Uvádí se, že asi jedna třetina manažerů pravidelně bere drogy nebo požívá alkohol. Další třetině manažerů je všechno jedno, protože je vyhořelá. Snaží se přežívat. Poslední třetina hledá způsoby, jak zvládat vysoce náročnou práci, a ubránit se drogám, alkoholu či vyhoření. Jaké jsou možnosti? Co je to život? Proč tady jsme? Jaký to všechno má smysl? Je úspěšná kariéra to jediné a nejlepší v životě? V jakém věku? I na konci? Před časem byl v hospicích prováděn průzkum, v němž se umírajících tázali, co by udělali jinak, kdyby mohli svůj život prožít znovu. Téměř všichni řekli, že by méně pracovali a více se věnovali rodině. Škoda, že si to člověk uvědomí většinou až na smrtelné posteli, kdy není možná náprava. Co věnujeme zaměstnavateli a co rodině Málokdo si uvědomí, že zaměstnavateli, kterého většinou nemilujeme, věnujeme nejvíce produktivní část života od 25 do 65 let. Tedy celých 40 let! A každý den mu obětujeme tu nejproduktivnější část dne, kdy jsme svěží a máme chuť něco dělat. Manažeři věnují často ještě více svého času – deset i více hodin denně. K tomu připočtěte cestu do práce a domů. Pro ty, které milujeme – pro svou rodinu –, máme jen unavené večery s minimem energie. Jak se máme věnovat svým dětem a rozvíjet je? A co náš partner/partnerka? Co si unavení, podráždění a frustrováni navzájem dáváme? Máme chuť a čas rozvíjet svou lásku? A co naše psychohygiena a osobnostní rozvoj? Kde na to vzít čas a energií? O víkendech jsou manažeři on-line. Někteří mají telefon na nočním stolku při milování. Všichni s ním chodí na toaletu. O dovolených si s sebou manažeři berou chytrý telefon a tablet, jsou pořád na příjmu a vyřizují problémy. Nikdy svou mysl a pohotovost nevypnou, nikdy si pořádně neodpočinou. To často vede k částečnému či úplnému vyhoření. Na cestě k vyhoření Syndrom vyhoření („burn out“) postihuje všechny, kdo vynakládají mnoho emoční energie, povaha jejich práce je nikdy nekončícím procesem a mají vysokou míru odpovědnosti. Takový člověk mnoho emocí vydává a málo dostává zpět ve formě uznání, poděkování, povzbuzení, odpočinku apod. Proces vyhoření probíhá léta. Nejprve to začíná sysifovským pocitem trvale nesplněných úkolů, které neustále valíme před sebou. Pak přichází nepřetržitá nervozita a úzkost, které provázejí poruchy spánku – nemožnost usnout či předčasná probuzení. Pak se postupně přidává porucha v sexuální oblasti – buď pokles libida jako takového nebo u mužů nastupuje erektilní disfunkce. Často bolí záda, klouby, břicho, kazí se zrak, píchá u srdce apod. Pak následuje neschopnost odpočívat, trvalá frustrace, pocity zmaru, bezmocnost a nemožnost se z toho vymanit a utéct. Splácí-li manažer hypotéky, není-li si jist, zda by znovu našel tak dobře placený post, strach přiznat prohru, to vše ho drží jako křečka běhací kolo. Nastupuje závislost na lécích, na alkoholu, na povzbuzujících drogách. V této fázi ho dost často opouští životní partnerka, dochází k propuštění z práce, ztrátě přátel, ztrátě sebeúcty, z člověka se stává troska. Poslední fází je apatie, úplné vyhoření. Člověku je všechno jedno. Stává se nepoužitelným, jde do invalidního důchodu nebo umírá vyčerpáním. Nejčastěji vyhoření postihuje lékaře, psychology, učitele, manažery, kriminalisty, sociální pracovníky, lidi ve službách, pracovníky reklamačních oddělení apod. Nejméně pak manuální pracovníky, kteří si mohou osahat výsledky své práce – zedníky, pekaře, zahradníky apod. Jak zabránit vyhoření? Prevence vyhoření a závislostí Člověk by neměl ztratit potřebný odstup, nadhled, kritický úsudek. Neměl by tvrdit, že se situací v práci nemůže nic dělat. Vždy se dá něco dělat. Velmi často se stává, že manažer skončí s manažerskou funkcí a věnuje se něčemu naprosto jinému – poradenství, zahradničení, podnikání v malém, cestování, otevře si restauraci či kavárnu, nechává se zaměstnat v oboru, který vždycky chtěl dělat. Nebo si dá na rok dva pauzu a vystuduje školu, která se naprosto liší od té, kterou vystudovat „musel“. Je moudré mít koníčky, které člověku dělají radost, ať už je to fotografování, filmování, malování, sochařina, amatérské divadlo, geocaching, horolezectví, cvičení jógy, vynalézání, práce se zvířaty, turistika, rekreační sport, šachy, rybaření apod. Různorodost práce a zájmů představuje mnoho polínek a člověk nikdy nevyhoří, i když jedno polínko zklame. Při těchto slovech každému naskočí otázka křečka v kolečku: „Kde na to mám vzít čas, když v práci nic nestíhám a chodím domů pozdě večer? Co je to za hloupé rady?“ Pravidlo malých příčin a velkých následků Vždy se jedná o efektivitu práce a všech činností. Přečtěte si v klidu několik knih o tzv. Paretově pravidlu malých příčin a velkých následků („pravidlo 80 na 20“), které se uplatní při řízení firem i vašeho života. Přečtěte si knihy Richarda Kocha „Pravidlo 80/20“ nebo „Pravidlo 80/20 pro manažery“ a knihu Perryho Marshalla „Pravidlo 80/20 v prodeji a marketingu“. Pak zjistíte, že všechno lze dělat jinak – lépe. S malým úsilím mít velké efekty. Například Leslie Perlow a Jessica Porterová uskutečnili tisíce rozhovorů s manažery, účetními, právníky, konzultanty apod. Zjistili, že 94 % z nich tráví na pracovišti více než 50 hodin týdně a téměř polovina více než 65 hodin týdně. Dalších 20–25 hodin trávili telefonováním či mailováním z domova a prací na počítači. Průměrný počet odpracovaných hodin tak činil 70–90 hodin týdně. Oba autoři uskutečnili ve společnosti Boston Consulting Group zajímavý experiment. Vybraným pracovním týmům přikázali, že mohou pracovat jen čtyři dny v týdnu. Doma nesměli pracovat na PC, připojit se k pracovnímu serveru ani služebně telefonovat. Ani během večerů ve všední den, ani o víkendech či dovolené. Ostatní týmy mohly dřít až do úmoru. Po pěti měsících srovnali výsledky týmů. Týmy se čtyřdenním pracovním týdnem a přísným režimem zákazu mailů a telefonování ve volných večerech a dnech měly mnohem lepší pracovní výsledky. Lidé v těchto týmech zažívali pocit vyváženosti, kreativity, díky níž byli efektivnější v práci i doma, měli dojem osobního růstu a dostatek času na rodinu. Jejich klienti tvrdili, že jim přinesli vyšší přidanou hodnotu. Tato zkušenost jasně dokládá, že práce od rána do večera každý den, bez volných večerů a víkendů je nebetyčná hloupost, která svědčí buď o neschopnosti šéfů lépe zorganizovat práci sobě a podřízeným, nebo o bezostyšném vydírání manažerů ze strany majitelů, kteří šetří mzdové náklady a nakládají na záda všech tak dlouho, dokud se nezhroutí nebo nevzepřou. Že za nimi zůstávají nešťastné a často rozvrácené rodiny, nemocní manažeři narkomani či alkoholici, to jim nevadí. „Byznys je byznys.“ Tak člověk pracuje 40 let pro různé zaměstnavatele, splácí hypotéky a pak předčasně onemocní a umře. Novodobé nevolnictví. Jak z toho ven? Kde vzít sílu a moudrost? Existuje několik cest. Jako nejčastější a dost účinná se doporučuje dobrý kouč. Mezi skvělé kouče patří například Jan František Bíma, který chodí s klienty-manažery po horách, a oni mu cestou vyprávějí svůj příběh. On se jen moudře ptá. Většinou pod vlivem otázek, přírody, atmosféry a introspekce manažeři přijdou na to, co je špatně a co s tím mají dělat. A pak často učiní nějaké správné rozhodnutí. Soustavnou práci skvělého kouče provádí i paní Helena Futerová, bývalá personální ředitelka nadnárodní společnosti. Má výborné výsledky a je oblíbená. Velmi zvláštním úkazem mezi kouči je paní Martina Wojtylová z Opavy (mujkouc.com). Její koučování hladí po duši a objevuje v člověku velký vnitřní potenciál, který chce následně využít pro šťastný život. Kromě koučování se zabývá designem pracoviště i domova. Navrhuje pro manažery interiéry místností i celých domů. Dokonce spolupracuje s umělci, kteří dokážou namalovat obraz na přání, vyzařující pozitivní energii. Věnuje se i koučování vlastního stylu a image. Vede své klienty k rozvoji uměleckých a výtvarných dispozic. Velmi zajímavý je i její „Koučink krásy, stylu a věčného mládí“. V tom všem je naprosto jedinečná. Moudrost a sebeúcta Správný manažer dosahuje svých výsledků pomocí skvělých podřízených. Na ně vše deleguje a umí je motivovat výzvami, smyslem práce, cílem, povzbuzením, poděkováním i uznáním. To vše je zdarma – nic to nestojí. Je to jen o rozhodnutí manažera být takový. To je nejúčinnější nástroj pro práci a ochrana před vyhořením pro všechny zúčastněné. Pokud manažer přijde ráno do práce, a místo čtení záplavy e-mailů nejprve pozdraví a povzbudí svůj tým, vyřídí ty nejnutnější schůzky a porady, zkontroluje a ocení pochvalou odvedenou práci podřízených, pak může z práce odejít okolo třetí čtvrté a už nemusí nic dalšího dělat. Musí si vybírat to podstatné, co přináší největší efekty a řeší systémové a principiální otázky. Koncepčnost musí mít převahu nad operativností. Vyčerpaný manažer nic kloudného nevymyslí. Moudrý manažer ví, že základem výkonu a efektivity je dostatečný pravidelný spánek, zdravá výživa a tělesné a duševní cvičení, například jóga. Také není špatné – naopak, patří to k dobrému tónu a k psychohygieně – mít svého psychologa. Ten je rádcem, koučem, klade otázky, nastavuje zrcadlo. Není psychiatr, neléčí nemoci, ale pomáhá se podívat na problém klienta jinýma očima. Klade otázky, které by si člověk nikdy nepoložil. Psycholog pomáhá člověku posilovat sebeúctu, sebevědomí, sebelásku a naučí ho sebeřízení. Člověk s vysokou sebeúctou se nenechá vmanévrovat do pasti závislosti na práci, benefitech, jistotě místa a vysokého platu. Váží si sám sebe a své rodiny a hledá, jak si peníze vydělat jinak a jinde, když to nejde ve firmě, kde zrovna pracuje. Aby toto vše zvládl a cítil se šťastný, velmi doporučuji k přečtení dvě knihy. První od Michaela Sinclaira a Josie Seydelové „Všímavost: Cesta ke zklidnění mysli pro ty, co nestíhají“. A tou nejdůležitější publikací je úžasná kniha „FLOW. O štěstí a smyslu života“, kterou napsal americký psycholog Mihaly Csikszentmihalyi. Ty vám změní život…
PhDr. Karel Červený, MSc., MBA; Vedoucí lektor kurzu rozvoje kreativity a inovací MBC