Politickou i věcnou dominantou evropské energetiky a teplárenství pro letošní rok (resp. pro celý zbytek dekády) se stalo rozhodnutí březnového summitu prezidentů a premiérů členských států EU28 vytvořit na starém kontinentě plně funkční Evropskou energetickou unii (EEU). B. KARVINSKÝ
Názory na její potřebnost a zaměření se budou přirozeně lišit. Přehlédnout nelze ani projevy nadšení, ani skepsi, že nic nemůže být vzdáleno principům evropské politické a ekonomické jednoty více, než jsou časná energetická politika EU28, příp. že jednotný evropský energetický trh je pouze byrokratickou chimérou. Stávající evropskou energetickou politiku zdeformovala řada faktorů. Mj. necitlivé prosazování národních energetických zájmů, direktivní určování cílů namísto ucelené a dlouhodobě platné celoevropské energetické koncepce, řada politických a ekonomických instrumentů bruselských a štrasburských institucí do ekologizace výroby energií a tepla, do vývoje cen jejich produktů, do strukturalizace zdrojové skladby, malá péče o akumulační a distribuční bázi atd. – Rezultát? Vysoké ceny energií, obavy z bezpečnosti a spolehlivosti jejich dodávek. Zklamání jak na straně velkospotřebitelů energií, tak terciární sféry a domácností. Drahá resuscitace Brusel hromadící se problémy bezesporu vnímal a vnímá. Otázkou je adekvátnost jeho instrumentária k nápravě situace. Lavina různých směrnic, programů a „balíčků“ ke zdrojové i distribuční bázi zatím nedovedla ke kýžené podobě evropské energetiky a teplárenství. Proto šéfové států a vlád EU28 sáhli po nejtěžším kalibru. Evropská energetika volá po zásadní transformaci už delší dobu. Formálně poslední impulz, který odstartoval kampaň k vytvoření a prosazení EEU, vygenerovaly problémy se spolehlivostí a bezpečností dodávek energetických surovinových zdrojů z politicky nestabilních regionů mimo EU28. Prizmatem aktuální situace: idea EEU není pouze nástrojem pro další optimalizaci odvětví. V I. etapě se musí stát pro něj lékem. Naplnění myšlenky EEU se neobejde bez velké sumy prostředků. Zatím (do roku 2020) se podařilo zmobilizovat cca 1 bilion eur, a to hlavně do diverzifikace energetických zdrojů, do dalšího propojení infrastruktur a do výměny stávajících zařízení za účinnější a ekologičtější. Evropany očekávají hořké pilulky Bezpochyby jsme na začátku dlouhého a složitého transformačního procesu. EEU by mohla zajistit levnou a bezpečnou energii, eliminovat závislost evropských firem a domácností na ruském zemním plynu a garantovat šanci pokračovat v ekologizaci odvětví. Jenže: aby Evropa dosáhla na lepší ceny, na energetické jistoty, bude muset přijmout i některá nepopulární opatření. Mj. odsouhlasit princip agregace poptávek a společného nákupu energetických surovin. Nezůstane jen u kosmetických opatření. Evropští lídři v souvislosti s EEU položili důraz na urychlení projekce a výstavby nové a nezbytné infrastruktury, na akceleraci interkonektivity mezi jednotlivými národními energetikami. Změny se mají dotknout jak výrobních zdrojů a distribučních soustav v elektroenergetice, tak transportních magistrál a zásobníků pro zemní plyn. EEU nemá ambice být finálním a univerzálním klíčem k eliminaci všech problémů s dodávkami ropy a plynu do EU28. Postupně se ale může stát funkční platformou pro rozvinutí jednotného evropského energetického trhu. Bylo by chybou pouze adorovat její potenciální efekty. Souběžně třeba respektovat a plnit i její požadavky vůči členským státům EU28. Evropa si mnohé zavinila sama Nedobrá situace v evropské energetice nevznikla sama o sobě a není to pouze relikt posledního období. Kritizovat Berlaymont za jeho nedomyšlená rozhodnutí z poslední doby by bylo snadné. Počínaje velkým humbukem okolo problematického instrumentu emisních povolenek a konče některými národními politickými kotrmelci okolo jádra po havárii Fukušimy. Základní směr, který si Evropané v energetice a teplárenství vytýčili už na konci XX. století (přechod od technicky, surovinově a ekologicky zastaralých fosilních zdrojů a metod výroby k moderní nízkoemisní energetice) je správný. Některé cíle (třeba z Lisabonské směrnice 20-20-20) jsou očividně nad síly a možnosti části členských zemí. To bude muset EK objektivně vyhodnotit a s EP připravit nové věcné i legislativní návrhy. Že to nebude pro mnohé země a firmy snadné a akceptovatelné, to už naznačila vzrušená debata okolo požadavku na transparentnost trhu, resp. obchodních jednání a smluv na poli energetiky. Aby se tento princip prosadil v praxi, národní orgány i privátní sféra jej budou muset nejenom přijmout, ale také se jím důsledně řídit. Jinými slovy: upřednostnit cíle a nástroje celoevropské energetiky, evropské právo v řadě bodů nadřadit nad národní. A to jak dovnitř unie, tak vůči každému subjektu mimo EU28, jenž by se to pokusil ignorovat či narušovat. Lze klást rovnítko mezi zrodem EEU a vznikem nového evropského energetického trhu? Jen zčásti. V reálu půjde o jeho dobudování, resp. o analýzu a dořešení některých drhnoucích uzlů a procesů. Lze přitom očekávat řadu rozporuplných diskuzí a reakcí. Jak na půdě Berlaymontu, tak uvnitř jednotlivých států EU28. Zatímco část občanů a firem bude požadovat přísnou kontrolu cen energetických vstupů, samotné energie i energetických služeb, oborové podnikatelské subjekty budou zastávat (nepochybně) odlišné postoje. Shoda nenastane ani v tradičně neuralgických oblastech a nástrojích, zejména v otázce dotací na nefosilní zdroje. Kritici budou zdůrazňovat jejich zhoubný vliv na fungování trhu a na výslednou cenovou hladinu energií. Ekologické iniciativy budou požadovat jejich zachování. Mj. s argumentem, že jen tak lze sanovat další vědecko-technický pokrok v oblasti nefosilní energetiky. Zatímco kapitáni průmyslu se budou (logicky) ohrazovat proti velkorysým dotacím na tyto zdroje a jejich dopadům na prodražování svých výrobků a ztrátu konkurenceschopnosti na mezinárodních odbytištích, zastánci ekologicky akceptovatelné energetiky a teplárenství z pozic ochrany klimatu neustoupí. Podpoří EEU rovněž Češi? Zájem o zkoncipování EEU a o prosazení jejích principů (včetně zmíněné transparentnosti) potvrdil rovněž český koaliční kabinet. Podle předsedy vlády Bohuslava Sobotky myšlenky EEU přenese i na pořad jednání Visegrádské skupiny. A to nehledě na fakt, že Praha dlouhé roky zdůrazňovala princip svébytnosti při formování národní energetické politiky a národního energetického mixu. Jeho předchůdce Mirek Topolánek v rozhovoru pro Technický týdeník označil EEU za „zatím poněkud mlhavý intelektuální koncept, který se má teprve postupně plnit konkrétním obsahem, a na něj budou navazovat jednotlivé legislativní iniciativy EK. Všechny cíle jsou zatím nastaveny výhradně na úrovni EU, takže je předčasné hodnotit, jaké konkrétní závazky z nich vyplynou pro ČR“. ČR potřebuje propracovanou, dobře zkalkulovanou a dlouhodobě platnou národní energetickou a surovinovou politiku. Chybí jak nová Státní energetická koncepce, tak detailnější predikce vývoje národního energetického mixu. Pro pozorovatele (a nejenom zvenčí) bylo a je tristní sledovat debaty okolo novely energetického zákona, okolo prolomení (nebo zachování) tzv. Pithartových limitů na těžbu hnědého uhlí, ale i nerozhodnost v cause rozvoje jaderného sektoru v ČR. Výčet problémů přitom není vyčerpán ani zdaleka. Jedno je jisté: odklady odkladů nejsou energetická politika. Velmi pikantní dopad na tuzemskou energetickou scénu bude mít záměr Bruselu vytvořit instituci jednotného evropského energetického regulátora. I přes (řekněme unikátní) vztahy mezi věcně příslušným resortem a národním regulátorem ERÚ bude nutno dosáhnout shody, a to včetně vymezení kompetencí. V Bruselu i doma. Evropa dokázala agregovat síly, prostředky i um v řadě oborů a odvětví. Vzpomeňme třeba odstranění bariér pro mezinárodní obchod, pro volný pohyb lidí a zboží, dynamický nástup telekomunikací aj. Nyní hodlá vygenerovat na principech demokracie a tržní ekonomiky dobře fungující energetický systém, v němž nebudou zdeformovány zájmy a potřeby lidí, ani hospodářská soutěž firem. A to vše pod dále již neodložitelným imperativem završit proces transformace současné dominantně fosilní energetiky. Novou EEU nelze považovat za administrativní ženšen na všechny bolesti současné evropské energetiky a teplárenství. Aby ji bylo možné kausálně zformulovat a plně rozvinout, k tomu nepostačí pouze shoda na pár základních legislativních floskulích nebo masa investic. Ani výčet paragrafů, ani peníze samy o sobě EEU do každodenního života lidí a do fungování ekonomik neprosadí. EEU se musí stát integrální součástí života a práce Evropanů.