Letošní topná sezona 2014/2015 je za námi. Klimatické podmínky byly příznivé. Pro řadu zákazníků to znamená, že obdrží zpátky část záloh na teplo. A pro teplárny? Vedle nižších tržeb spoustu úsilí a výdajů při další modernizaci a ekologizaci výroby a dodávek tepla. (uai) Jednou z nejs ledovanějších oborových kapitol je pokračující akcent na snižování emisí znečišťujících látek. „Celkové investice teplárenských společností do ochrany ovzduší vyvolané požadavky směrnice o průmyslových emisích dosáhnou do konce příštího roku přibližně 18 miliard korun,“ uvedl předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR (TS ČR) Mirek Topolánek. „Do roku 2020, který je pro velké teplárny závazným termínem pro plnění požadavků nejlepších dostupných technologií, přesáhnou celkové náklady patrně 20 miliard korun.“ Mluvou statistiky: snížení emisí zahrnuje poklesy oxidů síry o 65 %, oxidů dusíku o 55 % a emisí tuhých znečišťujících látek o téměř 50 %. „Velké elektrárny a teplárny během 2 let prakticky zmizí z mapy znečištění,“ doplnil svého šéfa ředitel TS ČR Martin Hájek. „Kvalita ovzduší pak bude záviset na emisích z dopravy a z lokálního vytápění. Bohužel právě v těchto oblastech nelze v nejbližší době významné snížení emisí očekávat.“ Zásadního snížení emisí se díky ekologizaci tepláren dočkají v nejbližší době třeba obyvatelé Českých Budějovic, Hradce Králové, Chomutova, Karviné, Lovosic, Mělníka, Ostravy, Pardubic, Plzně, Sokolova, Strakonic, Plané nad Lužnicí nebo Třince. Do zmiňovaného roku 2020 by v rámci přechodného plánu měly nové limity plnit i teplárny v ostatních městech. Oba představitelé TS ČR v této souvislosti znovu kriticky poukázali na rozdíl emisí v případě výroby tepla v teplárnách a v lokálních kotlích na pevná paliva. Podle nich s ekologickým přínosem tepláren ostře kontrastuje jejich stále se prohlubující ekonomická diskriminace v rámci nejrůznějších „ekologických“ daní a poplatků, od nichž jsou lokální topeniště (paradoxně) osvobozena. Mnohem čistší teplárny je však platit musí. Ještě v roce 2007 vypustily velké a střední zdroje znečištění do ovzduší celkem 17 997 t prachu. Pro srovnání: na malé zdroje a lokální topeniště připadlo 18 850 t. Do roku 2012 se emise prachu z elektráren, tepláren a větších kotelen snížily o 46 %, zatímco emise malých zdrojů naopak vzrostly o 23 % (na 23 251 t). Přitom 30 největších ekologizačních projektů v teplárnách přinese absolutní snížení emisí SO2 o 18 500 t, NOx o více než 10 000 t a prachu o 306 t za rok. Brusel a české teplo Ani teplárenská sféra nežije ve vzduchoprázdnu, v izolaci od evropských realit a – směrnic. Pohotově zareagovala i na nový strategický plán Evropské komise pro oblast energetiky z letošního února. Podle M. Hájka: „Pro nás je tento dokument zajímavý tím, že Evropská komise se bude poprvé hlouběji zabývat také teplárenstvím. Dosud se veškerá debata v EU točila jen okolo elektřiny a plynu. Teď se zdá, že v Bruselu pochopili, že součástí energetické politiky EU musí být také teplárenství. Nám nevadí tlak na snižování emisí, jak je nám často podsouváno, nýbrž fakt, že platíme povolenky, a konkurence nikoliv. Dokud povolenka stojí 7 eur, je to ještě snesitelné. Bude-li stát 20 eur, pak teplárny nebudou schopny konkurovat, pokud nebude obdobná platba zavedena i pro individuální výrobu tepla. A protože teplárny nevyrábějí jen teplo, ale také elektřinu, je pro nás velmi důležitý i vývoj tohoto trhu, který je dnes těžce pokřivený nejrůznějšími dotacemi. Evropská komise chce připravit jeho nový design. To ale znamená další zásadní nejistotu do budoucna.“ Nejedná se o marginální záležitost ani z pohledu investorů. Teplárenský management i oni potřebují znát, jaký bude přechodný národní plán pro velká spalovací zařízení, jenž by měl začít fungovat už od příštího roku. Jak přísné budou nové emisní limity, jimž budou muset dostát i stávající elektrárny a teplárny, a to nejpozději v roce 2020. Řada investic je přitom už v běhu a bude velmi obtížné je přizpůsobovat novým bruselským požadavkům. Přitom velké teplárny + tzv. závodní energetiky investovaly za poslední 3 roky do modernizace a snižování emisí přes 16 mld. Kč. Samozřejmé s využitím technologií, které byly na trhu. Pokud se v budoucnosti normy dále zpřísní, může jít o zmařené investice… Causa: paliva Z čeho a za jaké ceny se bude u nás v budoucnu vyrábět teplo? Tato problematika přichází na pořad snad každého teplárenského fóra. Velmi frekventovaná byla i na XXI. ročníku Dnů teplárenství a energetiky na sklonku dubna v Hradci Králové. M. Topolánek tam představitelům resortů i české teplárenské špičce připomněl, že teplárny musí činit odpovědná věcná i investiční rozhodnutí a souběžně hledat a přijímat řešení k nezbytné stabilizaci a k rozvoji oboru. A to vše v době, kdy česká a evropská energetika zažívají řadu turbulentních procesů, co se týká cen a dostupnosti zdrojů energetických surovin, při pokračujících ambiciózních zásazích do oboru ze strany Bruselu. Při debatě o tenčících se zásobách dominantní suroviny pro současné české teplárenství – uhlí – došlo i na polemický střet mezi jeho zastánci a odpůrci. Jedním ze závěrů kulatého stolu na téma „Uhelná energetika a teplárenství ve východočeské metropoli“, jehož se zúčastnilo více než 120 zástupců českých energetických firem, tepláren, obchodníků i pedagogů oborových vysokých škol, byl imperativ „Teplárny potřebují uhlí za Pithartovými limity!“ Diskutéři poukazovali na skutečnost, že bez hnědého uhlí za nimi dojde postupně k rozpadu systému centrálního zásobování pro cca 1 mil. obyvatel dálkovým teplem a palivo se nebude dostávat ani pro 650 000 kotlů přímo v domácnostech. Navíc cena tepla pro občany z tohoto důvodu skokově vzroste. Podle údajů výzkumné společnosti Invicta Bohemica bude při neprolomení limitů v roce 2025 chybět uhlí pro 33 teplárenských zdrojů. Nedostatek uhlí ohrozí také ambiciózní plán dotované modernizace malých domovních kotlů, do nichž ČR investuje 9 mld. Kč. Většině tepláren končí současné kontrakty na dodávky uhlí již mezi roky 2020–2022 a nové nemají. Desatero pro koaliční kabinet Nebývá zvykem, aby takto prestižní akce adresovala petici vládě. Účastníci XXI. Dnů teplárenství a energetiky se však shodli hned na desateru nejnaléhavějších potřeb českého teplárenství. Na koaliční kabinet apelují, aby: 1. Vláda ČR co nejrychleji přijala připravenou aktualizaci Státní energetické koncepce. Upozorňujeme, že novela zákona o hospodaření energií od 1. 7. 2015 významným způsobem zvyšuje závaznost tohoto dokumentu pro rozhodování státní správy. 2. Požadujeme, aby vláda ČR co nejdříve dokončila, projednala a schválila Surovinovou politiku a rozhodla o dalším postupu při využívání domácích ložisek hnědého uhlí. A to takovým způsobem, aby bylo přednostně zajištěno hnědé uhlí pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla v tuzemských teplárnách za ceny, které umožní investice do rekonstrukce a modernizace zařízení při udržení konkurenceschopnosti na trhu s teplem. 3. Požadujeme, aby vláda ČR věnovala maximální pozornost novelizaci stavebního zákona a povolovacích procesů nejen staveb energetické infrastruktury tak, aby nebyla nadále zásadním způsobem narušována elementární jistota investorů a aby záměry bylo možné schválit bez zbytečné administrativy v reálném čase. 4. Za důležitou oblast považujeme připravovaný zákon o odpadech, který by měl nastavit základní legislativní podmínky pro postupné omezování skládkování a zvyšování využívání odpadu včetně energetického využití při respektování hierarchie nakládání s odpadem. Efektivní využití zejména komunálního odpadu může významně přispět ke snižování požadavku na primární energetické zdroje, jako je hnědé uhlí. 5. V oblasti věcného usměrňování ceny tepla požadujeme zajistit ve střednědobém výhledu zjednodušení celkového regulačního rámce a stanovit regulační periodu i pro teplárenství tak, aby se dala predikovat rentabilita legislativně vyvolaných modernizací výroben tepla a soustav zásobování tepelnou energií. V dlouhodobém horizontu zvážit přístup k systému fungování regulace v teplárenství. 6. Pro efektivní využití alokovaných prostředků v rámci Operačního programu podnikání a inovace pro konkurenceschopnost pro rekonstrukce a modernizace tepelných sítí a investice do rozvoje kombinované výroby elektřiny a tepla považujeme za nezbytné uvolnění limitu pro využití prostředků pro velké podniky. Za tímto účelem je třeba začít co nejdříve jednat s Evropskou komisí. 7. Žádáme vládu ČR, aby při projednávání přípravy legislativy vymezující technické požadavky na nejlepší dostupné technologie (tzv. BREF), při přípravě směrnice o středních zdrojích znečištění, při vymezování podmínek veřejné podpory a při přípravě dalších předpisů EU, které výrazně dopadají na české subjekty, prosazovala specifika českého teplárenství v EU. 8. Požadujeme za nezbytné urychleně dokončit notifikaci systému podpor v oblasti teplárenství, aby byla vytvořena elementární jistota pro investory i Českou republiku. 9. Do mechanismu snižování emisí požadujeme zahrnout všechny emitenty ideálně zavedením uhlíkové daně i proto, že v systému emisního obchodování EU ETS je zahrnuto jen cca 40 % emisí. Systém považujeme za nefunkční a obáváme se, že neustálé reformy jen prohlubují jeho krizi a oddalují zásadní řešení při naplňování závazného cíle do roku 2030. 10. S ohledem na skutečnost, že lokální vytápění uhlím v domácnostech odpovídá za téměř polovinu emisí jemných prachových částic PM2,5 a téměř 90 % emisí prachu, apelujeme na MŽP, aby se touto problematikou intenzivně zabývalo a dostupné prostředky alokované na tuto oblast zaměřilo na eliminaci využívání hnědého uhlí v lokálních topeništích namísto petrifikace stávající situace poskytováním dotací na instalaci byť moderních kotlů na hnědé uhlí. Jsme na prahu léta. Znovu topit začneme za čtvrt roku. Co se do té doby (ne)podaří projednat a uskutečnit?