O minulosti, přítomnosti a budoucnosti českého průmyslu obráběcích strojů hovoříme s vedoucím Výzkumného centra pro strojírenskou výrobní techniku a technologii při FS ČVUT v Praze Ing. Janem Smolíkem, Ph.D.
Dá se nějak typově charakterizovat a kategorizovat většinový výrobní sortiment českých výrobců obráběcích strojů? Správně učitelsky by se dalo říct, že hlavní sortiment je zaměřen na stroje pro technologie konvenčního třískového obrábění pomocí nástrojů s definovanou geometrií břitu a na stroje pro obrobky malé, střední a těžké. Sortiment produkce ČR téměř postrádá obráběcí stroje pro nekonvenční technologie obrábění, jako je elektroerozivní obrábění, elektrochemické obrábění, obrábění laserem a další, u kterých v bilanci exportu a importu jasně dominuje dovoz do ČR. Zvláštní kapitolou jsou brusky, jejichž výroba má v ČR tradici, vyvíjejí se zde a vyrábějí ve velkém objemu, ovšem v převážné většině pod německou značkou Erwin Junker. Většinová produkce ČR je orientována na výrobu všech velikostí strojů frézovacích a vyvrtávacích, které v množství produkce převyšují soustruhy mnoha druhů a multifunkční stroje. Došlo zde z hlediska výrobních programů k výraznějšímu posunu oproti minulosti, anebo čeští výrobci takzvaně ctí tradici? V této otázce je těžké generalizovat. Dalo by se říct, že většina tradičních výrobců/podniků produkujících obráběcí stroje si do jisté míry zachovává velikost strojů, které vyrábí, anebo postupně modernizuje a rozšiřuje výrobu tak, aby mohla vyrábět stroje větší velikosti. U těchto tradičních výrobců zůstala víceméně zachována typová orientace strojů, tedy např. TOSHULIN, a. s., dříve TOS Hulín, stále produkuje střední a těžké karuselové soustruhy, v TOS VARNSDORF, a. s., se stále vyrábějí horizontální vyvrtávačky atd. Myslím, že u žádného tradičního výrobce OS nedošlo od doby sametové revoluce k nějaké revoluci výrobního programu, jen tu a tam zanikly některé kategorie produkce a někde se nové kategorie zavedly (např. portálové frézky v KOVOSVIT MAS, a. s., a TAJMAC ZPS, a. s., nebo multifunkční stroje u více českých výrobců). Většina výrobců však rozšiřovala a rozšiřuje své řady strojů o větší velikosti a mnohdy jdou až na hranice svých výrobních a montážních možností. Někteří noví výrobci OS v ČR začali vyrábět stroje v netradičních kategoriích, jako například frézovací portálové stroje typu horní gantry, které produkuje Strojírna Tyc, s. r. o., nebo lehké frézovací stroje od firmy SAHOS. Největší nový výrobce OS v ČR, společnost FERMAT Group, a. s., však vyvíjí a nabízí sortiment pro ČR velmi tradiční, a sice jednostojanové vyvrtávačky a frézky střední velikosti a univerzální hrotové brusky. Pokud tedy nakonec chceme generalizovat, pak se dá říct, že čeští výrobci ctí tradici, vycházejí z ní co do kategorie strojů a technologie obrábění, kterou jejich stroje zajišťují, ale z hlediska konkrétních produktů nejde „jen“ o modernizace, ale o skutečně nové stroje se světovou konkurenceschopností. Vyrábíme nějaké typy strojů, které jsou ve světě výjimečné a málo početné? Jsme v něčem opravdu unikátní? Ano, určitě. Můžeme uvést řadu příkladů: • jedny z nejproduktivnějších strojů na světě – vícevřetenové soustružnické automaty TAJMAC-ZPS, a. s., s protivřetenem a špičkovým technologickým softwarem vlastní produkce; • horizontální vyvrtávačky v TOS VARNSDORF, a. s., v uspořádání dvoustroje s laserovým odměřováním, online kalibrací a řádově zvýšenou přesností; • úspěšná řada multifunkčních soustružnických center Multicut pro plnohodnotné soustružení i frézování od firmy KOVOSVIT MAS, a. s.; • velmi přesné karusely z produkce TOSHULIN, a. s., dodávané pro výrobu leteckých motorů Rolls-Royce; • těžké karuselové soustruhy největší velikosti vyráběné holdingem Alta pod značkou ČKD BLANSKO-OS, a. s., pro obrobky s hmotností až 450 tun a průměrem až 16 m; • těžké portálové stroje TOS KUŘIM - OS, a. s., s posuvným portálem s osou Y větší než 6 m a pohyblivou hmotou portálu přes 150 tun; • největší horizontální vyvrtávačky ŠKODA MACHINE TOOL, a. s., s osou Y až 10 metrů. Je ale třeba uvést, že hlavní obrat je zpravidla tvořen stroji standardnějšími, ve kterých spočívá hlavní objem produkce. Má současné (většinové) výrobní portfolio z hlediska světové konkurence a budoucnosti perspektivu, anebo by se čeští výrobci OS měli spíše zamyslet nad přebudováním svých výrobních programů? Dnes funguje pro obráběcí stroje jen jeden trh, a to trh světový. Konkurencí jsou v principu všichni výrobci strojů na celém světě. Problém nabídky českých, ale i jakýchkoli jiných výrobců, není statický a svoje portfolio nabízených strojů musejí inovovat a měnit neustále, aby každý rok mohli realizovat obrat a zisk. Čeští výrobci obráběcích strojů mění svoje portfolio nabídky průběžně. Hlavní „revolucí“, která nyní nenápadně probíhá téměř u všech našich firem, je vývoj a nabídka strojů multifunkčních, modulárních a větších. Každý výrobce se snaží o to, aby do budoucna dokázal nabídnout jak frézovací, tak soustružnické operace v jednom pracovním prostoru stroje, a to v poměru, v jakém si to zrovna zákazník žádá. Ti, kdo dříve platili za zavedené výrobce horizontek a frézovacích strojů, „učí“ svoje stroje soustružit a obráceně zase výrobci soustruhů musejí umět nabízet stroje s plnohodnotným frézováním. Nezbytnost toho, aby nebyl každý stroj prototypem a zároveň se vyšlo vstříc zákazníkům, nutí výrobce OS k promýšlení a vývoji modulárních a stavebnicových řešení, ze kterých jsou schopni s relativně menším množstvím zákaznických úprav na míru sestavit požadovaný stroj. Postupně lze očekávat, že budou čeští výrobci opouštět oblast produkce malých strojů, které budou schopni velcí světoví hráči vyrábět sériově a nabízet levněji a rychleji ze skladových zásob. Jsme z hlediska kvality srovnatelní se světovou špičkou, anebo se u nás spíše vyrábějí stroje střední kategorie? Pokud bychom užili srovnání s automobilovým průmyslem, pak se v ČR vyrábí vyšší střední třída a střední třída strojů. Zákazník očekává od strojů asi to, co uživatel auta od Volkswagenu nebo Audi. Ve specifických parametrech přesnosti a jakosti strojů jsou na světě firmy, které produkují lepší stroje, např. Waldrich Coburg, WFL, Okuma, Yasda a další. Tito výrobci a jejich stroje však nejsou přímo ohrožující, neboť jejich stroje jsou také úměrně dražší a pořizuje si je zákazník, který chce Mercedes nebo přímo Rolls-Royce. Vždy je třeba srovnávat ve třídě a kategorii strojů, které nabízejí srovnatelnou přidanou hodnotu, srovnatelné užitné vlastnosti, a zde jsou stroje českých výrobců konkurenceschopné a svou cenou a souvisejícími službami konkurují světové špičce ve třídě. Obdobně jako u aut však i u OS dochází k neustálému růstu toho, co v dané kategorii považuje zákazník za technický a uživatelský standard. Ceny strojů ve třídě a velikosti zůstávají obdobné, ale to, co je považováno za „normální“ nabídku, je stále technicky náročnější splnit. Stačí se podívat na Volkswagen Passat dnes a před dvaceti lety, a to samé se děje i u OS. To, že se čeští výrobci úspěšně drží v produkci střední a vyšší střední třídy strojů, znamená, že zvládají neustálý proces inovace a zdokonalování užitných vlastností. Všem, kdo mají před sebou průměrný, ale konkurenceschopný a tržně úspěšný obráběcí stroj, je třeba zdůraznit, že navrhnout, vyrábět a zákaznickými službami zajistit i „obyčejný“ obráběcí stroj je nesmírně složitý a náročný úkol, postavený na vzácném know-how firem, které tyto stroje zvládají vyvíjet a prodávat. Nakolik jsou konstrukční postupy našich výrobců originální a nakolik se jedná o „pouhé“ montáže z nakoupených dílů? Můžete uvést konkrétní příklady? Jsem rád za tuto otázku, neboť bývá občas slyšet, ale je z ní patrné neporozumění stavbě strojů. I kdybych vám na stůl položil nejlepší integrované komponenty pro obráběcí stroje (lineární vedení, ložiska, kuličkové šrouby, převodovky, motory, řídicí systémy, rozvaděče, čerpadla atd.), tak z nich bez velmi dobré erudice, znalostí a metodik nepostavíte výkonný, přesný, spolehlivý a cenově konkurenceschopný stroj. Platí pravidlo, že „všemu je třeba rozumět“, a návrh dobrého stroje ve vší jeho komplexnosti a propojení vnitřních vlastností, které určují nakonec jeho hlavní užitné vlastnosti, zajišťují jen vývojáři a technologové výroby a montáže nových strojů. Další kapitolou je samotné seřizování stroje, a to jak hardwarové, tak softwarové, neboť i skvělý stroj se dá špatným seřízením „zabít“ a naopak horšímu stroji se dá pomoci a při pochopení jeho vlastností se dá i optimálně využívat na hranicích svých maxim. Montáž z nakoupených dílů má ale jiné úskalí, než že by ubíjela kreativitu a nutnost vlastní inženýrské invence výrobců OS, a tím je ztráta „kontroly“ nad těmito subdodávanými komponenty a celky. Ztráta kontroly se týká procesu výroby a její jakosti, termínů dodávek, možnosti komponenty upravovat k obrazu svému a třeba jejich úpravou zvýšit užitné vlastnosti stroje. Existují tu různé podnikatelské koncepty; jeden z nich se kloní k tomu, vše, co je možné od specializovaných firem nakoupit, zajistit subdodávkou, jiný koncept se snaží mít vše pod kontrolou a moci to ovlivňovat. České firmy tento přístup většinou zdravě kombinují. U některých jsou dnes znovu oživeny plány na výrobu některých vnitřních komponentů stroje, především vřeten a rotačních pohybových os. Na úrovni řídicích systémů firmy užívají standardní světové značky, ale na úrovni vlastních technologických rozšíření těchto systémů již začínají vyvíjet a nabízet svůj software. Vnímáte tady ze své pozice chuť českých výrobců inovovat a věnovat se vědě a výzkumu, nebo jsou spíše rigidní a vyrábějí to, co zákazníci (zatím) kupují, a dál se nad tím nezamýšlejí? Jak už jsem uváděl a popisoval, toto ani není možné. Většina výrobců OS dlouhodobě roste a i produkce oboru v ČR vzrůstá a není možné, aby tento proces probíhal s rigidním přístupem a bez neustálých inovací a zdokonalování nabídky. Naše firmy vyvíjejí a nabízejí stále dokonalejší stroje, stejně jako jejich konkurenti, a na světovém trhu jsou úspěšné. Toto je jasná vizitka progresivního a vitálního přístupu českých výrobců k inovacím a vývoji. Nad tím, co vyvíjet a co nabízet v příštích letech, se zamýšlejí všechny české firmy a je to jejich hlavní starost. To, že tyto strategické úvahy a analýzy probíhají skrytě, je přirozené, ale probíhají a ovlivňují zásadně plány technického rozvoje firemního portfolia a nabízených služeb. Podniky se přirozeně primárně věnují vývoji a inovacím, skutečný aplikovaný výzkum realizují také, ale v menší míře a většinou ve spolupráci s výzkumnými organizacemi. Rozlišit hranici mezi pokročilým vývojem a aplikovaným výzkumem ve firmách a v oboru je někdy diskutabilní. Náš obor je konzervativní a má dlouhou historii. Většina klíčových otázek pro výzkum byla položena již dávno. Nejsme ve strojařině obráběcích strojů v období objevů, ale v období, kdy zdokonalujeme již dokonalé a každé zlepšení užitných vlastností o řádově jednotky procent představuje veliké výzkumné, vývojové a investiční úsilí. Jaká si myslíte, že bude budoucnost průmyslu OS? Spěje ke globalizaci a centralizaci výroby i vývoje do velkých nadnárodních společností, anebo zde stále bude místo i pro malé výrobce? Budoucnost průmyslu obráběcích strojů určitě povede v oblasti malých a časem i středně velkých strojů ke globalizaci. Stroje budou méně zákaznicky konfigurovatelné, ale velmi dobře vybavené již v základu, budou se vyrábět sériově, což povede k nižším nákladům. Problematické pro zvládnutí globalizace v tomto smyslu je však zajištění technologické podpory a vztahu se zákazníkem. Stroj potřebuje zákazník během jeho životnosti využívat různě a pro různé materiály a technologie a zde je pro něho důležitá podpora výrobce OS nebo jeho zastoupení. Při dostatečném množství financí není asi problém realizovat masovou produkci OS, ale jak zajistit masově podporu zákazníka tak, aby byl spokojený, to už je problém velký. Nemyslím si, že by globalizace mohla nastupovat nějak dramaticky rychle. Zkušený zákazník a uživatel OS neřeší jen nákupní cenu stroje, ale také to, co ho posléze čeká při problémech, poruchách, nových technologických případech, a zde už bude uvažovat hodně na základě zkušeností svých i jiných. Super stroj bez dobré podpory je horší než průměrný stroj se skvělou podporou. Nepředpokládám, že by se v tomto ohledu něco v příštích desetiletích dramaticky změnilo. Česká republika je přibližně na absolutním 13. místě světové produkce, na 8. místě absolutní produkce v Evropě a na 7. místě v produkci na obyvatele v kategorii Machine Tools. Tento obor zde má nejen bohatou tradici konstrukční, výrobní i výzkumnou, ale především zde má v současnosti vitální a ambiciózní skupinu výrobních firem s velmi erudovanými týmy odborníků a solidní výzkumnou základnu. Potenciál pro prosperitu, vysokou konkurenceschopnost a růst produkce obráběcích strojů je v ČR veliký. Jistou výhodou a motivací pro české výrobce je fakt, že celá česká produkce představuje cca 1 % světové produkce. Ambice ukrojit si v celosvětovém měřítku více z koláče zakázek a dodávek OS je zcela na místě a je uskutečnitelná. Na trhu OS to dnes není tak, že by zde byli dva velcí světoví hráči, kteří si mohou realisticky dávat do svých plánů pouze to, že přeberou pár procent zakázek svému rivalovi (jako třeba velcí výrobci leteckých motorů), ale potenciál růstu prodeje na světovém trhu je pro české výrobce veliký. Vzhledem ke znalosti některých v současnosti běžících vývojových a výzkumných projektů českých výrobců obráběcích strojů je možné konstatovat, že podniky připravují mnoho perspektivních řešení, která zajistí jak jednotlivým podnikům, tak i celému oboru v ČR prosperitu a konkurenceschopnost na světovém trhu. Budou moci malí výrobci konkurovat velkým fúzovaným společnostem a skupinám i v rámci standardního výrobního programu, anebo je jejich jedinou šancí úzká specializace – výroba speciálů? Ve světovém měřítku jsou vlastně všichni čeští výrobci malými výrobci OS. Všichni si to uvědomují a vědí to, a proto se již dlouhodobě orientují na stroje větší, kde je vždy vyšší podíl nutné customizace (zákaznických úprav na míru), a na stroje s vysokou přidanou hodnotou, které každý navrhovat, vyrábět a technologicky podporovat nedokáže, jako jsou stroje multifunkční, soustružnické automaty, velké stroje se zvýšenou přesností apod. Pomalu, nenápadně, ale jistě se standardní výrobní program českých výrobců mění, a to především skladbou jejich obratu v jednotlivých kategoriích a typech strojů. Z nabídky na internetu není vidět, kolik jakých strojů firma prodává, jaký tvoří obrat a jaká je na nich přidaná hodnota a zisk. Trochu, i když nikoli úplně, mám možnost vidět do plánů vývoje a produktové strategie českých firem a mám pocit, že tyto plány jsou racionální a vedou k přípravě produktů a služeb konkurenceschopných, i když vedle bude stát nabídka globálních a velkých firem. Jakou cestu byste doporučoval České republice, aby se náš průmysl OS udržel alespoň na té pozici, na které je,… i když Baťova léta slávy se již asi bohužel nevrátí? Myslím, že klíčové je, aby české firmy měly dobré, kvalifikované, erudované a přiměřeně ambiciózní i pokorné lidi na všech pozicích. Lidský kapitál je v tomto ohledu z dlouhodobého hlediska nejdůležitější. Dalším důležitým aspektem je, aby ve firmách lépe a skutečně spolupracovala jednotlivá oddělení, která mezi sebou často mívají hradby. Dobrá spolupráce obchodu, technologů, aplikačního oddělení, vývojového oddělení a výroby může firmu posouvat velmi dopředu nejen v efektivitě vlastních procesů, ale také při hledání vhodné výrobkové strategie. Někdy je až zarážející, jaké propasti zejí mezi obchodníky, těmi, kdo stroj oživují a řeší technologii u zákazníka, a vývojovým oddělením firmy. Dalším úkolem, který by firmy podle mého názoru „nakopl“, je zavedení skutečně motivačního odměňování zaměstnanců. Většinou je v našich podnicích institut odměn velmi rigidní a svázaný s parametry, které konkrétní odměňovaný zaměstnanec může jen těžko ovlivnit. Z hlediska ekonomického je asi rozumné propojit odměny s obratem či ziskem firmy, ale pokud jste konkrétní vývojář, montér, technik, který dělá dobře svou práci, pak je přirozené, že motivující je odměna svázaná s vaším výkonem, a nikoli s výkonem firmy. Tohle myslím dost brzdí náladu ve firmách a motivačního ducha. S tím souvisí i jasný institut projektového řízení a nikoli jen řešení zakázek. Pokud budou firmy věnovat úsilí tomu, aby měly kvalitní a motivovanou personální základnu, a pokud neudělají nějaké zásadní chyby v rozhodování o produktové strategii nebo ve svém hospodaření, pak budou prosperovat i nadále a mají před sebou perspektivní vyhlídku na získání větší části trhu. Ona ta „Baťova léta slávy“ trochu prožíváme stále, neboť ČR má v Evropské unii největší podíl HDP tvořený průmyslovou výrobou, stále jsme velmi zajímavou zemí pro investice nejen z důvodů levné pracovní síly, ale i z důvodů kvalifikace a úrovně průmyslu. Myslím, že by si ČR měla vážit fungujících, prosperujících průmyslových odvětví a ta by měla na úrovni státu podporovat a usilovat tak o celkovou prosperitu země. Děkuji za rozhovor. Andrea Cejnarová