Nespolehlivost slunečních a větrných elektráren, způsobená jejich závislostí na denní době a počasí, tvoří největší dilema masivního přechodu od klasických k obnovitelným zdrojům energie. V Německu věří, že řešením by mohly být tak zvané „virtuální“ neboli „rozptýlené“ elektrárny. V Česku zatím v tomto směru převládá spíš skepse.
„Rozptýlená elektrárna“ zahrnuje inteligentní systém propojující menší decentralizované zdroje – vodní, větrné, sluneční a bioplynové elektrárny, kogenerační jednotky a tepelná čerpadla. Řídicí systém reguluje a optimalizuje jejich provoz tak, aby celý systém pracoval co nejefektivněji a zároveň spolehlivě dodával elektřinu 24 hodin denně. Pohledy odborníků V regionu německého Kolína nad Rýnem se už od roku 2009 vytváří v současnosti největší německá virtuální elektrárna Next Pool. Provozuje ji firma Next Kraftewerke, kterou vytvořila skupina studentů z Institutu energetické ekonomie na Univerzitě v Kolíně nad Rýnem. „Dnes jsou do této sítě zapojeny stovky decentrálních zdrojů v oblasti zahrnující obnovitelné zdroje energie a firma z Kolína prodá okolo 1 TWh zelené energie ročně,“ říká generální ředitel Next Kraftwerke Hendrik Sämisch. Naopak Václav Dostál z Ústavu energetiky ČVUT v Praze pohlíží na projekt virtuálních elektráren jako na naivní představu, jejímž hlavním nedostatkem jsou právě obnovitelné zdroje energie (OZE): „Je to velký problém, protože se výroba u OZE nedá předvídat, a tudíž se na ně nedá spolehnout,“ objasňuje Dostál a dodává: „Dosud jsem se nesetkal se studií, která by na základě metrických poznatků reflektovala výkyvy OZE.“ Správnou cestou by podle Dostála mělo být efektivní využití akumulace energie. Pozitivnější pohled zastává česká firma Amper, zabývající se též problematikou virtuálních elektráren. „V současnosti jsme schopni OZE využívat, i když mají své nevýhody a technická omezení,“ tvrdí zástupce firmy Jan Maňas a doplňuje: „Očekáváme, že další vývoj přinese jejich technické zdokonalení, snížení ceny i nezbytné investice do přizpůsobení rozvodných sítí. Umožní tím další rozvoj tohoto perspektivního odvětví energetiky.“ Brojení na příští časy Klíčem k hladkému fungování tohoto konceptu je vytvoření komunikačního standardu. Díky němu se spojí několik tisíc článků velkoplošně rozlehlé virtuální elektrárny do jednoho centrálně řízeného celku. To je vskutku úkol pro Herkula, neboť nejde jen o zjištění provozních podmínek zařízení a regulaci jejich výkonu. Daleko větší důležitost se klade na napojení příslušných zdrojů nízkého a středně vysokého síťového napětí do systému v reálném čase a správné specifikace daných zdrojů. Německé firmy Vatenfall a Siemens spolu s RWE už prezentovaly standardy VPH-Ready a DEMS. Očekává se vývoj dalších systémů, které musí vyřešit nejen zajištění kompatibility, ale především bezpečnost provozu. (red)