Zní to k nevíře, ale platební kartě už je 100 let. První (de facto věrnostní a úvěrovou zároveň) vystavila v roce 1914 společnost Western Union Telegraph Company. Klient s její pomocí mohl telefonovat a posílat telegramy. Účet mu pak firma zaslala k úhradě koncem měsíce. Nebyly plastové. Ve své „archaické“ verzi byly zhotoveny i z plechu. Průlomovým se pro ně stal až rok 1949. Tehdy podnikatel Frank McNamara v New Yorku založil klub nadšenců pro nové formy finančních operací. Klubová karta s dobře známým označením Diners Club Card posloužila pro bezhotovostní placení ve smluvních obchodech, restauracích a hotelích. Během krátké doby si ji pořídilo na 20 000 zákazníků. U nás jsou platební karty oficiálně akceptovány od roku 1965. První doloženou bezhotovostní platbou za poskytnuté služby se může pochlubit společnost ČEDOK (1968). Zprvu byly převážně v rukou cizinců. Jednotný systém mezinárodních bezhotovostních plateb pronikl do tuzemských bank a firem až později. Konkrétně: 1. platební kartu u nás vydala (v roce 1988) Živnobanka, a to jako dispoziční kartu k tuzexovému účtu. V roce 1991 pak vzniklo Mezibankovní sdružení pro platební karty. I přes nesporné efekty se boom platebních karet v ČR nedostavil okamžitě. Operace s nimi nebyly zprvu levné. Prodražila se i samotná instalace bankomatů pro výběr hotovosti. Řada obchodníků se zdráhala kupovat a provozovat málo známý systém. K prvnímu rozsáhlejšímu nástupu platebních karet došlo až po roce 2000. Podle statistiky Sdružení pro bankovní karty (SBK) počet vydaných platebních karet v 10,5milionové ČR na konci roku 2014 meziročně vzrostl o téměř 8 % a činí 11,028 mil. kusů. Češi jsou evropským lídrem v počtu plateb bezkontaktní kartou (3,3 transakce za měsíc). Pochlubit se mohou i největší útratou bezkontaktní kartou (cca 1 700 Kč měsíčně). Zkvalitňující se infrastrukturu a růst počtu bezkontaktních terminálů doprovází pokles výběru peněz kartou v bankomatu a zvýšený počet plateb kartou přímo u obchodníků. Čeští držitelé platebních karet vloni u obchodníků a výběry z bankomatů hradili výrobky a služby za více než 1 bilion Kč. Při srovnání s rokem 2013 to bylo o 10 % více. Bilance našich elektronických plateb v obchodech a v provozovnách služeb je impozantní. Přejeme si, aby nám neméně dobře posloužily i mimo obchodní sféru. Např. v dopravě, ve spojích, v kulturních objektech aj. A nechceme už jenom bezhotovostně platit kartami. Nastupující pokolení, které více hoví moderním informačním technologiím a softwaru, upřednostňuje další nástroje pro tyto finanční operace, např. platby mobilním telefonem, smart systémy, smart hodinkami aj. Martiny Kirchrathové, ředitelky pro rozvoj komerčních řešení MasterCard Europe pro ČR, jsme se zeptali: Jak v tomto směru obstojíme v ČR? Nezamíří platební karty už jenom do technických muzeí? Rozhodně ne. Žijeme ve světě informací. Zabezpečujeme a od partnerů požadujeme kvalitní, bezpečné a spolehlivé služby, finanční nevyjímaje. Platební karty a hlavně ty bezkontaktní si našly velmi rychle své věrné zákazníky. Dobře jsme zvládli (zejména mladší generace) nástup moderních informačních technologií. Dnes to není jen o tom, mít dobré technické řešení a zázemí velké firmy. Je potřeba stále rozvíjet služby a produkty. Také už nám nestačí „pouze“ dobře fungující systém operací s platebními kartami, které v ČR používá na 60 % dospělé populace a jimiž se od Aše po Jablunkov realizuje už více než 52 % všech bezhotovostních plateb. Průběžně se snažíme o to, aby síť akceptačních míst rostla. Aby se zatím dominantní platební funkce doplňovaly o ucelenou řadu doplňkových s přidanou hodnotou pro držitele karet MasterCard a Maestro. Kdybych to měla shrnout: aby se novými kartami dalo rychle, spolehlivě, bezpečně a hlavně jednoduše platit nejenom v obchodech s potravinami a oděvy nebo na čerpací stanici s pohonnými hmotami, ale i na všech státních institucích, v dopravě, na poštách aj. Aby nám karta zároveň umožnila platit za novou zubní plombu pro dítě stejně jako za vstupenku do muzea a na koncert nebo za jízdenku v tramvaji či autobuse. Soudě podle Vašich posledních čísel, zatím jsme v půli cesty. Spočívá problém v dalším rozšiřování sítě a portfolia služeb realizovaných platebními kartami výlučně na bedrech bank, kompetentních orgánů státní správy, neřkuli obchodníků? Tu těžší a „větší“ polovinu máme hotovou. Nicméně na každém z nás bude záležet, jakým tempem a jakými novými nástroji se bude systém bezhotovostního placení v ČR dále rozšiřovat a zkvalitňovat. Hodně bude záležet i na samotných uživatelích karet, na jejich chuti zkoušet nové služby a funkce. Promiňte, nebude takový požadavek pro některé skupiny obyvatel (zejména pro nejstarší generaci, která objektivně neměla možnost dlouhodobě používat moderní IT systémy) přece jen náročný? Souhlasím. Pohybujeme se v reálném občanském i ekonomickém prostředí. Proto musíme respektovat různé přístupy i zkušenosti lidí, jejich věk i ochotu se učit nové věci. Na druhé straně si nelze a priori připouštět chybný vzorec „čím starší občan, tím menší chuť pořizovat si platební kartu a schopnost ji efektivně využívat“. Mohla bych posloužit řadou opačných pozitivních příkladů z praxe. Některým skupinám současných i potenciálních klientů se však budou muset banky i příjemci karet věnovat intenzivněji a ohleduplněji a poskytovat služby, které korespondují s potřebami dané věkové nebo jiné skupiny. Kde naopak na nárocích slevit nelze? V první řadě při spolupráci s legislativní a exekutivní mocí. Aby se systém moderních smart operací mohl opřít o promyšlenou a pružně fungující legislativu, jak jsme toho svědky v jiných rozvinutých státech. Vývoj národních standardů se ve světě nezastavil. A to budeme muset plně respektovat i u nás. Citelně se bude muset rozšiřovat také technické a technologické portfolio. Platební karta, která dominovala bezhotovostnímu placení po celá desetiletí, má dnes svou budoucnost hlavně v kombinaci s mobilními službami. Představte si, že kartě přidáte displej. Jen přiložíte mobil, ono to „pípne“. Nebo zaplatíte zboží na internetu a v reálném čase vidíte, co, kde, za kolik atd. Technologie dnes umožňuje platební funkcionalitu umístit do hodinek, do mobilního telefonu, do platební nálepky atd. Lidé si rádi hrají a mají různé představy o tom, co potřebují. Proto je třeba umět jim technologii co nejvíce přiblížit. Nezapomenout, že v jednoduchosti je síla. A do třetice: více péče si vyžádá také příprava lidí na novou techniku a způsoby bezhotovostního placení. Lidem je nelze vnucovat. Naopak, přínosy nových řešení a nástrojů jim musíme přiblížit lépe a přesvědčivěji. /wa/