Technologicky dnes recyklace plastů nečiní větší potíže. Již delší čas se uplatňuje v mnoha průmyslových odvětvích. Výrobní závod neprodukující téměř žádný odpad se již mezi zpracovateli plastů, kteří používají čisté suroviny, stal téměř samozřejmostí. Také v oblasti zpracování komunálního odpadu se objevují stále propracovanější koncepce recyklace, přičemž takto vytvořené regranuláty lze použít jako plnohodnotnou náhradu nového materiálu. Podle zjištění oborového sdružení PlasticsEurope činila v roce 2014 spotřeba plastů v celé Evropě 47,8 mil. tun. Z tohoto množství se 25,8 mil. tun podařilo připravit k opětovnému použití. Podíly jednotlivých zemí na recyklaci se však podle PlasticsEurope v evropské „osmadvacítce“, Norsku a Švýcarsku velmi liší. Přestože byl v nedávné době v devíti evropských zemích vyhlášen zákaz skládkování plastových odpadů, v jiných zemích činí podíl plastového odpadu na skládkách až 70 %. Jsou zde tedy poměrně velké disproporce. V průměru se v celé Evropě ze shromážděného odpadu okolo dvou třetin podaří znovu zužitkovat, zbytek je znehodnocen odklizením na skládky. Nejpoužívanější plasty – polyolefiny Polyolefiny jsou nejpoužívanějšími plasty v Evropě (zhruba 9,5 mil. tun tvoří PP, 8 mil. tun PE-LD a PE-LLD, 6 mil. tun PE-HD a PE-MD), ale dohromady jde stále jen zhruba o polovinu celkové spotřeby. Pokud je tento odpad nesmíšený, lze jej zrecyklovat velmi dobře, a proto existuje mnoho firem, které se na recyklaci polyolefinů specializují. Obtížnější je, pokud jsou přítomny směsi PE a PP, které se vzhledem k jejich velmi podobné hustotě od sebe špatně oddělují. PE a PP se ale mohou i ve směsi připravovat k opětovné produkci vysoce kvalitních výrobků. Rezervy v recyklaci PET PET tvoří na evropském kontinentu zhruba 7 % (kolem 3,1 mil. tun) celkové spotřeby plastů, přičemž lví podíl na tom má výroba lahví. Celkově se ve 30 evropských zemích vytřídí v průměru 57 % PET. V roce 2014 se například podařilo vytřídit 1,75 mil. tun odpadu PET. Dosud se však vždy jednalo téměř výhradně o lahve, jejichž sběr a třídění má specifický systém. I když původním záměrem bylo používat recyklátové vločky jen k opětovné výrobě plastových lahví, začali se objevovat zájemci o tuto surovinu i v jiných průmyslových odvětvích. Vločky se stávají stále zajímavějšími například pro výrobce fólií, v roce 2014 se v této výrobě zužitkovalo 34 % PET odpadu. Téměř 30 % vloček se využilo ve vyfukovacích aplikacích, 26 % při výrobě vláken a zbytek byl použit na balicí pásky a další produkty. Situaci komplikuje i současná cenová situace na trhu. „Výroba regranulátu pro vstřikovací aplikace zaměřené na výrobu nových lahví pro potravinářské i nepotravinářské účely je v současné době nízká, protože cena přírodních surovin poklesla,“ řekla Elfriede Hellová, vedoucí divize recyklační technologie v rakouské společnosti Starlinger. Význam PVC dále roste Recyklace PVC, jehož mechanické vlastnosti jsou pro řadu průmyslových odvětví velmi zajímavé, je nepostradatelná zejména ve stavebnictví, jehož podíl na využívání PVC činí 70 %. Význam PVC však v posledních letech roste také v obalovém, nábytkářském či zdravotnickém průmyslu. Recyklovaný PVC se používá zejména ve stavebních aplikacích, jako je například výroba různých profilů, trubek, ale také při výrobě zahradnických nástrojů či v zemědělství. Z ekologického i ekonomického hlediska Ačkoli recyklace je velmi diskutované téma, odborníci opakovaně potvrzují, že odpadní materiál se namísto nového používá stále poměrně málo, i když technologie pro sběr, třídění a zpracování v nedávné době velmi pokročily. Každý, kdo se chce o těchto nových technických řešeních něco dozvědět, by proto měl zavítat na podzimní veletrh K 2016, největší světovou přehlídku plastikářského a gumárenského průmyslu, který se uskuteční ve dnech 19. až 26. října v Düsseldorfu. Lze tedy předpokládat, že míra recyklace bude v nadcházejících letech i nadále růst, protože je zde silná poptávka po recyklátu jak z ekologického, tak ekonomického hlediska. Zamoření moří odpadky zvláště v nedávné době industrializovanými zeměmi je velmi důrazným upozorněním na rostoucí ekologická rizika pro celou planetu a je rovněž velkou výzvou k obratu směrem k odpovědnému zacházení se surovinami a zdroji. /pj/