Jelikož učitelé jsou ti, kteří stavějí u dětí klíčové dovednosti pro budování další kariéry, pak pokud chceme posilovat vztah mladé generace k technickým oborům, musíme v této oblasti vzdělávat především je. Marek Raja je středoškolský profesor a v roce 2016 se zúčastnil velmi zajímavé akce pro pedagogy podporované společností Honeywell. Pan Raja působí již devátým rokem na Gymnáziu Bohumila Hrabala v Nymburce, kde učí matematiku, fyziku a výpočetní techniku a kromě běžné výuky se zaměřuje také na integraci jazykové výuky metodou CLIL. Pane Rajo, můžete nám prosím říci, jak pracujete s dětmi v rámci odborných předmětů na vaší škole? Na naší škole se pokoušíme různými cestami přitáhnout děti ke studiu předmětů souvisejících s technickým vzděláním. Laboratorní práce mají například u nás studenti po celou dobu výuky fyziky, to znamená sedm let v případě osmiletého gymnázia. V laboratorní skupině je maximálně deset žáků, takže výuka je velmi intenzivní. V rámci praktických cvičení mohou pracovat s měřicími systémy, na školních počítačích je nainstalován software Vernier. V předmaturitních ročnících pro ně máme připraveny fyzikální semináře a v rámci maturitních prací si studenti mohou vybírat i z fyzikálních oborů, mohou tvořit nějaké konkrétní dílo: dalekohledy, zesilovače, detektory na kytaru apod. Přicházejí k vám na gymnázium děti ze základních škol dobře připravené? Na osmileté gymnázium jsme schopni přijmout 50 % přihlášených a s nimi je výuka snazší, obtíže mají ti, kteří nastoupí na čtyřleté studium. Jak jsou na tom se znalostmi z matematiky, fyziky a chemie? S absolventy z 5. tříd ZŠ není problém, hůře jsou na tom absolventi z druhého stupně. Chybí jim kvalitnější orámování matematiky. V době, kdy ne všichni na SŠ dělají přijímačky, nejsou studenti donuceni se pečlivě na zkoušky připravit a projít si nějakou přípravnou učebnicí (například od Františka Běhouna, kterou před 25 lety využívala naše generace). Učitelé potřebují kvalitní a velmi dobře zpracované metodické podklady pro výuku a profesionální servis. Nelze to dohánět po večerech a vyhledávat na internetu. Aby bylo školství účinné, musí mít svěží a odpočinuté učitele, kteří nemohou být ždímáni neustálou přípravou vlastních materiálů. Najdou se na škole žáci, kteří se vyprofilují a jsou talentovaní? Ano, samozřejmě. Měli jsme tam inteligenční špičky, po kterých v rámci jejich studia na vysoké škole sahá Google. Dále jsme vychovali studenta, který studuje na prestižní škole v Anglii, nelépe vyhodnocené škole na světě a je nejlepší v ročníku. Občas se objeví studenti, kteří mají něco od Boha, ale nesmí chybět vůle a píle. Jaké jsou charakteristické vlastnosti těchto úspěšných studentů? Jednoznačně je to ryzí zájem, který se pojí s vůlí. Žák má například IQ 160, je nadaný na fyziku, ale přesto je vidět, že si doma počítá, že ten „olověný zadek“ tam je, musí to natrénovat, a málokdo je v dnešní době ochoten ten čas obětovat. Můžete nám nyní stručně představit program Honeywell Educators Space Academy v Rocket Center Huntsville v americké Alabamě? Bylo to pět velmi intenzivních dní, absolvovali jsme dvanáct hodin přesně rozepsaného programu, který sestával ze tří základních proudů: První byla teoretická příprava, která se skládala z přednášek a prezentací vesmírného centra. V Americe velmi podporují orální historii, takže reální lidé, kteří se přímo podíleli na výzkumu vesmírných projektů, předávají svoji zkušenost dál a přednášejí v muzeu i simulačních místnostech. Jsou velmi kompetentní a osobně angažovaní. Velmi se vás dotkne síla uvědomění národa, který byl schopen již před desítkami let vypustit první rakety do vesmíru. Druhý proud byl simulační. Procházeli jsme různými simulacemi, například mise na Měsíc, na Mars, řídili jsme v reálných podmínkách raketoplán. V muzeu je totiž umístěn model 1:1 mezinárodní vesmírné stanice. Jedna skupina pilotovala, druhá byla v modulu. Některé situace jsme absolvovali ve skafandrech, což bylo velice věrohodné, a člověk si uvědomil náročnost a existenci řady omezení. Byli jsme také na AXIS simulátoru a rovněž jsme absolvovali simulaci evakuace z potopeného vrtulníku. Třetí blok byl z mého hlediska nejzajímavější. Tato část se skládala z workshopů a metodických setkání, kde jsme se seznámili s profesionálně připravenými programy a materiály. Vytvářeli jsme předměty pro simulované potřeby a naši lektoři se snažili u nás posílit vnímání inženýringu v astronautice a jeho propojení s teoretickou výukou fyziky. Využívali jsme celý balík metodických materiálů včetně profesionálně zpracovaných videí. Programu se účastnilo 100 lidí z celého světa, asi ze 30 států, polovina účastníků byli Američané. Obsah kurzu se nijak jazykově nepřizpůsoboval a dobrá znalost angličtiny byla klíčová. Bylo tam víc účastníků z ČR? Ne, jenom já. Hodně tam bylo účastníků z asijských zemí. V mém týmu bylo šest Američanů, dále zástupci z Vietnamu, Indonésie, Malajsie, Filipín a JAR. Všichni byli středoškolští profesoři a učitelé ZŠ. Kteří účastníci patřili k nejaktivnějším? Vzhledem k jazykovým bariérám to byli Američané a Irové. Během seminářů se kladl důraz na kolektivní myšlení a týmovou spolupráci a v rámci toho tam byly i aktivity, které nesouvisely s fyzikou, ale s prací ve skupinách. Na jaké problémy narážejí učitelé v jiných zemích? Kantořina je všude stejná. Děti zlobí, nechtějí se učit a učitelé prožívají takové každodenní drobné malichernosti. Konkrétním problémům s výukou v jednotlivých zemích jsme se nevěnovali. Díváte se nyní na výuku technických předmětů jinak? Přineslo vám to něco? Určitě. Všechna školení, včetně těch, na kterých jsem byl v rámci Evropy, mě hodně posunula vpřed. Účastnil jsem se také řady konferencí a všechna tato setkání jsou nesmírně přínosná a dodávají chuť do další práce. Člověk si z toho vytáhne, co je mu blízké, a to pak aplikuje. Také se dozví, že všude mají stejné problémy, že rozvinutý svět je ve výuce velmi podobný a nikdo v tom není sám. Naváže nějaké kontakty, zjistí nové možnosti. Aktuálně mně pomohly především získané materiály, které mohu použít do výuky. Již v září budeme na fyzikálním semináři v oktávě sestrojovat tepelný štít raketoplánu. Metodické materiály se dají přímo využít ve výuce? Ano, přesně tak. Něco budeme nuceni přeložit, ale pro oktávu to možná nechám v angličtině. Jsem totiž velký propagátor metody CLIL, která do výuky odborných předmětů zapojuje anglické studijní podklady. Studenti se tak naučí přirozenou cestou spoustu odborných výrazů. Co je na těchto materiálech tak ojedinělé? Odlišný náhled a metodika výuky. My děláme laboratorní práce ve škole běžně, ale jdeme na to jinak. Žáci měří a zpracovávají protokoly, ale není tam zapojen názorný prvek. Uvedu příklad výroby tepelného štítu podle metodiky školicího centra v Alabamě. První krok výuky je založen na teorii, která souvisí s fyzikálním jevem, například tepelným přenosem. Teorie zabírá 10–15 minut, na závěr je rekapitulace. Druhý krok již obsahuje inženýring a řeší, jak teorie souvisí s raketoplánem, který se během letu tře o atmosféru, a proto musí být chráněn tepelným štítem. V tuto chvíli je k dispozici video – film zpracovaný centrem. Třetím krokem je reálné sestrojení štítu a testování jeho odolnosti. Téma astronautiky je velmi moderní a atraktivní, ale především je velmi důležité podporovat otevřené myšlení. Máte v plánu ještě další vzdělávací programy? Mám mnoho plánů v tomto směru, které mě nesmírně občerstvují. Každý učitel by měl na taková setkání, ať v Čechách, nebo zahraničí, jezdit. Například v Nymburce běží Elixír do škol, což je projekt podporovaný nadací Depositum Bonum, která podporuje vědu, výzkum a vzdělání. A jednou za rok se koná konference, na které jsem byl již třikrát. Společnost Honeywell také pořádá Green Boot Camp v San Diegu v Kalifornii a ten je zaměřen na environmentální výchovu. Rád bych si požádal o další stipendium, protože toto téma je mně velmi blízké. Téma ekologie je vůbec naprosto zásadní. Stavebnictví, fotovoltaika, bioenergetika. Tato témata přednášejí lidé, kteří mají v oboru 10–15 let náskok, a to vás katapultuje mnohem rychleji. Co by vám jako učitelům nejvíce pomohlo? Například, kromě již zmiňovaných profesionálních materiálů, jasná struktura výuky. Byl jsem v Anglii a tam mají jasné parametry, jasné učebnice, jasné pracovní listy, pracovní sešity a předpřipravené testy. Na všechny předměty. /Ivana Strasmajerová/