Podpora technického vzdělávání byla jediným tématem celého druhého dne Strojírenského fóra. Řečníci poukazovali na problémy kvality výuky a hlavně na naprosto nedostatečnou připravenost absolventů pro praxi. Účastníci diskuse z řad průmyslových firem, odborných škol, ministerstev a zaměstnavatelských a podnikatelských svazů se shodli, že systém duálního vzdělávání je logickým návratem k systému, který u nás fungoval po řadu let, ale bohužel byl za posledních dvacet let upozaděn. Podle nich je potřeba tento návrh modifikovat do takové podoby, aby odpovídal realitě 21. století v kontextu globalizovaného světa. „Odborná příprava žáků by měla v maximální možné míře probíhat na reálných pracovištích. Zaměstnavatele je k tomu třeba motivovat, a to nejen daňovými odpočty,“ upozornil Miloš Rathouský z Expertního týmu pro rozvoj lidských zdrojů Svazu průmyslu a dopravy ČR. I přes to, že od roku 2014 nově přibyla do zákona o daních z příjmů možnost daňových odpočtů na podporu odborného vzdělávání, které mají motivovat firmy, aby se více otevřely spolupráci se školami a aktivněji se podílely na praxi žáků a studentů, stav jejich využívání je stále neuspokojivý. Účastníci Strojírenského fóra poukazovali zejména na problémy kvality výuky – až tři čtvrtiny firem upozorňují na nedostatečnou připravenost absolventů pro praxi. O současné situaci odborného vzdělávání v ČR a jeho budoucnosti hovořila také poslankyně Ivana Dobešová, místopředsedkyně výboru pro vědu, vzdělávání a mládež a předsedkyně podvýboru pro střední a vyšší odborné školství. „Společnost se vzhlédla v titulech. Rodiče řeší vzdělání dětí institutem maturity, nikoli oborem. Měj maturitu, abys měl otevřenou cestu životem. Není to správný přístup. Lepší je být úspěšný truhlář než neúspěšný právník.“ Velký ohlas měla bezprostřední a humorná, ale také velmi věcná a výstižná prezentace Vladimíra Sotáka, předsedy představenstva a generálního ředitele akciové společnosti Železiarne Podbrezová, který mluvil o duálním systému vzdělávání a jeho fungování v podmínkách škol založených jeho akciovou společností: „Politici zničili odborné školství. Poslanec nepotřebuje ke svému životu odborně připravené mladé lidi. Asistenty jim mohou dělat ti, kteří umějí chodit a nosit tašky a na internetu si najdou všechno. Odborné školství je jedním z největších problémů celé Evropské unie, pakliže Evropa chce být v budoucnu konkurenceschopná.“ Strategii vzdělávání ministerstva školství do roku 2020 zástupci diskusního panelu z průmyslové sféry odmítli akceptovat. Řadu plánovaných kroků považují spíše za pokusy na vzdělávacím systému a dětech samotných. Není podle nich také zajištěna dlouhodobá udržitelnost zamýšlených změn, dojednaná napříč politickým spektrem a za podpory odborné veřejnosti, tak aby příští vlády nepodnikaly diametrálně odlišné kroky. V České republice dochází od roku 1994 k demografickému poklesu a tento fakt regresivní vlny se přelévá do středních škol. Také zejména kvůli zavedení víceletých gymnázií došlo k poklesu zájmu o vzdělávání na průmyslových školách. Navíc kvalita obecného vzdělávání upadá. Tento stav je podle účastníků diskuse potřeba řešit. Za nezbytné považují preferování technického a polytechnického vzdělávání na všech stupních škol, zejména pak na školách základních. Součástí řešení nesouladu mezi oborovou nabídkou škol a potřebami zaměstnavatelů by mělo být zavedení predikčního systému krátkodobých potřeb regionálního trhu práce, garantovaného MŠMT a MPSV. „Vysoké školy se potýkají s nízkou úrovní maturantů, kteří k nim přicházejí. Ovlivňuje to celá řada aspektů, mimo jiné zavedení víceletých gymnázií, ze kterých se absolventi hlásí především na humanitní obory, a na technické fakulty přicházejí studenti průmyslových škol a učilišť s maturitou,“ konstatoval emeritní rektor ČVUT v Praze Petr Zuna s tím, že „dalším problémem je způsob financování chodu vysokých škol dle počtu přijatých studentů. Aby technické fakulty byly schopny za daných podmínek existovat, musejí snižovat nároky na úroveň přijímaných maturantů, což se zákonitě promítá do výuky“. Také vysoké školství by podle diskutérů Strojírenského fóra mělo projít změnou. „Technické vysoké školy by se měly více zúčastňovat vlastního aplikovaného výzkumu v průmyslové praxi a tam získávat zkušenosti. Musejí poznat konkrétní potřeby firem, výsledek spolupráce musí být přínosem pro produkt firmy,“ uvedl Jiří Marek z Fakulty strojního inženýrství VUT Brno, který má zkušenosti jak s vysokým školstvím, tak i průmyslovou sférou.