelné, že to má určité hranice. Přesto Třinecké železárny pracují na úsporách energií dlouhodobě. Ve firmě je nastaven proces stanovení norem spotřeby energií, který je trvale monitorován. A to se týká i zavádění všech nových technologií. I když, paradoxně např. technologie odprášení celkově zvyšují spotřebu elektrické energie, kterou potřebují pro provoz. Jedním z ukazatelů moderní průmyslové výroby a řízení technologických operací je mj. míra implementace špičkových IT a automatizace vybraných operací. Jak v tomto směru směru obstojí TŽ? Plně automatizovaná je většina výrobních procesů v Třineckých železárnách, včetně vysokopecního procesu a výroby oceli. Linky pro válcování jsou rovněž z větší části řízeny automaticky.Veškeré činnosti na lince jsou obsluhovány z velínů pomocí počítačů a řídicích systémů. Díky tomu je možné sledovat konkrétní procesy z kteréhokoliv místa ve fabrice, pokud k tomu máte přístup. Výrobní informační systém vyvíjíme prakticky už 20 let a stále jej zdokonalujeme, což je stěžejní myšlenka Průmyslu 4.0. Snažíme se propojit informační toky: vertikálně – od čidel ve výrobním provoze – až po ERP systém. Naše IT pracuje na horizontální úrovni toku informací v řetězci dodavatelé – výroba – zákazník. Což je vlastně základní kříž celé automatizace a Průmyslu 4.0. Uspět na současných trzích s železem a ocelí tváří v tvář dumpingovým cenám importované produkce z Číny a Indie není snadné. Řada hutních podniků řeší problémy dalším rozšiřováním stávajícího portfolia svých výrobků a služeb. Umožní totéž i rozbíhající se modernizace výrobní báze TŽ? Pochopitelně. Všechny investice v TŽ jsou směřovány právě k navyšování přidané hodnoty našich produktů a rozšiřování portfolia. Pro ilustraci můžeme vybrat projekt úpravy zařízení plynulého odlévání (ZPO1), díky němuž budeme umět dodávat i kontislitky o průměru 600 mm; dosavadní maximum činí 525 mm. Zákazníci tyto rozměry velmi žádají. V určitých segmentech je to trend. Využívají se např. v kovárnách, které z nich vyrábějí spojovací kroužky stožárů výkonných větrných elektráren. Implementují se také při produkci převodovkových a ložiskových kroužků v těžkém strojírenství. Nebo ve výrobě přírub potrubních rozvodů v petrochemickém průmyslu, v železničním i automobilovém průmyslu. Firma, která se nerozvíjí, neustále neinvestuje do obnovy a nepřichází na trh s novými výrobky, nemá šanci přežít. Jsme pod obrovským tlakem konkurence, takže musíme stále hledat cesty, jak snižovat náklady na výrobu a jak být pořád na špičce. V evropském kontextu vidím situaci v ČR celkem pozitivně. Byli jsme jednou z prvních zemí, která tuto novou situaci pojala koncepčně, kde vznikla nějaká institucializovaná struktura komunikace mezi průmyslem a vládou. Naše slabé místo je ale v naplňování strategií. Doufám však, že toto bude jedna z prvních strategií, která u nás bude skutečně bezezbytku naplněna. Pokud ne, tak se může stát, že to, co nás dříve táhlo nahoru (průmysl), se velmi rychle může změnit v zátěž. /kar/