Světoznámá sixtinská kaple ve Vatikánu a její klimatizace se dostaly na přední stránky médií. Vatikán si stěžuje na její „nedostatečný ochranný účinek na fresky“ a návštěvníkům zase hrozí v letošním roce 450. výročí Michelangelova úmrtí, že kapli uzavře nebo její návštěvnost omezí, pro zvané, pro věřící, či jen pro seniory? Alexandr Abušinov
Sixtinskou kapli, kde kardinálové tradičně volí nového papeže, ročně navštíví přes 5,5 miliónů lidí. Ještě v roce 1980 to bylo asi 1,5 miliónu. Množství návštěvníků vatikánských muzeí se stává neúnosným pro jejich největší klenot – fresky Sixtinské kaple, kam přichází až 20 000 lidí denně. Před renovací se v kapli dlouhá staletí svítilo a čoudilo voskovicemi, kadidlem a olejovými lampami, na fresky tmavnoucí sazemi a mastnou špínou si všichni zvykli, tak jako na to, že byla přístupná spíše výjimečně. „Současný systém klimatizace, odvlhčování, odstraňování prachu, filtrování a kontrola ovzduší byl navržen tak, aby zvládal mnohem méně návštěvníků,“ řekl šéf vatikánských muzeí Antonio Paolucci a uvedl pro deník L’Osservatore Romano, že: „… správa muzeí se bude snažit ponechat kapli plně přístupnou. Pokud se však nepodaří snížit obsah škodlivin ve vzduchu, bude nutno přikročit k omezení počtu návštěvníků.“ Vyloučil však úplné uzavření kaple. Sixtinská kaple od voskovice po LED zářivky O zřízení Sixtinské kaple rozhodl papež Sixtus IV. v roce 1477 a k její výzdobě pozval toskánské malíře Boticelliho, Ghirlandaia, Perugina, Pinturicchia, Rosselliho a Signorelliho. Práce pokračovaly i za Julia II., jenž povolal Michelangela k výzdobě stropu. Kaple byla dokončena v roce 1541 za Pavla III. Michelangelovou freskou Posledního soudu na oltářní stěně. Restaurace fresek proběhla v letech 1980 až 1994 první fází a do roku 1999 druhou fází. V roce 1993 instalovala v kapli americká společnost Carrier Corp. – jako dar papeži Janu Pavlu II. za 800 000 dolarů – náročný systém větrání a klimatizace s cílem trvale ochránit proslulé fresky stropu a stěn kaple před účinky povětrnosti a davy návštěvníků. Systém byl nastaven na dva milióny návštěvníků ročně. Dnes musí každou hodinu odvést cca 90 kWh tepla a 56 litrů vody. Do kaple se vpouští vzduch o teplotě 20±1 °C (v zimě 25±1 °C) a relativní vlhkosti 55±5 % rychlostí 0,25 m.s–1 šesti výpustky 0,27 x 2,5–3 m ve výši 15 m od podlahy pod okny na jižní stěně kaple. Teplo od návštěvníků zvedá proud ohřátého vzduchu od podlahy ke stropu a s ním oxid uhličitý, prach a škodliviny, které ničí fresky. Vodní pára na nich kondenzuje a spolu s mikroorganismy a škodlivými plyny napomáhá k tvorbě plísní a chemickým reakcím. Má se za to, že fresky byly poškozeny ještě před instalací klimatizace, při jejich restaurování, kdy byly deset let vystaveny římskému vzduchu plnému kyselých exhalací oxidů síry a dusíku z dopravy při otevřených oknech. Ještě štěstí, že nestála u nádraží Termini. Do října nový model nebo vstup na objednávku Hlavním problémem je nalezení vhodného modelu klimatizace, který by se vyrovnal s novými nároky. Podle simulací se nyní posuzuje systém Vzduchový závoj s indukovanými sekundárními válci vzduchu nad sebou podél kaple. Systém dvou horizontálních válců vzduchového proudění otáčejících se proti sobě nedovolí stoupání teplého vzduchu ke stropu kaple. Přiváděný chladný vzduch na jejich rozhraní je rozdělí závojem. Nový systém má mít účinnější filtraci s chemosorpcí a s chlazením vzduchu nikoliv jako dosud na pevně dané teploty, ale na teploty nižší o 9 K než teplota okolí. Nová klimatizace se musí vypořádat i s tím, že v systému uvedeném do provozu v roce 1993 je použito fluorované chladivo R22 s potenciálem globálního ohřevu GWP 1700 (kde CO2 má GWP 1), jehož užívání je v EU zakázáno od 1. 1. 2000.
Více světla, méně energie
Současně se bude řešit i osvětlení kaple s použitím LED zářivek, které produkují méně tepla, mají vyšší svítivost a jinou barevnou teplotu. Dnes, podle instalace z roku 1980, je nad každým ze dvanácti oken umístěno osm 150W bodovek a dvě 1000W halogenová světla s intenzitou osvětlení 5 až 10 luxů. Nově bude v kapli instalováno osvětlení Osram v evropském pilotním projektu LED4Art podle vzoru z muzea Lenbachhaus Museum v Mnichově, skládající se ze 7000 LED zářivek ve 40 blocích po 150 W a z 30 LED bodovek o 50 W vždy po třech mezi okny. Barevná teplota osvětlení s 50 až 100 luxy je 3550 K. Dramaticky se tak sníží spotřeba energie ze 66 kW na 7,5 kW. Na projektu za 1,9 miliónu eur, z čehož EU hradí polovinu, spolupracují maďarská Pannonská universita z Veszprému, španělský Institut de Recerca en Energia de Catalunya z Barcelony a italský Faber Technica z Říma. Realizaci dohodl Osram s ředitelem vatikánských muzeí Antonio Paoluccim koncem června tohoto roku. Řada odborníků se však domnívá, že stížnosti Vatikánu nejsou zcela opodstatněné a že počet návštěvníků by se omezit neměl, bez ohledu na výkon upravené klimatizace po říjnu letošního roku. Co s tím, jestliže Sixtinská kaple je na seznamu tisíce míst, které by měl každý vidět, ještě než zemře – podle Průvodce Patricie Schulz. Jenže pro Vatikán je vstupné do vatikánských muzeí (bez průvodce je plné vstupné 16 eur, snížené 8 eur), jejichž hlavním lákadlem je právě Sixtinská kaple, hlavním zdrojem příjmů.