Nizozemský designér, sochař a technologický nadšenec Joris Laarman se svým studiem představil na curyšské konferenci Fabricate svůj výtvor – robotické rameno pro vícerý trojrozměrný tisk. To by samo o sobě nebylo nic až tak zvláštního, kdyby zařízení jako materiál nedokázalo využívat také běžnou ocel, bronz, měď, hliník či nerezovou ocel. Usedněte do lidské kostry Laarmanův přístroj MX3D kombinuje výkonný svářecí stroj a unikátní vytlačování „tiskového“ materiálu. Díky tomu může tisknout nejrůznější prostorové objekty z kovu, aniž by bylo třeba nějakých výztuh či opor. To otevírá nové možnosti nejen pro uměleckou tvorbu, ale také pro průmysl. Již před časem Nizozemec zaujal například designem židle s názvem Bone Chair. K její výrobě využil technologii laserově upraveného papíru, speciálně vytvrzeného, aby vydržel hmotnost sedícího pasažéra. Na první pohled svým vzezřením židle napodobuje strukturu lidských kostí a růst stromů, jde však jen o iluzi. Na vývoji převratného tiskového stroje se s Laarmanem podílela firma Acotech a software společnosti Autodesk, který řídí vlastní rameno. Firma po zjištění designérových schopností z předchozích let sledovala jeho činnost s narůstajícím zájmem. „Vzhledem k tomu, že je umělec, zapůsobil nečekaně jako průmyslový vizionář,“ říká Maurice Conti, ředitel společnosti Autodesk. Schopnosti 3D tisku narůstají Až dosud, podle Contiho, 3 D tisk kovové konstrukce vyžadoval stroj, který stojí přibližně 1 milion dolarů, přitom mohl produkovat pouze objekty velké jako počítačový tablet. Výrobní giganti jako GE a Boeing na taková zařízení mají; menší firmy nikoli. Nyní, spolupráce mezi holandským designérem a firmou Autodesk přinesla něco přelomového: cenově dostupnou techniku pro tisk velkých kovových konstrukcí, tzv. MX3D – Metal. Oba, Conti i Laarman říkají, že technika je zdánlivě jednoduchá. Největší výzvou je nyní, podle Nizozemce, sběr dat z testů trvajících několik měsíců. Jejich vyhodnocením chtějí hledat cesty, jak zlepšit software, jak získat ještě přesnější kreativní kontrolu robotických ramen. „Jde o to přijít na správné parametry, aby 3D technologie tisku fungovala co nejoptimálněji,“ soudí Laarman. „Například vertikální, horizontální, nebo spirálovité čáry vyžadují různá nastavení, jako jsou pulzní doby, přestávkové časy, výška vrstvy, nebo orientace nástroje.“ „Stejně jako šířil informace o využití digitální technologie, nyní začíná definovat vývoj ve způsobu konstrukce, výroby, distribuce, a dokonce i recyklace fyzických produktů,“ uzavírá Conti. Kulturní informace závěrem. Ve Friedmann- Bendově galerii v New Yorku se až do 7. června 2014 koná první výstava vytištěných kovových skulptur. Design židle Bone Chair připomíná strukturu Alexandra Videmannová