Ministr školství Marcel Chládek se rozhodl, že bez ohledu na názory odborníků vrátí do maturit jako povinný předmět matematiku. Týkat se to má již dnešních deváťáků. Pedagogičtí odborníci ale kroutí hlavou. „Ministr je pevně rozhodnut, protože matematika má významný vliv na vztah studentů k technickým oborům. Z matematiky budou povinně maturovat současní žáci devátých tříd a odpovídajících ročníků gymnázií, tedy na jaře 2019,“ tlumočila koncem roku Chládkovo rozhodnutí mluvčí ministerstva školství Klára Bílá po zasednutí kulatého stolu k otázce povinné maturity z matematiky. Své nadšení z tohoto nápadu netajil ani předseda Jednoty českých matematiků a fyziků Josef Kubát. „Jsem zastáncem všeobecného vzdělání na středních školách. Nosnými předměty musí být vždycky český jazyk, cizí jazyk a matematika. To jsou předměty, které se vyučují od první třídy až po maturitu, a měly by být proto také maturitními předměty,“ vyjádřil se Kubát s tím, „že je třeba zkvalitnit výuku matematiky. Alfa a omega je kantor, aby žáky získal. Je potřeba zkvalitnit také výuku přímo na vysokých školách těchto budoucích pedagogů“. A to je právě kámen úrazu. Jestliže se mají začít dnešní deváťáci již v prvním ročníku střední školy připravovat na maturitu z matematiky, budou tak bohužel činit dle současných osnov a se současnými pedagogy. A právě tyto dva aspekty jsou hlavní příčinou stavu, kdy je podle řady výzkumů u českých studentů matematika jako předmět ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi značně neoblíbená a také dle srovnávacích testů ve znalostech matematiky zaostáváme. „Současná výuka matematiky je postavená tak, že se z každého dítěte na základní a střední škole snaží udělat akademického matematika; to je ale nesmysl, protože akademickou matematikou se zabývají promile lidí z populačního ročníku, nikoli většina. Výuka matematiky by se měla soustředit na rozvoj matematické gramotnosti, kterou lze využít v každodenním životě,“ shrnul námitky Bohumil Kartous z obecně prospěšné společnosti Eduin. Proti povinné zkoušce z matematiky je i jeden z nejvýznačnějších českých didaktiků poslední doby profesor Milan Hejný, sám autor netradiční a progresivní metody výuky matematiky. Z jeho pohledu dnes školy učí žáky pouze početní operace, na které stačí kalkulačka nebo imitovat postupy předvedené učitelem. Společnost dle něj přitom potřebuje, aby lidé řešili problémy. Značně omezená je vlastní iniciativa žáka. „Je to intelektuální znásilňování dítěte. Dospělý se snaží vtisknout dítěti své myšlenkové pochody,“ komentoval Hejný tradiční formy výuky. Derivace řemeslníků deprivace Dalším úskalím povinné maturity z matematiky je současné postavení maturitní zkoušky jako takové. Za dobu své existence výrazně změnila svou náročnost i význam a z původně vstupní brány k univerzitnímu vzdělání byla poněkud degradována na často jen potvrzení jistého stupně inteligence a socializace nutného k výkonu často i nepříliš náročných profesí. Nebývalo tomu ale tak vždy. Za prapůvodce maturity lze považovat školskými reformami v druhé polovině 19. století zavedenou standardizovanou státní zkoušku s vysokou obtížností, díky které se jejím absolventům otevřely dveře na univerzity. Již tehdy se skládala ze dvou částí – písemné a ústní – a obě zahrnovaly také testování znalostí matematiky. Poslední rakousko-uherská školská reforma v roce 1908 zrovnoprávnila maturitní zkoušku na všech typech škol za současného snížení nároků ústní části. Vedlo to však k tomu, že jednotlivé vysoké školy začaly rozlišovat, z jakého ústavu se k nim studenti hlásí. Vznikem Československa došlo k posílení významu části z českého jazyka, která se stala povinnou. K dalším radikálním změnám došlo po roce 1948, kdy byla výrazně omezena obtížnost maturity a hlavním kritériem pro přijetí na vysokou školu se stal politický profil studenta a jeho rodičů. Po roce 1951 se písemná část maturity skládala pouze z češtiny a ruštiny a ústní zkouška pak rovněž z češtiny a ruštiny plus dvou dalších předmětů. Uvolnění poměrů v šedesátých létech přineslo i možnost maturovat z jiných cizích jazyků a místo ruštiny si bylo možno vybrat matematiku. Po roce 1989 byla maturitní zkouška zákonem ustálena na povinné zkoušce z českého jazyka a literatury a dobrovolném výběru dalších maturitních předmětů. Bohužel renomé maturity jako zkoušky jisté úrovně vzdělání dále značně utrpělo i vznikem desítek soukromých středních škol, z nichž některé, nadneseně řečeno, dávaly maturitní vysvědčení pouze za platbu školného či všimného. Tomu naštěstí zabránila poslední novela školského zákona, když zavedla tzv. jednotnou státní maturitu. Zda se ministru školství Marcelu Chládkovi podaří povinnou maturitu z matematiky prosadit, či nikoli, je dosud ve hvězdách. Jeho hlasitým zastáncem v této věci je například i Svaz průmyslu a obchodu. A aby toho nebylo málo, ministr Chládek přišel před několika dny s dalším svým převratným nápadem: Chce zavést jednotné přijímací zkoušky na všechny typy středních škol s maturitou, soukromých i státních, kde má být matematika samozřejmě také stěžejní částí. Ať už to dopadne jakkoli, pokud konečnému rozhodnutí nebude předcházet podrobná debata na (zejména) odborné, a nikoli politické úrovni, budou takové kroky silně zavánět sociálním inženýrstvím. Michal Tuháček