Motto: Myslíš-li si, že jsi inženýr, mysli… V následujících řádcích budete číst o metodice TRIZ, kterou založil ruský technik Genrich S. Altšuller. Metodiku rozvinuli jeho následovníci a dnes je využívána po celém světě. Českému prostředí tuto netriviální metodiku představuje a objasňuje doc. Ing. Bohuslav Bušov, CSc., z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT Brno (viz www.triz.cz). Jím založená asociace TRIZing je členem mezinárodní asociace TRIZ.
Počkejte, nejprve jste mluvil o technickém rozporu, teď hovoříte o fyzikálním rozporu, trochu se v tom ztrácím. Můžete tyto pojmy více vysvětlit? Rozumím tomu, že zachytit poslechem obsah těchto pojmů není snadné. Proto studentům opakovaně říkám, že „není císařské cesty“ do TRIZu, osvojení této metodiky vyžaduje pozorný poslech při výkladu, při výukových příkladech ve cvičeních, také odpovídat na postupové kontrolní otázky a nakonec samostatně formulovat rozpory na reálných příkladech. Umět formulovat technický rozpor a fyzikální rozpor v řešeném problému totiž předpokládá, že člověk překoná jistou mentální bariéru ve svém pozorování, vnímání i verbálním vyjadřování. Formulovat rozpory neumíme, škola nás to nenaučila. Přitom rozpor je klíčový pojem této metodiky, pojem (paradigma), který odlišuje tuto metodiku od ostatních. Uvedu obecnou formulaci rozporu technického a potom jednoduchý konkrétní příklad. Formulace technického rozporu v problému musí obsahovat tři dílčí informace: Co chci zlepšit, jaký způsob je dosud používán a co je tímto způsobem zhoršováno. Stručně: Víme co, víme jak, ale něco se zhoršuje. Příklad technického rozporu: Chci dostat do článku co nejvíce textové informace. Zvolím použití menšího písma. Ten zhorší komfort při čtení. „Něco za něco“, tak to chodí nejen v technice, ale i v životě. To je technický rozpor. Musí zmiňovat dva odlišné technické ukazatele (množství textu versus komfort čtenáře), které jsou navzájem propojeny oním způsobem (zvolen malý font písma). Jak jsme si řekli dříve, technický rozpor není slepou uličkou řešeného problému, je úlohou, a to proto, že technický rozpor je řešitelný s pomocí invenčních principů. Obecná formulace fyzikálního rozporu v problému musí obsahovat opět tři dílčí informace: Musí zmiňovat jeden komponent, jednu jeho veličinu a rozporné požadavky kladené na hodnotu oné veličiny. Příklad fyzikálního rozporu: Písmo (komponent) musí mít výšku (veličina) malou i velkou (rozporné požadavky na hodnotu výšky). Velkou výšku, aby se nezhoršil komfort čtení textu, i malou výšku, aby se vešlo hodně textové informace. Vidíme, že uvnitř technického rozporu lze vždy nalézt jeho příčinu, totiž fyzikální rozpor. Technický rozpor lze chápat jako následek, fyzikální rozpor je příčinou. A zmínili jsme, že fyzikální rozpory, ač znějí paradoxně (považte, jak může být něco „velké i malé“), jsou řešitelné separačními postupy, tj. rozdělením rozporných požadavků a uspokojením požadavků buď v čase, nebo v prostoru, nebo strukturálními změnami. Fyzikální rozpor je neuralgický bod problému, nejpřesnější možná formulace příčiny problému. Přesnější formulace příčin neexistuje. Netřeba dokazovat, že příčina s následkem jsou spolu logicky propojeny. Technický rozpor lze chápat jako projev problému na úrovni vně vnímaných technických parametrů, charakteristik, vlastností. Fyzikální rozpor lze chápat jako vnitřní příčinu problému na úrovni jedné vnitřní komponenty a jedné jeho fyzikální veličiny. Jak jsem uvedl dříve, zviditelnit souvislosti mezi těmito rozpory v řešeném problému, zvlášť když je v problému několik rozporů technických i fyzikálních, jak tomu bylo v případě turbínového motoru, to je velmi „výživný“ poznávací čin mapující celou problémovou situaci, jednotlivé řešené problémy a také invenční kroky řešitelů. Rozdíl mezi problémem a úlohou je zásadní. Když hovoříme o problému, nevíme, jak jej řešit. Ale když umíte problém konkretizovat a v problému formulovat typovou úlohu, pak jste učinili mentální krok, z problému jste učinili úlohu. A víme z předchozího, že úlohy jsou úlohami proto, že jsou známy postupy vedoucí k jejich řešení. Víme, že typová úloha v podobě technického rozporu je řešitelná pomocí invenčních principů a typová úloha v podobě fyzikálního rozporu je řešitelná separačními postupy. Příčinou všeho vývoje je rozpor a jeho překonání. Ale vždyť to je první zákonitost Hegelovy dialektiky! Mimochodem, to mne od počátku na metodice TRIZ fascinovalo, že má tak blízko k filozofii a přírodním zákonům. TRIZ navíc je, na rozdíl od všech jiných tzv. metod, metodou instrumentální. To znamená, že ji lze použít jako metodický „nástroj“ vedoucí k řešení. Vnáší do technické práce systémový přístup v rámci analýzy a podporuje tvořivost během syntézy. Tato metodika klade řešiteli na cestě k řešení řadu otázek, ale nabízí také nápovědu, četná doporučení, dává poučení krok za krokem, vede osvědčenými postupy. TRIZ nabízí zobecněné znalosti a informace v koncentrované a přitom názorné podobě, podporuje řešitele znalostmi neobvyklé šíře, ke kterým geniální a pracovitý jednotlivec dospívá sám možná až na konci úspěšné kariéry, pokud vůbec. Trochu to připomíná přerod myšlení pro pochopení kvantové fyziky, před nějž byli postaveni vědci, když byli nuceni při odhalení zákonitostí chování malých částí hmoty opustit pojetí přírodních jevů definovaných Newtonem. Technik s otevřenou hlavou by neměl mít problém s pochopením systémového přístupu a znalostmi podporovanou tvořivostí. Technické systémy jsou umělé systémy vytvořené člověkem, na rozdíl od těch přírodních vytvářených přírodou, a proto člověk do techniky s užitečnými funkcemi zaklel i nežádoucí efekty. Užitečné i nežádoucí efekty jsou technice vlastní, také rozpory jsou technice vlastní, najdeme je všude. Příroda umí vznikající vývojové rozpory včas řešit, používá k tomu svoje přírodní zdroje, naučila se to evolučním vývojem. Když je velká úroda obilí, bude hodně myší, a proto i hodně dravců, kteří myši zdecimují… Je na člověku, aby se naučil ve svých umělých systémech včas rozpoznat rozpory a uměl je řešit, pokud možno dříve, než se projeví škody. Je výzvou, zda budeme řešit rozpory, až se výrazně projeví, a řešit je budeme intuitivně, či drahou metodou „pokus-omyl“, anebo budeme schopni rozpory formulovat a řešit v předstihu a zdokonalovat techniku cílevědomě, systémovým přístupem, analyticko-syntetickou metodikou, zda budeme kopírovat konkurenci, nebo budeme o pověstný krok před ní. www.osaka-gu.ac.jp, www.koreatrizcon.kr, www.trizasia.com, www.aitriz.org /Jan Baltus/