Mnozí manažeři si při výběrovém pohovoru s uchazeči myslí, že stačí odbornost, praxe a chtění (dobrá vůle) a člověk může pracovat kdekoliv a řídit či vést lidi. Není tomu tak. To, zda raději pracujeme sami na sebe, nebo řídíme lidi, záleží na našem vnitřním nastavení i na prožitých zkušenostech. Zjednodušeně řečeno člověk buď rád pracuje sám na sebe, nebo rád vede lidi. Buď je rád zaměstnancem, či zaměstnavatelem. Zaměstnanec Zaměstnanec – nejobvyklejší forma získávání prostředků na živobytí. Člověk vystuduje nějakou profesi, nechá se zaměstnat v úřadu, v nemocnici, v armádě či v soukromé firmě. Někdo jiný se postará o práci o zakázky. Po zaměstnanci se jen vyžaduje, aby byl poctivý, loajální a spolehlivý odborník. A většina lidí se tak chová. S různou mírou angažovanosti. Podle emoční energie, kterou člověk od začátku do práce vloží, lze usuzovat, za jak dlouho vyhoří (burnout). Někteří vyhoří za dva roky, někdo nevyhoří ani za dvacet let. Ti, u kterých syndrom vyhoření nepropukne, berou svou práci jen účelově, jako zdroj peněz na placení účtů a svých snů. Ti, kteří berou svou práci moc vážně a chtějí být moc dobří či něco změnit v organizaci, kde není top management pružný, vyplýtvají svou emoční energii a vyhasnou. Pak z nich zbydou „stíny“ či karikatury sebe sama. Vedoucí zaměstnanec Vedoucí zaměstnanec je vlastně manažer – v soukromém podniku či nějaký vedoucí v organizaci typu úřadu, nemocnice, armády či divadla. Tedy jde o člověka, který je rád, že se někdo jiný postará o zakázky, o pravidelnou pracovní náplň a výplaty – obvykle obchodníci. Vedoucí zaměstnanci, např. výkonný ředitel, výrobní ředitel, finanční ředitel apod., pak rádi a často i dobře organizují druhým práci, aby se nasmlouvané zakázky splnily. Mnoho schopných mužů, a v poslední době naštěstí i žen, se do managementu hlásí. Pokud možno do „korporátu“ (veliká firma, nadnárodní společnost), kde je možné rychle vyrůst a rychle si vydělat. Navíc v korporátu se skutečný výkon a zásluhy tak trochu skryjí za výkon celku. Rozhodně v malé firmě o 30 lidech ví majitel o výkonu každého vše, kdežto o výkonu 3 000 lidí neví nic. V korporátu lze mít k dispozici služební auto, zlatou kartu, létat business třídou, chodit na drahé večeře a na golf s klienty apod. Je to dobré bydlo býti bidelníkem, jak říkával Jan Werich. OSVČ Mnoho lidí je založeno tak, že rádi pracují sami na sebe. Jsou nezávislí. Co si udělají, to mají. Obvykle jsou to introverti, kteří si věří, že vždy najdou dostatek zakázek a uživí se. Nejčastěji jde o daňové účetní, nejrůznější poradce, obchodníky, řemeslníky typu instalatér, obkládač, ale také zubař či kadeřnice. Některé profese mají navždy vystaráno (zubaři), jiní se musejí pěkně ohánět (obchodníci). Někdy živnostník zaměstnává ještě jednoho či dva lidi, často na zkrácený úvazek – sekretářku, účetní, prodavačku apod. Tito živnostníci se mají co ohánět, protože bojují nejen o své přežití, ale navíc ještě s rozsáhlou byrokracií, která čeká na jejich chybu, aby mohla vykázat činnost. Podnikatel Je to typ dobrodruha, který je posedlý svým nápadem a bezmezně mu věří. Vytvoří malou firmu a věnuje jí všechen čas a peníze. Několik let, obvykle pět až deset. Pak vybuduje malý podnik, pak střední a možná i velký. Firma se tak stane rodinnou firmou, které jsou většinou nejlépe řízené. Tento typ lidí je nejvíce ambiciózní, je to často lídr, který uskutečňuje své vize. Rád řídí lidi a rád přebírá odpovědnost za jejich zaměstnanost. Není jednoduché zajistit na každý měsíc zakázky tak, aby všichni kmenoví zaměstnanci měli vždy práci. Navíc si všichni zaměstnanci pořád vymýšlejí, co všechno by chtěli za benefity a vymoženosti. Čímž nevědomky nesmírně urychlují nástup robotizace, protože roboty žádné požadavky nemají a podávají 24 hodin vyrovnaný výkon. Rozdíl mezi vedoucím zaměstnancem – námezdní silou – a podnikatelem je, že vedoucí zaměstnanec řídí lidi stejně jako podnikatel, jen se obvykle nemusí starat o zakázky. Podnikatel musí a má plnou odpovědnost za celou svou firmu. Věk a výběr povolání Co je ještě velmi zajímavé z hlediska výběru firmy a pozice, je věk. V 24 letech po ukončení VŠ má člověk spoustu elánu a touhy ukázat všem, co v něm je. Proto touží pracovat v Googlu, Microsoftu, Honeywellu, Applu, Amazonu apod. Okolo 35 let začíná ubývat sil. Některé americké společnosti často dokážou člověka na 150 % využít, a když už nemůže, tak ho bez milosti propustí a najdou si lidi nové, plné sil a energie. To pak pětatřicátník rád přijme výzvu z ČEZu a podobných firem, kde chtějí odbornost a skvělou práci, ale kde je trochu nižší tempo a lidštější zacházení. Když už člověk nestačí ani tam, s radostí v 45 přijme možnost v klidu dožít jako vedoucí oddělení či odboru někde na ministerstvu nebo na krajském úřadu apod. Také spíše mladí lidé zakládají nové firmy – s výjimkou období po revoluci, kdy bylo třeba využít příležitosti, jaká se už nikdy nezopakuje. V 50 snad nikdo firmu nezakládá. Padesátník se může ještě živit jako konzultant, poradce či politik. Mindset Samozřejmě, že k rozhodnutí, zda se člověk stane řadovým zaměstnancem, vedoucím zaměstnancem, OSVČ či podnikatelem, výrazně přispívá to, zda je výrazný extrovert, či introvert, zda má tzv. fixní, či růstové nastavení mysli (mindset). Fixní znamená obavu z prohry a posměchu a sázku na jistotu. Růstové znamená nebojácnost, ochotu dělat chyby, růst a učit se. Pokud jste hodně mladí, to, do jaké kategorie skutečně patříte, můžete zjistit také pomocí testu MBTI (lze najít na internetu). /PhDr. Karel Červený, MSc., MBA /