Podpora exportu, inovací a odborného technického vzdělávání – to byly tři hlavní tematické bloky již druhého ročníku Strojírenského fóra, které v polovině března proběhlo v prostorách pražského Obecního domu. Jak by měla zcela konkrétně tato podpora vypadat, v tom se názory přednášejících a bezmála dvou stovek účastníků často diametrálně odlišovaly. Zejména podle toho, zda je zastávali zástupci byznysu, státní správy, představitelé politické či školské sféry. První ze tří bloků dvoudenního fóra byl zasvěcen problematice exportu. Samotné Strojírenské fórum je součástí širší kampaně Svazu průmyslu a dopravy ČR nazvané Rok průmyslu a technického vzdělávání. Konference se uskutečnila pod patronací Svazu strojírenské technologie a Svazu průmyslu a dopravy. I proto ji zahájil poradce prezidenta posledně jmenovaného svazu Boris Dlouhý, který ocenil, že „proexportní politika doznala již v průběhu devadesátých let významnou změnu od zásadního odmítání ekonomické podpory exportu s tím, že export je záležitostí firem a stát nemusí vytvářet podmínky pro jeho rozvoj. Musíme mít ale na paměti, že hospodářská recese se zmírnila jen díky průmyslu a exportu“. S velkým úspěchem na fóru vystoupil Zbyněk Frolík, majitel a šéf globálně expandující firmy na výrobu pečovatelských lůžek Linet a člen představenstva Svazu průmyslu ČR. V úvodu konstatoval, že česká ekonomika je už i díky své historii, sahající až do dob po druhé průmyslové revoluci, v podstatě předurčena k tomu, být exportní. „České země na konci 19. století produkovaly 70 % celé průmyslové produkce Rakousko-Uherska. Známé jsou i úspěchy prvorepublikového období. Bohužel pak přišla válka a po ní byla odsunuta velká část mozkové kapacity sudetských Němců, kdy Sudety měly značně rozvinutý průmysl. Přišli jsme tak odhadem o 40 % intelektuální kapacity. Přesto si Česká republika uchovala průmyslového ducha a i v době komunismu byla patrně průmyslově nejrozvinutější, nejinovativnější, nejkreativnější v rámci tehdejšího RVHP.“ Podle Zbyňka Frolíka jsme na tom ale v zásadě dobře i v současnosti: „Máme perfektní geografickou polohu, máme relativně dobré infrastrukturní napojení na okolní země, energeticky jsme propojeni, internetově jsme propojeni, máme obrovskou tradici v pěstování vědomostního kapitálu.“ I z těchto důvodů „export v zásadě umíme, ale mohli bychom v něm být podstatně efektivnější“. Pomoci by k tomu mohla zvýšená aktivita ve výzkumu a vývoji, který se odráží i v počtu přihlášených patentů na patentovém úřadě. Zbyněk Frolík doporučil českým firmám, aby studovaly přihlášené patenty svých konkurentů. Je to možnost, jak legálně získat přehled o tom, kam směřují své kroky, případně i „obejít“ patentovaná řešení a dosáhnout stejných cílů vlastními zcela originálními postupy. Patentová politika ale může mít i svá značná úskalí. Šéf firmy Linet proto na základě vlastních zkušeností poukázal na mnohdy komplikované konkurenční vztahy zejména v oblasti patentové: „Můžete vyvážet, můžete prodávat, ale teprve až dosáhnete určité ekonomické síly, tak vás konkurent zažaluje v patentovém sporu. A vám nezbude než se bránit.“ Například v USA vyjde jeden průměrný patentový spor společnost Linet na zhruba milion dolarů. Další úskalí exportních aktivit vidí Zbyněk Frolík ve využívání externí distributorské sítě, která přináší více nevýhod než užitku: „S distributorem vždycky bojujete. Distributor dělá svůj byznys s koncovým zákazníkem, ale také s vámi. Tedy neovládáte cenovou politiku, neovládáte značku ani růst na trhu. Snadno vám také může zkazit reputaci.“ Překážkou v exportu bývají často národní certifikace. „V Číně mají vnitřní utajovaný předpis, že neudělí certifikaci pro vstup na místní trh zdravotnické technice po dobu dvou a půl roku, proto celý proces trvá tři až tři a půl roku. Mezitím dají šanci místním firmám,“ popsal zkušenost na asijských trzích Zbyněk Frolík. Největší výhodu českých firem při exportu vidí v jejich flexibilitě dané nepřílišnou velikostí. „Čím větší firma stojí proti vám, tím více jste ve výhodě. Velké korporace jsou lenivé, přenos informace v nich trvá dlouho, rozhodují kvartální výsledky, management jedná ve svůj prospěch, nikoli ve prospěch vlastníka,“ zakončil své vystoupení majitel společnosti Linet. Za Svaz průmyslu pak pohled na proexportní aktivity představil jeho viceprezident pro hospodářskou politiku a konkurenceschopnost Radek Špicar. Zdůraznil zejména význam kreativity. „Nebojte se dát šanci mladým studentům a pozvěte je na jednání a porady do svých manažerských týmů. Nejsou zatížení čísly a plněním operativního plánu a mohou vnést do vašeho podnikání invenci,“ nabádal přítomné zástupce byznysu. „Levně a rychle už umí vyrábět kdekdo, Evropa musí vsadit na kreativitu, kterou například naši čínští konkurenti prozatím nedostatečně využívají, “ vymezil se dále proti levné čínské konkurenci v průmyslové výrobě Radek Špicar. Kritizoval také nedostatečnou jazykovou vybavenost českých exportérů pro expanzi do daných regionů, např. portugalštiny nebo čínštiny. Značně zaostáváme také ve spolupráci průmyslových podniků a škol. „Doposud jsme se nedočkali kvalitního vysokoškolského zákona, který by otevřel vysoké školy lidem z byznysu. Školy nejsou motivovány ke spolupráci,“ konstatoval Radek Špicar a dodal ještě jeden důvod, proč těsnější propojení obou sfér nefunguje. Podle něj totiž panují „hluboké předsudky akademické sféry vůči byznysu a zároveň hluboké předsudky byznysu vůči akademické sféře“. Mimo jiné o úskalích současného exportu do Ruska po uvalení hospodářských sankcí za vojenské operace na Ukrajině hovořil Daniel Horský, obchodní ředitel strojírenského podniku Kovosvit MAS, který až 70 % své produkce exportuje: „Nejsme schopni vyvézt naprosto běžný stroj, protože je na něj nahlíženo jako na vojenský materiál.“ Další značnou komplikací je podle Horského drastický pád ruského rublu a zejména tlak ruských státních orgánů na tzv. lokalizaci výroby, což znamená umístění výrobní kapacity závodu přímo na území Ruské federace. Proexportní aktivity státní správy představil Martin Šperl, ředitel Odboru řízení exportní strategie a služeb Ministerstva průmyslu a obchodu. Věnoval se především novému nastavení obchodní diplomacie České republiky využívajícímu synergických efektů. MPO a MZV podle něj spolupracují jako partneři v zájmu co možná nejlepších výsledků zahraničního obchodu, udržení pozice na stávajících trzích a otevření nových perspektivních teritorií pro český export. Michal Tuháček