Co by se dalo změnit a kde jsou lehce dosažitelné rezervy? Co dnes chybí v oblasti podpory projektů aplikovaného výzkumu mezi podniky a výzkumnými organizacemi? Klíčem je pružnost v řešení problémů a odborné porozumění. Vzdělávání Je již myslím všeobecně známé, že průmyslovým podnikům obecně v ČR chybí stále více kvalifikovaný odborný, technický personál, a to na všech úrovních, od učňů přes absolventy středních průmyslových škol až po inženýry. Stát v tomto ohledu činí velikou chybu, že na úrovni vládní i na úrovni krajské nechává neregulovanou volnost v tom, kolik jakých budeme mít škol a kolik v nich bude studovat s finanční podporou státu absolventů. Nevím, na jakou eskalaci problému nebo na jak vážné prohloubení této krize se bude čekat, dokud stát na úrovni legislativy a nařízení konečně nevstoupí do této oblasti regulačně a bude množství a odbornou orientaci vzdělávání, které financuje ze státního rozpočtu, orientovat podle potřeby průmyslových a jiných příjmových segmentů, jež prostředky do státního rozpočtu generují. Jde o velmi vážné téma a již se diskutuje jako jedno z hlavních témat agendy Svazu průmyslu a dopravy ČR. Pro celý průmysl, ale přirozeně i pro obor obráběcích strojů, by bylo velmi dobré, kdyby množství kvalitních absolventů, ze kterých si mohou podniky vybírat, bylo výrazně větší. Zde by intervence státu měla nastat, neboť je to z dlouhodobého hlediska alarmující. Jeden z českých výrobců obráběcích strojů si kvůli nemožnosti získat kvalitní absolventy do vývoje zařídil již dvě vývojové kanceláře v Asii a zde v ČR zůstává jen malá mateřská vývojová základna, koordinující vývoj nových strojů. Dlouhodobý aplikovaný výzkum, resp. základní oborový výzkum Takovýto výzkum, který jsme již dříve popsali, je orientován na složité problémy, jež jsou společné více podnikům a které je třeba řešit na obecné úrovni. Takovýto výzkum v období socialismu pro obor OS (obráběcích strojů) zajišťoval státem subvencovaný Výzkumný ústav obráběcích strojů a obrábění (VÚOSO). Ten zanikl bez státní podpory po roce 1993. Svaz strojírenské technologie společně se Společností pro obráběcí stroje iniciovaly založení moderního oborového výzkumného pracoviště RCMT (Výzkumné centrum pro strojírenskou výrobní techniku a technologii) a s finanční podporou MŠMT toto pracoviště pod vedením prof. Ing. Jaromíra Houši, DrSc., vzniklo. V roce 2011 skončila finanční podpora MŠMT, ale podařilo se získat státní podporu zprostředkovanou Technologickou agenturou ČR na řešení projektu Centrum kompetence – Strojírenská výrobní technika. Dnes je to jediný dotační projekt v ČR, který podporuje dlouhodobý aplikovaný výzkum v segmentu OS, ale jedná se o projektovou podporu, nikoli institucionální. Pokud by měl být dlouhodobý aplikovaný výzkum v oboru státem podpořen, pak by bylo vhodné, aby pro něj uvolnil i nějakou institucionální podporu. Některá témata vědy a výzkumu je obtížné řešit jen v rámci projektové podpory, od projektu k projektu. Také vyvstává problém, že není možné nejlepším výzkumným pracovníkům nabídnout stabilnější jistotu zaměstnání, neboť jejich setrvání na pracovišti je určováno tím, jaké a v jakém finančním objemu se podaří získat nové projekty v rámci projektové podpory a komerčních zakázek. Částečné, například třetinové institucionální financování výzkumného pracoviště, jako je RCMT, by podpoře dlouhodobého aplikovaného výzkumu v oboru a pro obor obráběcích strojů jistě pomohlo. Toto je však téma, které zatím nikdo nediskutuje a přímo nezvažuje. Projektový aplikovaný výzkum Zpravidla je zaměřen na vývoj nového stroje, výzkum konkrétního nového řešení uplatnitelného u jednoho stroje nebo rodiny strojů, nebo se týká vývoje a výzkumu nových znalostí, technik a technologií s konkrétním uplatněním v horizontu jednoho až tří roků. Projekt je tedy zaměřen na produkt, rodinu produktů nebo téma, které je komplexní a má dopad na více produktů či všechny produkty, a výsledek musí posílit konkurenceschopnost firmy v krátkém časovém horizontu. Takové řešení musí reflektovat vývoj na trhu, požadavky zákazníků a nabídku konkurence a podnik musí být pružný a akční v rozhodnutích i změnách při zahájení a řešení takového projektu. V principu má firma možnost řešit projekt vývoje a výzkumu dvěma způsoby: A) Firma řeší projekt bez dotace, a to buď sama, anebo ve spolupráci s jinými firmami či výzkumnými organizacemi, a financuje náklady z vlastních zdrojů. Výzkumná organizace je pak formálně dodavatelem komerčních služeb a nyní je od roku 2014 možné získat snížení daňového základu o 20 %, což je velmi dobrá podpora ze strany státu. Výhody takovéhoto řešení projektu bez dotace jsou: možnost řešit projekt po přiměřeně krátkých etapách, možnost měnit pružně cestu řešení, možnost měnit akcent a zacílení, možnost začít hned a respektovat přirozený časový a věcný průběh projektu. Jasnou nevýhodou jsou vázané finanční náklady a riziko pro firmu, neboť neužívá žádnou dotaci a podporu státu. B) Firma řeší projekt s dotací, čímž získá finanční podporu a snižuje tím svou finanční zátěž a podnikatelské riziko. Pokud je do řešení projektu zapojena výzkumná organizace, pak je řešení zpravidla pro podnik méně nákladné a jako vedlejší efekt to také podporuje samotnou existenci výzkumných organizací a jejich výzkumných týmů (mají na čem pracovat). Velkou nevýhodou však je, že etapy, cíle a rozpočet jsou nepružné a nerespektují „život“. Další zásadní nevýhodou je, že mezi nápadem a zahájením projektu uplyne běžně 1–1,5 roku a celkově je řešení takovéhoto vědecko-výzkumného projektu s „poskytovatelem v zádech“ těžkopádné a odporuje přiměřené podnikatelské pružnosti. Granty aplikovaného výzkumu v dnešní podobě konkurenceschopnost podporují (finančně) a současně ubíjejí (časovou, věcnou, formální, výsledkovou rigidností). Pokud má podpora projektového aplikovaného výzkumu plnit svůj hlavní účel a tedy podporovat konkurenceschopnost, pak je třeba hledat jiná schémata podpory aplikovaného výzkumu pomocí dotací. Například: Žadatel by byl evaluován z hlediska vnitřních vědecko-výzkumných procesů, byl by v „zásobníku“ možných žadatelů a mohl by žádat o podporu kdykoli, průběžně, jako když jde jednat s bankou o úvěru; jednání by muselo být rychlé, aby se mohl podnik dál rozhodovat o dalším směřování projektu. Přednostně by byly podporovány projekty aplikovaného výzkumu, které řeší podnik i bez dotační podpory, tedy takové, jež jsou pro něj skutečně perspektivní, a o podporu by žádal z důvodů zrychlení, lepších výsledků, širšího zapojení výzkumných organizací apod. Podnik by měl disponibilní větší objem vědecko- výzkumných voucherů, které by mohl průběžně užívat pro nákupy vědecko-výzkumných služeb u výzkumných organizací, měl by stanovená pravidla pro nakládání a čerpání, ale určoval by kdy, na co a u koho tyto prostředky užije bez omezení. Zatím nejpružnějším způsobem podpory projektového aplikovaného výzkumu v ČR je institut daňové úlevy 20 %, který aplikovaný výzkum uvnitř firmy i – nově od roku 2014 – ve spolupráci s výzkumnými organizacemi podporuje a stimuluje. Pokud by takováto úleva na vědu a výzkum byla standardně např. 50 %, pak si dovolím tvrdit, že by již téměř nebylo potřeba dotačních programů pro vědecko-výzkumné projekty, jak je známe nyní od Ministerstva průmyslu a obchodu nebo Technologické agentury ČR, a stimulace vědy a výzkumu by byla lepší. Pokud chceme shrnout, co dnes chybí v oblasti podpory projektů aplikovaného výzkumu mezi podniky a výzkumnými organizacemi, pak můžeme formulovat následující: • pružnost pro žádosti, schvalování a změny – akceschopnost poskytovatelů (méně se bát, činit rozumná rozhodnutí a nést dlouhodobou odpovědnost, dát poskytovatelům větší důvěru); • odborné porozumění poskytovatelů tomu, co podporují, a vlastní názor na to, je-li téma a projekt perspektivní – poskytovatel jako partner (poskytovatelům chybějí odborné kapacity a „schovávají“ se za externí oponenty); • prováděcí předpisy a metodiky k naplňování klíčových problémů platné legislativy – výsledky, nakládání s duševním vlastnictvím, zakládání veřejné podpory, vyrovnávání se se zůstatky z projektu, postupy při nesplnění výsledků, postupy při kontrolách (nutná spolupráce poskytovatelů, ministerstev a Rady pro výzkum, vývoj a inovace); • odpoutání se u projektové podpory aplikovaného výzkumu od Rejstříku informací o výsledcích a přesun k hodnocení dopadu na reálnou konkurenceschopnost, aplikovatelnost do produkce a návratnost „investice“ pro ČR a EU.
Ing. Jan Smolík, Ph.D.; www.rcmt.cvut.cz