Je to současná tendence, velice silná nejen v automobilkách, kde se stále více dílů karosérií i podvozků spojuje místo svarů či nýtů slepováním, ale obliba roste třeba ve stavebnictví. Nejde jen o „nalepování“ esteticky působících fasád, nýbrž také anebo hlavně o spojování fundamentálních dílů konstrukcí staveb, včetně nosných pilířů a příčných nosníků. Technologie spojování předmětů a materiálů lepením se zakládá na adhezi lepidla – pojicí hmoty ke slepovaným plochám, respektive okrajům spojovaných předmětů. Ty musejí být samozřejmě očištěny od mechanických nečistot, prachu, mastných povlaků, v případě kovů od různých zplodin (např. rzi), povrchy musejí být hladké a rovné, bez hrbolků, anebo přímo do sebe zapadající při přiložení na sebe už před slepením atd. Velice důležitým faktorem z hlediska pevnosti lepeného spoje je správné konstrukční řešení spoje podle směrnic pro jednotlivé typy konstrukčních spojů platných ve strojírenství, stavebnictví a případně jiných oborech, kde se slepují konstrukční díly. Progresivní lepicí technologie pracují se širokým výběrem lepidel pro spojování dílů samotné, ale i pro vylehčování konstrukcí a pro jejich renovace a opravy. Aplikace lepicích postupů V podstatě se při spojování konstrukčních dílů vyskytují tyto aplikace: • spojování a vyztužování tenkých plechů z vysoce pevných ocelí, spojování velkoplošných dílů z kovů a z plastů • výroba vrstvených (tzv. sendvičových) konstrukčních prvků a polymerních kompozitních materiálů • vysoce pevné lepené spoje v primárních a sekundárních konstrukčních prvcích • montážní lepení: fixace, uložení součástek, jištění a utěsňování spojů, agregace součástek • renovace součástek a nouzové opravy zařízení v technické praxi ve strojírenství a ve stavebnictví (dle potřeby i ve sféře služeb a v domácnostech). Rozsah aplikací příznivě ovlivňuje pokračující vývoj nových druhů konstrukčních a montážních lepidel, a to i spojů tzv. kombinovaných, kde je užito současně lepení a např. nýtování či lepení v kombinaci s bodovým svařováním. Lepené spoje výrazně zvyšují pevnost a tuhost konstrukce stroje či stavby a jejich celkovou bezpečnost a stabilitu, a to jak u statického, tak i dynamického namáhání. Přitom zásluhou užití lepených spojů u tenkých plechů lze – jako náhradu za nýtování nebo šroubování – snížit váhu konstrukcí až o 25 %. Výhody lepených spojů Technologie lepení nastupuje tam, kde konvenční spojovací metody jako svařování anebo mechanické spojování nelze použít, anebo sice tyto způsoby použít lze, ale nevyhovovalo by to kvůli pevnostním a jiným technickým kritériím. V praxi se dobře prosazují už zmíněné kombinované spoje, podstatně eliminující vznik a šíření vrubových trhlin v prostorách pro nýty či šrouby anebo ty trhliny, jež se šíří od bodového svaru. K hlavním výhodám lepených spojů patří: • spojitelnost kovů s nekovovými materiály (plasty, kompozity, dřevo, keramika), a přitom poměrně snadná rozmontovatelnost či rozdělitelnost takovýchto spojů • velká těsnost zalepované škvíry a bariérová ochrana proti štěrbinové korozi přeplátovaných spojů • nízká hmotnost a vysoká pevnost a tuhost velkoplošných tenkostěnných konstrukčních dílů na bázi vrstvených (sendvičových) samonosných materiálů • pružnost spojů s využitím elastomerních adheziv a lokální vyztužení, vykazující vysokou únavovou pevnost při cyklickém namáhání • možnost spojování už povrchově upravených konstrukčních dílů, aniž by docházelo k poškození ochranných povlaků • široké možnosti renovací a oprav různých materiálů pomocí technologií laminování, tmelení a injektáže, a to i v náročných, agresivních chemických prostředích, kde je riziko exploze. Rubová stránka lepených spojů… Nevýhodou lepených spojů jsou relativně nízké hodnoty adhezní pevnosti při přílišném namáhání materiálu, dále jejich citlivost na dlouhodobě zvýšené teploty (nad 80 °C), kdy mají náchylnost k tzv. tečení (creep). Špičková vysoce pevná konstrukční lepidla vyžadují vytvrzování v lisovacích přípravcích a v lisech při zvýšené teplotě v pásmu od 120 do 180 °C a při zvýšeném tlaku 0,3 až 0,8 Mpa. Lisovací čas je 30–60 minut, v závislosti na druhu užitého lepidla. Je nutná předchozí úprava povrchů K nejjednodušším způsobům takové úpravy patří odmašťování pomocí tamponů a následné mírné zdrsnění povrchu broušením. Náročnější technologií úpravy je tryskání. Ještě sofistikovanější je chemická úprava kovových materiálů a plastů mořením v kyselinových roztocích. Nejznámější je tzv. pick ling, což je moření v kyselině chromsírové, jehož se v praxi používá též jako etalonové předúpravy pro porovnávání účinnosti různých druhů úprav před slepováním. V průmyslu se při vyšších výrobních sériích provádí lepení v univerzálních lisovacích zařízeních, a s pomocí přípravků buď za tepla či za studena. Při menších sériích anebo v případě menších výrobků anebo při opravách se používají jednodušší zařízení, různé mechanické stahováky a upínáky, svorky, různé speciální přípravky. Pokud jde o aplikaci lepených konstrukčních dílů ve stavebnictví, přesněji řečeno pro potřeby staveb budov, vodárenských věží, mostů apod., je běžné, že úprava dílů před lepením, ale někdy (jdeli o díly menších dimenzí) i samotné lepení probíhá v továrních halách, odkud jsou upravené díly anebo menší slepené díly dopravovány na staveniště. Tam pak jsou s pomocí jeřábů a jiné stavební a montážní techniky osazovány do navrhované konstrukce a definitivně slepovány do větších bloků. I přes rozšíření se lepení stále ještě neuplatňuje v takovém rozsahu, jaký by si zasluhovalo. A to hlavně proto, že na trhu v Evropě není dostatek cenově přijatelných univerzálních stahovacích a lisovacích zařízení. Univerzalita znamená, že zařízení pro slepování je polyfunkční, takže ho lze využít pro dále uvedené účely: • výroba lepených spojů ve strojírenství, stavebnictví a ve spotřebním průmyslu • výroba lepených vrstevných a kompozitních materiálů • montážní lisování, lepení, vyztužování vrstvením anebo podlepování • operace spojené s montáží a lepením rámových a skříňových konstrukcí v dřevařském a nábytkářském průmyslu • aplikace tvarování elastomerů ve tvaru desek či fólií. (stk)